2°C
Na Instagramu jste sdílela ukázku, ve které zpíváte písničku Amy Winehouse Valerie. Musím říct, že mi spadla brada. Přemýšlela jste někdy, že byste se věnovala zpěvu profesionálně?
Přemýšlela. Zpívám zhruba od osmi let, hudba mě vždycky bavila. Když jsem se hlásila na konzervatoř, dala jsem si přihlášky na populární zpěv a na herectví, které bylo pro mě v tu dobu spíš jako takový záložní plán. Zpěv byl pro mě primární, ale zkoušky nedopadly, takže jsem šla zkusit herectví, a to už vyšlo. Asi osud (usmívá se). Od té doby beru zpívání spíš jako svůj koníček.
Podědila jste umělecké geny po některém z rodičů?
Můj taťka hrál na kytaru a mamka zpívala ve sboru, ale řekla bych, že jestli jsem něco podědila, tak po mé babičce a dědovi. Babička nádherně zpívá, a co si pamatuju, tak děda hrál poměrně dobře na kytaru.
Spousta hereček moc nemusí castingy. Jak to s nimi máte vy?
Zpočátku jsem castingy taky moc nemusela. Postupem času mi ale došlo, že to k mé profesi patří, a pokud ji chci dělat, měla bych si na to zvyknout. Naučila jsem se je nebrat negativně, ale jako součást procesu. Takže momentálně je beru jako nedílnou součást herecké profese.
V seriálu Ulice, kde hrajete postavu Sáry, hraje také spousta hereckých bardů. Kdo z party vám přirostl k srdci úplně nejvíc?
Asi Ljuba (herečka Ljuba Krbová ztvárňuje roli Aničky Liškové, Sára je její schovankou – pozn. red.). Už jsem to říkala v jednom rozhovoru, ale klidně se budu opakovat. Ljuba je pro mě naprosto neuvěřitelná osobnost, která mi toho předala spoustu jak lidsky, tak profesně, a já jsem hrozně vděčná za to, že jsem s ní mohla pracovat. Už jen to, že byla u mých začátků a snažila se mi pomáhat, pro mě moc znamená. Zní to jako klišé, ale je to tak.
Jak vás mezi sebe přijali ostatní herci?
Celý tým Ulice mě přijal naprosto v pohodě, starali se o mě krásně a já jim za to moc děkuju. Sice jsem byla zpočátku hrozně zmatená, kde co je a co jaký pojem znamená, ale nakonec si to všechno sedlo a pak už to šlo jako po másle, když tedy opomenu to, že jsem vždycky zapomínala odevzdávat port (směje se).
Vaše Sára je poměrně hodně sebevědomá, ale pořád je to takové trdlo. Pochází z neutěšených poměrů, nemá rodinné zázemí, se životem se tak trochu pere. Odkud jste čerpala inspiraci pro tuto roli?
Tak nějak ze života. Inspirovala jsem se okolím.
Jak se vám hraje po boku vašeho seriálového manžela Dana, který platí tak trochu za „mimoně“?
S Vojtou (herec Vojtěch Hrabák – pozn. red.) se mi hraje skvěle. Chvilku nám sice trvalo, než jsme přišli na společnou řeč, aspoň teda z mého pohledu, ale potom jsme se na place i dost nasmáli a mnohdy se ani nevyvarovali výbuchů smíchu. Vojta roli Dana hraje naprosto přesně a já si z něj mohla hodně brát, tak doufám, že to bylo oboustranné.
Budete ještě po prázdninách v Ulici pokračovat?
Nebudu. Musím se přiznat, že jsem si potřebovala oddechnout. V posledním roce toho bylo na mě nějak moc a já jsem se musela zastavit a nadechnout se, takže jsem si dala dobrovolnou pauzu.
Jestli se nepletu, tak veslujete a vůbec sport máte hodně ráda. Jak a čím kromě něj dobíjíte baterky?
Jsem ráda, že jste zmínila veslování, protože je to pro mě srdeční záležitost a sport jako takový ke mně vždycky patřil. Jak už jsem říkala, ráda zpívám, zpěv je pro mě taková malá forma terapie. Největším odpočinkem pro mě ale je naše chata, kde to naprosto miluju. Je tam klid a čas tam plyne tak nějak jinak.
Na Instagramu jste se zamýšlela nad tím, jak virtuální svět a sociální sítě ukazují pořád jen perfektní životy bez chybičky, v nichž je vše zalité sluncem. Přece jen ale patříte ke generaci, ve které jsou sociální sítě alfou a omegou. Mladé dívky sledují známé krásky, retušované fotografie, touží být jako ony... A pak se diví, když je realita jinde.
Můj názor na to je asi takový, že by si měl každý uvědomit, že sociální sítě jsou pořád jen „sociální“ a „sítě“, a ne reálný život. Myslím si, že je třeba si od nich udržovat přirozený odstup, mít svůj vzor, ale neporovnávat se s ním za každou cenu a udržovat si svou originalitu.
