3°C
Tak to vypadá, že vaše šperky měly velký úspěch, protože spolupráce s ALOve pokračuje!
Ano, úplně jsme se divili! Já si ale myslím, že Be Charity k sobě přitahuje lidi, kteří chtějí pomáhat. Vždycky si řekneme nějaké číslo – jako jestli Lenka Vacvalová vyběhá milion a půl, tak půjdu někam koupit moëta a nebudu tomu věřit... A ona vyběhala tři miliony! Čím víc hodných lidí nám přibývá, tak tím více hodných lidí přijde sem a koupí si šperk, o kterém vědí, na co je určen. Musím říct, že Leonka, pro kterou byl výtěžek z loňského náramku na ortézy i rehabilitace, měla radost, takže je to skvělý úspěch!
Dneska jsem si tady vyslechla další happy end v příběhu jedné z vašich svěřenek – a dokonce se bude vdávat!
Je to neuvěřitelné, protože jsem Terezku potkala jako holčičku na vozíku, velmi špatně mluvila, měla těžký onkologický nález v hlavě a predikce vypadaly velice špatně. Svou pílí, snahou, odhodláním a nadějí právě dala jméno letošnímu šperku, protože ona ani její rodina naději neztrácely a nikdy to nevzdaly. Tatínek maká a maminka obětovala celý svůj život, aby ji postavila zpátky na nohy. Jí se to podařilo a vážím si jí za to obrovské odhodlání. Když za mnou teď přišla s tím, že mi jde představit svou životní lásku a že se budou brát, tak jsem ronila slzy!
Podívejte se na rozhovor s Bárou:
V dnešní těžké době jsou láska a naděje opravdu důležité a je dobře, že lidé stále myslí i na druhé. Zaznamenali jste třeba, že by pandemie tuhle situaci nějak ovlivnila?
Odklon donátorů u nás vůbec není. Dělali jsme v Národním muzeu večeři pro donátory hned po lockdownu. Bylo úžasné, že nám muzeum poskytlo prostory zdarma, za což jsme neskutečně vděční, bylo to jako splněný sen. Naše cílová částka byla aspoň milion korun a nakonec z toho bylo čtyři a půl milionu! Takže přestože naši přispěvatelé možná zchudli, tak nám zůstali věrní a stále nás v našem projektu podporují!
To je krásné, že charita ještě v Čechách nevymřela!
Myslím si, že Češi jsou nesmírně filantropicky založeni. Máme v sobě obrovské sebepodceňování a velmi rádi na sebe nadáváme. Rozdělení sociálních skupin podle víry nebo politické strany, to je u nás extrémní, ale pokud se podíváte na donátorské výzkumy, tak zjistíte, že Češi jsou neuvěřitelně štědří lidé, zajímají se o svět okolo sebe a přispívají, když je to třeba.
Vrátím se ještě k té naději: co vám v životě dává naději?
Nedávno jsem to pojmenovala, protože jsem si to vlastně do té doby plně neuvědomovala, že je to skupina mých přátel. Mám obrovské štěstí na velmi blízké přátele, kteří jsou mi extrémně blízcí, je to prostě srdeční záležitost. Vím, že u mě by to bylo jako v těch scénách z amerických filmů, kde lidé padají a přemýšlí, jestli je tam dole někdo chytí... Já už vím, že tam mám armádu přátel, kteří tam vždycky strčí tu ruku a mnohdy i hlavu. Mám obrovské štěstí na lidi.
Také si nedovedu představit, že jsou lidé, kteří nikoho nemají!
Ale covid ukázal, že jsou lidé, kteří žijí osaměle a nemají s kým komunikovat. Psychiatrická oddělení mají zvýšený nárůst pacientů, které tam dovedlo zoufalství z neřešitelnosti situace a nemožnosti sdílení.
Vy jste teď vydala také novou knihu pro děti. Přišlo mi to jako sci-fi, je to možné?
Ano, kniha se jmenuje Mia a svět, ale není to sci-fi. Mě oslovila Lucinka Mádlová z Cílů udržitelného rozvoje, jestli bych jí nenapsala knihu o tom, že by se děti měly zajímat o ekologii, rovnoprávnost, zvířecí druhy, které jsou na vyhynutí, o to, jak je drahá voda, o oblasti, kde děti nemohou chodit do školy. Cílem udržitelného rozvoje je zařídit, aby svět stále byl v roce 2030, protože vůbec nevíme, jak rychle celý vývoj posviští. Snažila jsem se to podat takovou lehkou formou, tak snad se mi to povedlo.
Myslíte si, že je jednodušší vysvětlit takové věci dětem než dospělým?
Děti to vidí a vnímají. Každý člověk je podle mě bytostně hodný, ale děti jsou ještě hodnější a nezkaženější. Když se naučí nějaké zvyky už takhle v mládí, je to jen pro dobro věci. Znám stále spoustu lidí, kteří si myslí, že třídit odpad je zbytečné. Jsem přesvědčena, že člověk může pohnout planetou, začít u sebe a i v málu je hodně!
Naučila jste se hodně během průzkumu při psaní knihy?
Naučila, ale bohužel samé hrozné věci. Třeba o vesmírném odpadu. Vůbec jsem netušila, že kolem nás ve vesmíru krouží zapomenuté moduly, skvrny z kosmických lodí. Taky jsem nevěděla o ostrově odpadků, věděla jsem, že jsou pláže plné odpadků, že je jezdí aktivisté sbírat, ale netušila jsem, že se jedná o tak obrovský prostor.
Na co se teď hodně těšíte?
Napsala jsem ještě jednu knihu s teoložkou Annou Hogenovou. Je to povídání o životě v pravdě. Kniha vyjde v prosinci.
