2°C
Co bylo na novém začátku nejtěžší?
Ve sportu jsem měla prakticky pořád někoho k ruce, většinu povinností jsem přehazovala na jiné. V mimosportovním světě jsem najednou byla na všechno sama a nevěděla jsem, jakým novým směrem bych měla jít. Jaká činnost by mě těšila a naplňovala. Určitou dobu bylo v mém životě prázdno, ale asi po půlroce jsem se začala postupně rozkoukávat. Zjistila jsem, že mi nejvíc chybí, že nemám okamžité výsledky. Ve sportu jsem okamžitě věděla, jestli jedu dobře, nebo ne, podle umístění. Ale když jsem se třeba začala věnovat nadaci, tak jsem hned nevěděla, jestli jsem někomu skutečně pomohla. Trvalo nějakou dobu, než se dostavily ohlasy.
Předpokládám, že po vydání vaší otevřené knihy bylo začít od nuly o to náročnější…
Ano, to nejspíš bylo, protože jsem ze dne na den přišla o veškeré spolupráce, které byly domluvené na dva až tři roky dopředu. Dávaly mi jistotu, že je o mě postaráno. Najednou jsem byla úplně bez práce v době, která je už sama o sobě pro každého sportovce v jistém směru nejistá. Ale té zkušenosti vůbec nelituju, protože mi to otevřelo oči. Byla to velká škola života.
Hodnotíte zpětně své rozhodnutí vydat knihu jako správné?
Bylo to správně, už kvůli tomu, že mám teď čistý stůl a klidné svědomí. To, že se to nelíbilo lidem, byla druhá věc. Chápu, že obecně není nikomu příjemné přicházet o jakékoli iluze. Naivně jsem tehdy očekávala větší spravedlnost po mediální stránce. Konkrétně fakt, že jsem se v knize snažila vše ukázat i v těch pozitivních stránkách. Ty se bohužel nikde neobjevily, protože to pro média zřejmě nebylo tak zajímavé. Celá záležitost tak působila pouze negativním dojmem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
