Příběh čtenářky: Starám se o nemohoucího manžela, milence si nevyčítám | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Starám se o nemohoucího manžela, milence si nevyčítám

15. července 2014 | 06:00

Lucii bylo pětatřicet a měla pocit, že se její život konečně obrací k lepšímu. Po pěti letech, které strávila doma s dětmi, nastoupila do práce. Dostala se coby asistentka v realitce mezi lidi a rodina přestala díky tomu počítat každou korunu. Konečně se po letech vypravili také k moři.

Bohužel, byla to poslední rodinná dovolená. „Když jsme se vrátili, jeli jsme o víkendu na chalupu u známých a mého manžela nenapadlo nic lepšího, než kamarádovi u rybníka předvést, jaké skvělé šipky skákal ze skály do moře. Nedošlo mu, že skála je možná stejně vysoká jako v Chorvatsku, ale voda mnohem mělčí. Od té doby se už na nohy nepostavil,“ líčí Lucie, které se tím pádem zhroutily všechny plány.

Dlouho byla přesvědčená, že ji nezbude, než se obětovat a pomáhat manželovi, i kdyby to jí samotnou mělo zničit. A taky se málem zhroutila – poslední rok však vyloženě září. Důvod? Milenec, o kterém její manžel neví, ale kterého se rozhodně nemíní vzdát. „Jinak bych to nezvládla. A manželovi tím neubližuju, mám pak daleko více energie se mu věnovat,“ tvrdí žena.

Z krásného chlapa ležák

Rok po manželově úrazu ještě chodila do práce, protože manžel ho strávil po nemocnicích a léčebnách. Pak už to nešlo, protože trvale ležící muž potřeboval po návratu v podstatě čtyřiadvacetihodinovou péči. A potřebuje ji i dnes, protože jeho stav se zlepšil jen o málo – vrátil se mu cit do rukou, ale neobslouží se, vlastně to nestačí ani na ovládání počítače, protože ho všechno hned vyčerpá.

Lucie tvrdí, že milovat někoho takového je těžké. „Člověk cítí lítost, ale když se krásný chlap před očima mění ve stále hubenější stín sebe sama, přitažlivost se zmenšuje, stejně jako když ho člověk musí mýt a všelijak obsluhovat,“ dodává žena, pro kterou byla ještě těžší manželova stupňující se náladovost. Vždycky byl trochu puntičkář a měl rád věci pod kontrolou, těžký úraz tyhle vlastnosti hodně prohloubil. Podle Lucie je často nesnesitelný, naštvaný na celý svět i na jejich dva syny, kteří se mu proto snaží vyhýbat. „Něžnosti a něco podobného? Na to jsem mohla úplně zapomenout, fyzicky to nejde a na slovíčka nikdy nebyl. Mohla jsem být ráda, když mi občas řekl, že je rád, že jsem s ním zůstala,“ líčí Lucie s tím, že opustit ho nechtěla a nechce.

Potkala jsem ho v práci!

Rodina se nakonec i po poradě s Danielovými rodiči před rokem rozhodla, že k němu bude na část dne chodit asistentka – finančně se to díky příspěvku státu utáhnout dá a Lucie se tak mohla vrátit do práce, vrátila se zase do realitní kanceláře. Což jí postavilo na nohy finančně i psychicky.

A nejen to. Cítila se poněkud omlácená životem, smířená s tím, že bude pendlovat mezi prací a domovem, když na jednom obchodním jednání potkala Michala. Nějaký čas spolu připravovali jeden projekt a vzájemné sympatie přerostly ve schůzky a brzy i v sex. „Ten mi neskutečně chyběl,“ přiznává Lucie, která respektuje to, že Michal je ženatý a kvůli desetiletým dvojčatům se rozvádět nechce. Vidí se spolu jednou dvakrát týdně, což je podle ní tak akorát. „Výčitky? Nevěřila bych tomu, ale nemám. Zasloužím si to a doma funguju perfektně, přesně tak, jak se očekává. Michal je dospělý a jak to má s výčitkami vůči své ženě on, neřeším,“ pochvaluje si Lucie. Na jeho manželství se snaží nevyptávat, i když trochu zvědavá je, ale přepokládá, že po patnácti letech už v něm žádná velká vášeň planout nebude.

S milencem jsou spolu od loňského podzimu a letos se poprvé chystají i na několikadenní dovolenou, kterou chtějí oba doma nahlásit jako výlet se známými. Jediné, co si Lucie vymiňuje, že se na ní nesmí skákat do vody.