Je vám třicet, chcete děti. Ale co když ten pravý nepřijde?
Nepřestávám věřit. Pokaždé jsem se snažila o vztah bojovat do poslední chvíle, nevzdávám to lehce, nejsem povrchní, ale nemá to smysl za každou cenu. S Ondřejem nám asi nebylo přáno. Ale věřím, že všechno zlé je pro něco dobré. Já jsem byla vždycky na dlouhodobé vztahy. Vzorem jsou pro mě rodiče, kteří jsou spolu už třicet let.

Oklepala jste se z rozchodu rychle?
Říká se, že jak dlouho trvá vztah, tak potom stejně dlouhou dobu trvá období, než se to všechno srovná. My jsme spolu byli rok a půl, takže to asi ještě chvíli bude bolet. Ale jsem ráda, že jsme to zvládli na přátelské úrovni. Těším se na naše společné vystoupení na mém červnovém koncertě. Nerada o svoje blízké lidi přicházím, takže radši přežiju okamžiky, kdy mám třeba ještě raněné srdce.

A jak se vám teď žije single?
Na pracovní cestě v Mexiku jsem prošla očistným rituálem, při němž člověk uzavírá velké životní etapy před novým začátkem. Řekla jsem si, že se teď soustředím na to, abych si vytvořila pořádné zázemí a jednou se stala dobrou matkou a manželkou.

Svatba je pro vás tedy hodně důležitá?
Určitě. Já v podstatě nejsem vůbec kariéristka, jen mám ráda zadní vrátka a jistotu, že kdyby něco, dokážu se o sebe a případně o děti, partnera či rodiče postarat.

Umíte si představit, že byste s dětmi klidně pár let doma zůstala a přerušila kariéru?
Nechám se dětmi pohltit strašně ráda. Vždycky ale budu aktivní. Nezavřela bych se s nimi doma, jen ve svém vlastním světě. Jezdili bychom společně na různé sportovní a kulturní akce, jako to teď dělám s šestiletým bráškou a čtyřletou sestrou. Klidně bych občas někde i vystoupila. Sama jsem vyrůstala mezi širokým příbuzenstvem a myslím, že mi to hodně dalo. A o to nechci ochudit ani svoje dítě. Chci, aby odmalička bylo schopné komunikovat s ostatními, neztratilo se ve světě a bylo dostatečně soběstačné.

Máte hodně malé sourozence, kolik je vašim rodičům?
Tatínkovi je dvaapadesát a mamince čtyřicet sedm. Jsem ráda, že si spolu pořídili ještě další děti. Dodalo nám to všem obrovskou energii a štěstí. A kromě toho se zabýváme i novými aktivitami, jako jsou hokej nebo autokros. Bráška totiž už dva roky jezdí Racer Buggy. 

Vraťme se k mužům. Byla jste spíš pečovatelkou, nebo jste se nechávala ráda hýčkat?
Jsem velká pečovatelka po mamince, ale muži si toho moc neváží. Vždycky jsem ráda podporovala svého partnera, jeho kariéru, postrkovala ho do věcí, které by si rád zkusil, ale neměl k tomu třeba dost odvahy. Těší mě, když můžu být hrdou ženou po boku pravého muže.

Jaké vlastnosti by měl mít chlap, který vás zaujme?
Musí mu záležet na věcech kolem nás. Měl by po něčem toužit, mít sny. Nesmí to být prázdný člověk, který každý večer tráví ve stejné hospodě u piva. Mám ráda lidi, kteří si chtějí život užít, a ne ho přežít.

Co vás naopak na druhém pohlaví odpuzuje?
Vulgarita, a to nejen ta slovní. Nesnáším aroganci typu já mám peníze a teď budu mít každou ženu, na kterou si ukážu. Nemám ráda mužskou neomalenost. Ale to neznamená, že by chlap neměl mít vnitřní sílu. Imponují mi charizmatičtí chlapi!

V lednu jste oslavila třicítku, změnilo se tím u vás něco?
Ne, i když vlastně trochu ano. Rozhodla jsem se s konečnou platností vytrhnout jeden list ze stránek své osobnosti, a to puberťačku Olgu. I když na tom budu muset asi ještě hodně pracovat (smích).

