Příběh čtenářky Moniky: Mužská "hysterka" mě dohnala k sebevraždě | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky Moniky: Mužská "hysterka" mě dohnala k sebevraždě

6. srpna 2014 | 06:00

Myslela si, že krátce po třicítce poznala muže svého života. Byl okouzlující, zábavný, úžasný milenec a navíc jí imponovala jeho profese. Vyklubal se z něj však sebestředný psychopat, který ji dohnal k pokusu o sebevraždu.

Dlouho to před přáteli tajila, ale se s o 9 let starším Michalem seznámila na internetové seznamce. „Přišla mi úplně pitomá. Vlastně jediný mužský na úrovni, kterého jsem tam potkala, byl Michal.  Nezajímal se o velikost mých prsou ani oblíbené sexuální polohy, jako většina ostatních, ale o to co si myslím. „Seběhlo se to rychle, v podstatě po prvním rande jsem byla zamilovaná. Ačkoliv nebyl vysloveně krasavec, naopak byl trochu při těle a bez vlasů, připadal mi sexy. Přišlo mi super, že je o devět let starší a už rozvedený. Konečně dospělý chlap říkala jsem si,“ vypráví.

Opilá vášní a pozorností

Nešťastný vztah
Na druhém rande se spolu vyspali, „Musím přiznat, že jako milenec mě ohromil. Bohužel až časem jsem zjistila, že sex je snad jedinou oblastí, ve které není bezohledný sobec.“ Po první první společné noci všechno vzalo rychlý spád. „Hned druhý den mi vyznal lásku. Přišlo mi to trochu narychlo, ale byla jsem okouzlená,“ vzpomíná. Trávili spolu každou volnou chvilku, psali si vášnivé SMS a zde začaly první problémy. „Býval hrozně netrpělivý, když jsem mu hned neodpověděla. Ale já chodila normálně do práce, měla jsem porady a jednání, nemohla jsem být pořád na mobilu. Takže pokaždé, když jsem neodpověděla v podstatě okamžitě, následovala smršť ukřivděných SMS či mailů, že už ho nemiluji. Musela jsem ho stále dokola ujišťovat, že jsem do něj blázen. Ale tehdy mi to dělalo dobře. Po několika nepovedených románcích s muži, kteří se nechtěli vázat, mi imponovalo, že o mě někdo tolik stojí.“

Chci tě jenom pro sebe

Po týdnu romantiky přišla první hádka. Uprostřed pracovní doby Monice přišel rozčilený e-mail od Michala, kde se jí tázal, jak si to jako představuje, že si ještě nesmazala svůj profil na seznamce. Že takhle si lásku nepředstavuje a že s ní končí. „Zachvěla se mi půda pod nohama. Přijít o tak báječného chlapa sotva po týdnu chození. To přeci není možné. Vždyť jsem tam od té doby, co jsme se s Michalem potkali, byla jedinkrát, a to jen odříct dříve domluvenou schůzku,“ projelo jí hlavou. Když se vzpamatovala, zavolala mu. Nebral telefon, tak napsala vysvětlující e-mail. Po dvou hodinách muk přišla odpověď s tím, že jí odpouští a že oceňuje, že profil už smazala. „Tehdy mi vůbec nedošlo, že mi nemá co odpouštět a že ani on neměl na seznamce co dělat,“ vypráví Monika.

Všechno je tvoje vina

...
„Když jsem dělala, co chtěl, byl neskutečně milý, okouzlující a pozorný,“ vzpomíná. Naučila se odpovídat na jeho SMS a maily ihned. Věnovala mu veškerý svůj volný čas. „Nevadilo mi to. Chodili jsme na výstavy, do divadel, do kina... Pokaždé měl připravený nějaký program. Jen se mnou nechtěl nikam, kde jsem měla nějaké známé. Že prý mě chce mít pro sebe a na kamarády budeme mít času, až si zevšedníme.“ Když jednou na procházce v parku potkali Moničiny přátele, manželský pár, cítil se prý hrozně uraženě, že s nimi prohodila pár zdvořilostních frází. Přesto, že ho hned představila a zdrželi se s nimi sotva 5 minut.

„Že prý mě už asi nudí, když mám takovou radost, že vidím kamarády. On mě mezi ty své odmítal vzít. Dokonce mě ani nepozval k sobě domů s tím, že bydlí provizorně v podnájmu, než mu zrekonstruují ateliér, a není to tam hezké,“ líčí peripetie nešťastného románku. Vydrželi spolu půl roku. Bylo to střídavě nebe a peklo. Kvůli každé maličkosti vyhrožoval rozchodem, dokud si neprosadil svou. „Vždy, když nebylo po jeho, byla jsem podle něj sobecká, nedůsledná, nepořádná, už ho nemiluji... Že prý se nedivý, že se mnou žádný mužský nevydržel. Začala jsem věřit tomu, že je všechno moje chyba. Vyžadoval absolutní pozornost, veškerý můj životní prostor, ale do svého mě odmítal pustit. Byla jsem nešťastná, zamilovaná a závislá.“

Hodina pravdy

...
„Když mě ale nepozval na vernisáž  výstavy, kterou celý ten půl rok ve své galerii připravoval s tím, že se mi tam stejně nebude moct věnovat, sebrala jsem poslední zbytky důstojnosti a ohradila se, že je to nesmysl. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale vychrlila jsem na něj všechny ty křivdy a pochyby, které jsem  měla. V tu chvíli úplně zbrunátněl. Co sem si prý myslela, že se bude někde ukazovat s pitomou knihovnicí. Ať sedím doma, a jsem ráda, že se mnou ztrácí čas a práskl dveřmi,“ popisuje agónii své romance. „Povolily mi nervy, celá sem se třásla, plakala, litovala se, jak sem nemožná,  prostě jsem se zhroutila. Zlomila jsem nad sebou hůl a snědla dvě plata prášků na spaní. Spala jsem déle než den, ale naštěstí mě našla máma, které volali, že jsem nepřišla do práce.“

Ta druhá

Monika skončila v nemocnici a pak v péči psychiatričky.  Až od ní se dozvěděla, že chyba není v ní. Že měla co do činění s mužem trpícím tzv. histriónskou poruchou osobnosti a že může být ráda, že unikla. Od několika společných přátel se nakonec dozvěděla, že Michal celou dobu bydlel u jiné ženy, s níž sice oficiálně nechodil, ale udržoval intimní poměr. Proto se s Monikou nechtěl nikde ukazovat, protože by ho jeho „bytná“ vyhodila z bytu.

„Dneska to nechápu, nakonec jsem našla skvělého chlapa, ne na internetu, ale na vodě s kamarády. A nemá nejmenší problém se o mou pozornost dělit se zbytkem světa a naší dcerkou.“