2°C
Jak tedy nejlépe začít a jaká je ta správná rutina?
Tomáš: Ideální je vždycky začít studenými sprchami. Někdo je dělá ráno, aby se probudil, někomu to nevadí ani večer, někdo si je dá i dvakrát denně. Chce to otočit hned na studenou vodu, začít od nohou, dát si přes ruce a přes pas. Ve chvíli, kdy chcete jít na horní část těla, stříkněte si na vteřinu do obličeje, v tu chvilku máte asi tak další dvě vteřiny na to, že můžete udělat se svým tělem cokoliv. Tělo dostalo šok, který než zpracuje, vy jste osprchovaní... Poprvé, když dáte deset patnáct vteřin, stačí. Zjistíte, že endorfiny už se vyplavily, a druhý den si přidáte pár vteřin. Během pár dní budete na minutě, a to úplně stačí. Když každý den dáte minutu, tak třeba za čtrnáct dní můžete bez obav ven do vody.
Existují nějaká rizika, něco, co potřebujeme vědět, než skočíme venku do vody?
Petr: Spíš jde o to, rozcvičit se, o to, aby vám někdo řekl, co vás čeká, abyste zabránili hyperventilaci, to je takové to rozdýchávání, kdy si tělo uvědomí: bože, jsem ve studené vodě! Tomu se dá zabránit cvičením a samozřejmě postupně je třeba prodlužovat čas, který jste ve vodě. Zdravému dospělému člověku – tím myslím, když nemá problémy se srdcem nebo s kardiovaskulárním systémem – by to nemělo ublížit. Ani to zanoření třeba v lednu.
Nikolo, vy jste s otužováním začala před pěti lety a dnes máte na kontě zlatou medaili z mistrovství světa v plavání ve studené vodě. Je každé ponoření dodnes výzva?
Nikola: Troufám si teď říct, že možná je to hrůza pro mě každou středu, když sem chodím na trénink, ale přejde mě to po zhruba deseti vteřinách ve vodě. Krásný pocit mám, když vylezu z vody, cítím se plná energie a jsem skvěle naladěná.
Jak často je otužování bezpečné provozovat?
Petr: Když to budete dělat v rozumné míře a postupně, tak můžete klidně každý den. Jsou lidi, kteří si to neumějí představit ráno. Jsou lidi, kteří to ráno naopak milují, protože vás to nastartuje. Ráno je to skvělé. Ideální je třeba fyzická aktivita, běh nebo fitko, a pak do té studené vody. Rozjasní se vám den, ale jsou lidi, kteří toho ráno nejsou schopni.
Co je pro otužování nezbytné a jaké pomůcky se budou hodit?
Petr: Strašně důležitá je soustavnost, to je taková ta základní věc. Co se týče výbavy? Boty, abyste se nepořezali v těch otevřených vodách, plavky a čepice. Hlava se nedá otužit, na studenou vodu na hlavě se dá zvyknout, ale hlava se nedá otužit.
Velkou a životu nebezpečnou chybou je prý teplá sprcha hned poté, co vylezete z vody. Co naopak dělat máme?
Petr: Zásadou je: vždycky vylézat z vody tak, abyste byli schopni sami vylézt, abyste byli schopni se sami obléct, abyste smysluplně a normálně mluvili... Osušíte se, obléknete se do suchého, zacvičíte si.
Existují lidé, kteří by se neměli otužovat?
Petr: Jediná kontraindikace jsou opravdu srdeční choroby, protože srdce u toho dostává hodně zabrat, jinak to léčí všechno od lupénky přes alergie po všechny možné věci. Nejsem lékař, netroufám si říct, co všechno, ale máme mezi sebou mezi těmi šesti sty členy v 1. PKO lidi všech nemocí. A všichni tvrdí, že jim to pomáhá.
Co by Nikola a Tomáš poradili všem, kteří zatím váhají?
Nikola: Ať to v hlavě zkusí přepnout, vydržet určitě těch prvních deset patnáct vteřin, jak jsem říkala. Nejideálnější je začít v září říjnu, kdy se voda postupně ochlazuje, a uvidí lidé sami, až vylezou z vody, že je to taková droga v tom správném slova smyslu.
Tomáš: Nejvyšší čas začít, vydržet do Vánoc s námi a pak si zaplavat u Národního divadla.