Mrzí vás hodně, když se o vás občas píše, že se nevkusně oblékáte?
Já si prostě nosím, co chci. V poslední době se ale od módních kritiků množí spíš pochvaly. Možná je to tím, že jsem změnila barvu vlasů z blond na hnědou. Asi už tolik nedráždím. Ale já to negativní hodnocení moc nevnímám. Přiznávám, jsem trochu osobitá. Neulítávám na luxusních značkách, za tričko bych několik tisíc nedala, příčí se mi to. Stejně se všechno šije v jednom místě, ale jen něco je pak opatřené světoznámým logem. To raději dám peníze na charitu. Mám ale ráda elegantní extravaganci. Moje oblečení musí být ženské a sexy, zároveň pokud možno pohodlné. Obdivuji třeba styl Angeliny Jolie. Ve volných chvílích ale nosím oblečení pro daný účel, ne pro módní policii.

Když ne za oblečení, za co tedy klidně utratíte větší peníze?
Za věci, které potřebuji ke své práci Třeba teď si budu svůj koncert platit celý sama. Bude to velmi nákladná záležitost, protože tam budu mít třeba třináct tanečníků ze skupiny Pop Balet, pyroshow, budu létat ve vzduchu a celé by se to mělo natáčet. Nebo ráda pomůžu nějaké dobré věci, nešetřím ani na sebevzdělávání. Ale třeba na Vánoce jsem ochotná utratit velkou sumu i za dárky pro blízké. 

Jste víc herečka, nebo zpěvačka?
Nerozlišuji tyhle profese, je to vlastně pořád o předávání nějakých emocí. Buď je předávám za sebe, nebo za postavu, kterou hraji. Důležité je, aby došly až k divákovi nebo posluchači, aby si odnesl nějaký zážitek či pocítil úlevu nebo radost. Ale protože si většinu písniček píšu sama, tak ke zpěvačce mám možná v tuto chvíli blíž.

3x o Olze Lounové: * Nejvíc utrácí za knížky. Momentálně má oblíbenou tu s názvem Jak funguje váš mozek. * Největší slabostí je dobré jídlo. Pochutná si hlavně na avokádovém suši. * Žije prý jen pro pochvaly. Ráda dělá ostatním radost a těší ji, když ji za to oc

Vyšlo vám nové cédéčko. Je o lásce?
Není tolik o lásce, chtěla jsem, aby bylo „odpočinkové“. Několik lidí mi řeklo, že „jim hovořím z duše“. Píšu i o problémech kolem nás a dělám si z nich ráda legraci. 

Kterou písničku jste kdy zvládla složit nejrychleji?
Skladbu Zaklínadlo jsem zvládla za deset minut včetně textu (i když pár slov jsem dopsala později). Navíc se mi z desky líbí úplně nejvíc. Podobně rychle prý kdysi vznikala i slavná Lady Carneval, ta Karlu Svobodovi trvala jen o pět minut déle (smích).  

Když zmiňujete hudebního skladatele Karla Svobodu, co je na tom pravdy, že jste byla jedním z posledních lidí, se kterými před smrtí mluvil?
Měla jsem o něm psát absolventskou práci na konzervatoři a shodou okolností jsem s ním ten den telefonovala, abych se domluvila na podrobnostech. Vůbec by mě nenapadlo, že ho slyším naposledy.

Jak skvělé nebo únavné je být známou tváří?
V současnosti čím dál tím víc cítím, že se nechci stát součástkou systému zvaného showbyznys. Dělám sice tuhle práci, ale chci si ji dělat po svém, tak nějak mimo hlavní proud. Navíc v období anonymního internetu, kdy má spousta jedinců potřebu vyjadřovat se k vaší osobě, mě to příliš neuspokojuje. Nechci být až tak moc vidět, ať je vidět práce, kterou dělám. Pro mě je těžké dávat i rozhovory, protože chci říct spoustu věcí, ale na ty se mě nikdo neptá, a věci, na které se mě novináři ptají, se mi nezdají důležité.

Mrzí vás, když se o sobě dočítáte lži?
Vadí mi i to, když se média nesnaží zjistit pravdu, vymýšlejí si různé věci, které se dotýkají lidí kolem mě. To je pro mě nepřekonatelné. Mně nejde o kariéru, jsem člověk, který dělá spoustu věcí, má vystudovaných pár oborů a zpívá si vlastně jen tak pro zábavu. Pro svoje fanoušky třeba budu po tom, co se stáhnu, vzácnější. Kdo si mě bude chtít najít, ten si mě najde. A takhle mi to vyhovuje.