Příběh čtenářky: Na dovolenou jsem si půjčila manžela své kamarádky

28. srpna 2014 | 06:00

K tomuto neobvyklému řešení přistoupila naše čtenářka Zdenka (39) původně z nouze. Její manžel totiž nedostal v zaměstnání dovolenou. Se vším byl ale obeznámen. A nic nenamítal. Jenže všechno se to nakonec zvrtlo. I když asi jinak, než si myslíte.

Právě jsem se probudila v posteli vedle člověka, který není můj manžel. Michal, kterému jsem své "ANO" už před dvanácti lety, o tom, že jsem strávila noc v hotelu s cizím chlapem, samozřejmě ví. A ta noc nebyla jedna, bylo jich dokonce sedm.

Přesto to nebyl důvod k rozpadu našeho manželství, ani k rozvodu. Naopak! Do našeho vztahu to vneslo nový impulz. Takže až se zase příště Michal nebude moct kvůli nedodělané zakázce odjet se mnou rekreovat, rozhodně mu to vyčítat nebudu.

Ještě před dvěma měsíci by mě ale nenapadlo, že někdy strávím dovolenou s nějakým jiným chlapem, než tím mým. Jenže když mi pár dnů před odjezdem na zaplacený pobyt na Šumavě oznámil, že mu šéf dovolenku zrušil, musela jsem něco vymyslet.

Ani nevím, jak mě napadlo zrovna tohle, ale impulzivně jsem vytočila v mobilu nejlepší kamarádku Janu a zeptala se jí, jestli by mi na týden půjčila svého muže Petra. A ona nebyla proti. Velkorysost jí ostatně nikdy nechyběla. Už na střední jsme se dělily vlastně skoro o všechno. O chlapa ale nikdy.

S Petrem jsme se samozřejmě znali, kdykoliv jsem potřebovala doma zatlouct hřebík nebo něco opravit, volala jsem jemu. Můj Michal totiž nebyl příliš manuálně zručný. Nikdy jsme ale nebyli třeba ve čtyřech na společné dovolené. I když na večeři jsme spolu několikrát všichni zašli.

A proti mému "ztřeštěnému" nápadu nic nenamítal ani můj muž. Takže už za tři dny jsem brzy ráno s Petrem seděli v autě a mířili do zarezervovaného rodinného hotýlku v lůně přírody.

Postarší recepční už nás vítal s úsměvem a klíčem v ruce. "Připravili jsme vám naše novomanželské apartmá, abyste si svoji dovolenou u nás opravdu užili," říkal a šibalsky při tom pomrkával.

Když jsem ale odvětila, že my dva nejsme manželé, že já jsem vdaná a tohle je muž mé kamarádky, rozšířily se mu zorničky údivem. Tohle tady asi ještě nezažil.

S Petrem jsme ho zanechali jeho úvahám o zkažené generaci a šli jsme se ubytovat. Dvoupokojové apartmá bylo skutečně nádherné. A dominovala mu obrovská manželská postel s nebesy. Oba jsme se na ní podívali a mě polilo horko.

"Nepodnikneme něco? Chtělo by to nějaký pohyb," vypadlo ze mě. V ten moment mi ale došlo, jak to může znít. "Myslím jako, jestli nevyrazíme někam ven," koktala jsem.

Nakonec jsme si v hotelu půjčili kola a vyrazili na projížďku. Odpoledne jsme si pak jeli zaplavat do nedalekého lomu. Trapné momenty jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizely a my si užívali dovolenou.

Jen večer ještě jeden takový moment přinesl. Ráno jsme se sice s Petrem domluvili, že já si zaberu postel a on bude spát na gauči ve vedlejším pokoji. Jenže když jsme večer rozlámaní dorazili na pokoj, viděla jsem na něm, že by se rád pohodlně natáhl.

"Mohli bychom mezi námi udělat hradbu z těch polštářů a přikrývek, co jsou ve skříni navíc," pronesl. A já souhlasila. Jsme přece dospělí lidé. Navíc jsem si říkala, že mě asi už nic nemůže v noci překvapit. Můj Michal totiž chrápe tak, že drnčí i okenní tabulky. Petr ale naštěstí v noci nevydal ani hlásku.

Týden jsme si nakonec skvěle užili. Po snídani jsme se vydávali na tůry, jezdili na kolech, chodili plavat a večer jsme si užívali masáže v místním welness centru. A koho napadá, že k něčemu muselo dojít, toho teď asi zklamu. Mezi mnou a Petrem nebylo vůbec nic.

Byla to zkrátka senzační dovolená, kterou nekazilo obvyklé manželské dohadování. Zkrátka idyla. Mně teď ale trápí jediné. Doufám, že příští rok zase manželovi do našeho naplánovaného pobytu na Šumavě "něco" vleze. Protože takovou pohodu jako tentokrát jsem naposledy zažila před třinácti lety, když jsme spolu byli pod stanem.

Diskuse ke článku
.
DesktopMobile