2°C
Naposledy jsme si povídaly on-line v lockdownu, co se u vás od té doby změnilo?
Myslím, že docela dost. Žiju život single ženy a je to velmi pestré a rozmanité a trochu se bojím, že si na tomto způsobu života udělám závislost, protože člověk se nemusí stále ohlížet doprava doleva.
Nikdy jste single život takhle nezažila?
Zažila. Mezi mými osudovými muži a manžely jsem vždycky potřebovala fyzicky a psychicky čistit sama sebe, takže jsem nikdy nešla ze vztahu do vztahu. Mezitím jsem si vždy udělala čas na sebe a na svůj duchovní růst a něco se snažila změnit, abych pořád dokola nelákala ty samé jedince.
To je skvělé, že se dokážete poučit z vlastních chyb!
Moje sebereflexe je obrovská!
Až teď dostal tedy single život nový rozměr, jak je to možné?
Můj tříletý single život po prvním manželství byl z půlky proplakaný, brutálně čisticí, dostal mě do kolen a jako ženu, maminku a vůbec jako člověka mě hodně pokořil, a to nebylo vůbec veselé, na to by se hodně špatně zvykalo, tam jsem byla ráda, že je to za mnou. I když v druhé polovině to bylo už mnohem lepší, vesmír se zřejmě už nemohl dívat na mě klečící na kolenou a nechal mě občas i vstát a občas i poposkočit. Tam jsem na sobě ale udělala nejvíc práce a největší změny. Pak jsem přilákala dalšího muže a tam jsem se zase tři roky zrcadlila a byla to také celkem práce. Potom jsem byla rok sama, a to bylo mnohem lepší, už jsem nebyla tolik na kolenou a regenerace probíhala mnohem rychleji. Pak tam byl další roční vztah... A já jsem teď zjistila, že jsem dospěla do stavu, kdy už jsem zřejmě vyléčená ze svých chyb a nepotřebuji ten svůj protějšek k ničemu nutit nebo ho nějak předělávat nebo na něm hledat chyby, nějak ho týrat. Víceméně jsem tak otevřená, že to už není na vztah. Musela bych totiž najít sobě podobného a těch po Praze moc nelítá.
Babička vždycky říkala, že na každý hrnec je poklička!
Moje babička zase říkala, že všechno jednou pomine. Ony ty babičky mají velká moudra, ale ano, máte pravdu s tou pokličkou a hrníčkem. Jestli jsem hrníčkem, tak pokličku nechci, a jestli jsem poklička, tak hrníček asi nehledám. Spíš bych řekla, že hledám druhý hrníček.
Dneska se tu slaví desáté výročí salonu Toni and Guy, a to je docela pěkné kulaté číslo. Co bylo tedy pro vás za těch deset let nejdůležitější změnou sebe samé?
Před deseti lety mi bylo třicet tři a to mě právě opustil první manžel. A to byla ta největší krize. Díky bohu za ni. Musím říct, že díky mým bývalým manželům jsem taková, jaká jsem, oni mě vytvořili. Předtím jsem byla hrozně naivní a měla naivní představy o životě. Měla jsem spoustu špatných vlastností, které jsem si hýčkala, neuměla jsem se jich zbavit. Teď se cítím jako zralá žena a jsem úplně jiná Gábina. Říká se, že lidé se nemění, ale mění, především když na sobě pracují. Konkrétně ten věk od třiatřiceti do třiačtyřiceti, tam je myslím obrovský zlom. Vím, že tenkrát jsem byla ještě hrozné trdlo.
Ženy možná také cítí jinak, když jim táhne na čtyřicet a když na padesát. Jak to vnímáte vy?
Já jsem se takhle jednou Haliny Pawlowské drze ptala, jaké to je po padesátce, a to mně bylo právě nějak kolem třiceti. Řekla mi, že ve třiceti nic nevíš, ve čtyřiceti se rozkoukáváš a v padesáti je to teprve pecka! Tam žena ví, co už nechce, a to je mnohem důležitější než vědět, co chcete. Podle mě je nejdůležitější, aby byl člověk v pohodě psychicky, ten věk nehraje roli. Samozřejmě že fyzicky už to člověk cítí a je to na něm vidět, ale i tady existují preventivní opatření.
Tak jsme se dostaly k úpravě vzhledu, která tady v salonu je na denním pořádku. Jste pravidelnou klientkou?
Ano, ale mám takovou trochu kombinaci. Jezdím si nechat zahušťovat a prodlužovat vlasy do Hradce Králové, kde mají ty nejkrásnější a nejhustší a nejlepší vlasy, ale tady v Toni and Guy mám takovou základnu, kde mi o vlasy pečují.
Jak pro vás osobně je vzhled důležitý, když pomineme pracovní hledisko?
Myslím si, že hezké zuby a vlasy jsou ukazatelem dobrého zdraví. Bohužel u mě je vlasům třeba pomoct, protože se úplně nepovedly, ale zuby mám naštěstí asi geneticky hezké. Co se těla týče, tak tam opravdu makám, dřu jako kůň. Denně pro sebe něco dělám, a co se obličeje týče, používám ty nejlepší krémy a občas si nechám někde něco malinko píchnout, ale nepřeháním to, protože potřebuji jako moderátorka mimiku a zůstat svá. Chci stárnout přirozeně, takže invazivní metody odmítám. Také už nedělám Snídani s Novou, kam jsem musela vstávat jako do továrny, ale vrátila jsem se ke svým celebritním pořadům a jsem zpět mezi nimi, takže je jasné, že o svůj vzhled dbám velmi. Mě strašně drtilo vstávání ve tři ráno a poslední rok jsem si říkala, že to musím změnit, protože jsem cítila, že dny, kdy jsem měla natáčení, pak vůbec nežiju, ale přežívám. Říkala jsem si, že mám tak krásný věk a je mi tak dobře, že nechci jen přežívat, ale žít. Moje přání bylo vyslyšeno a jsem zpět v šoubyznysu.
