2°C
Felixi, akorát ti skončilo natáčení, jaké to dnes bylo?
Dnes to bylo super, protože už točíme ve vánoční náladě, a to mě vždycky moc baví. Mám pak Vánoce celý podzim! (směje se)
Kolik ti natáčení Ulice zabere času?
Natáčím několik dnů v měsíci. Bývá hodně textů, tak se učím průběžně skoro každý den. Ale mně to nevadí.
Máš můj velký obdiv za to, že jsi před kamerou tak přirozený a nestydíš se. Byl jsi někdy vůbec stydlín, nebo jsi "odvaha"?
Stydlín asi ne. Já tu kameru moc nevnímám. Vím, že to není lehké dělat, když je kamera metr před vámi, ale tohle mi nikdy nevadilo. Když mi byly čtyři, tak jsem hrál ve filmu Rašín brečícího kluka, kterému zabijí tátu. Rašín a Rašínová ho utěšují. Moc mě to natáčení bavilo a od té doby už jsem si zahrál v různých filmech a reklamách. Mami, v čem jsem ještě hrál?
Maminka: Třeba v Poldovi IV, Místo zločinu Ostrava nebo v pohádkách České televize…
Jaká je tvá seriálová rodina? Koho máš rád, s kým jsi kámoš?
Rodina je skvělá. Mám rád všechny i štáb, samozřejmě Kryštofa a Markétu a mám rád ty zapletený děje, u kterých ani my herci dopředu nevíme, jak to dopadne. Moc mě baví hrát s Honzou Holíkem (v Ulici hraje policistu Hermana – pozn. redakce), s tím je při natáčení velká legrace, a navíc byl jeden z prvních, s kterými jsem vůbec natáčel, když jsem do seriálu přišel. A bez babičky Věrky (herečky Mileny Steinmasslové, jež hraje Felixovu babičku – pozn. red.) by to také nebylo ono, umí nás skvěle rozesmát.
Koho – nebo v jakém filmu či pohádce – by sis chtěl zahrát?
Moc bych si chtěl zahrát ve filmu, který by režíroval Olmo Omerzu. Už jsme spolu točili a bylo to super. Nebo třeba bych chtěl do filmu, jako je Avatar nebo Harry Potter.
Jak se na natáčení připravuješ, s kým se učíš texty?
Nooo, nejvíc asi s tátou. Dostanu obálku s texty z produkce, táta zvýrazní, kde co říkám. A pak podle natáčecích dnů se to připravuje. Nejdřív mi řekne, o čem to bude, pak mi čte všechny postavy. Já si to už teď celkem rychle pamatuju. Také se v Ulici střídá několik režisérů a na každého se musím připravit trochu jinak.
V Ulici hraje i tvůj starší brácha. Jak se k roli dostal?
Bráchovi je patnáct a natáčí asi od osmi let. Já chtěl hrát taky právě proto, že jsem ho občas viděl v televizi. Brácha Alfréd dělal casting na Michala Klímu. Potom mu napsali, že by ho chtěli do role Štefana, spolužáka Anežky. Nějakou dobu si nás dokonce ve studiu ani nespojovali jako sourozence, protože jsme se tam objevovali každý jindy.
Radil jsi mu coby zkušenější a ostřílenější?
Naopak, on už má za sebou různé herecké kurzy a herecké učitele. Teď si radíme a řešíme, co se nám líbí a co ne, když se vzájemně vidíme na obrazovce. (směje se)
Hrál jsi mimo jiné i ve čtyřdílném filmu Božena. Tam už taková legrace asi nebyla. Děti za časů Boženy Němcové měly dost těžké životy. Jak se ti natáčelo „vážnější“ téma?
Mě hodně baví kostýmy. Boženu jsme natáčeli ve studiu České televize i venku. Někdy jsme mrzli v lehčím oblečení venku, ale většinou to bylo bezva.
Maminka: Casting trval přes půl roku, než si vybrali děti, byl celkem tříkolový.
Teď bych se zeptala tebe, Alfréde. Můžeš říct, jak se hraje role školáka, který řeší trable s holkami, a navíc prožívá hádky svých rodičů?
Já jsem moc rád, že jsem tuhle příležitost dostal. Roli Štefana mám rád, tak koho by nebavilo balit holky (usmívá se)? Je super, že je Ulice hodně sledovaný seriál, vlastně může pomáhat lidem, jak řešit různé problémy. Minimálně je to o tom, že diváci diskutují mezi sebou, že by to nebo ono udělali třeba jinak…
Jaké máš za sebou role? Brácha říkal, že už jsi ostřílený herec!
Začínal jsem ve filmu Křižáček v roli křižáčka andílka. Bylo mi osm a točili jsme v Itálii. To jsem cestoval poprvé bez rodičů. A potom jsem si zahrál různé seriálové epizodní role a taky v reklamách. Největší zážitek mám z natáčení Carnival Row, kde jsem hrál vílího kluka z malé družiny Cary Delevingne, několikrát jsem měl možnost zažít na place Orlanda Blooma. To bylo super.
Hrajete, kluci, na nějaký hudební nástroj?
Felix: Já hraju na harfu. Brácha Alfréd nehraje na nic. Ale koncertů a hudby si doma užijeme hodně.
No jasně, proto jsem se i ptala. Vaše máma je výborná flétnistka!
Alfréd: Máma patří mezi nejlepší koncertní umělce u nás. Hraje koncerty, sedí v soutěžních porotách, vymýšlí projekty. Na klasické hudbě jsme oba s bráchou rostli už od máminých těhotenství. S Felixem v břiše odehrála třeba velký sólový recitál na festivalu Pražské jaro.
Tak já si na chvilku půjčím maminku. Žofie, vy máte za sebou vystoupení téměř po celém světě, pravidelně vystupujete v Adventních koncertech České televize, byla jste zvolena Ženou regionu Středočeského kraje... Jak se vám daří skloubit krásnou, ale časově dost náročnou práci s rodinou?
Je to hodně o dobré logistice, empatii v rodině a snaze odhadnout, co upřednostnit. Přes covid bylo koncertů minimálně, byl čas na jiné věci. Hodně se potom i natáčelo. Nyní se kultura zase více rozbíhá, tak musíme plánovat trochu jinak. A myslet i na odpočinek.
Mimo jiné se věnujete i projektu, který si klade za cíl zviditelnit tvorbu žen skladatelek. Máte pocit, že v tomto odvětví se o talentovaných muzikantkách moc neví, že se přičítají úspěchy jen mužům?
To je takový můj dlouhodobý srdcový projekt. Impuls ke skladbám žen dala paní Eliška Hašková-Coolidge, která mne oslovila s nabídkou koncertu pro Senát, a to právě s díly žen skladatelek. A tam začala moje cesta a hledání, je to taková málo zmapovaná část dějin hudby. Mám skladby ze světových archivů univerzit, třeba z USA, ale nejen to, mnoho těchto skladatelek má neuvěřitelné a krásné životní příběhy, které rozhodně stojí za zmínku. Častokrát podporovaly své slavnější muže, protože jejich vlastní tvorba neměla společensky šanci na úspěch. Ale hýbaly vývojem hudebních nástrojů nebo díky nim vznikla nejslavnější díla.
Jak vypadá, když máte všichni v rodině volno? Co děláte nejraději?
Spíme! (směje se) A rádi cestujeme, chodíme společně do jízdárny za naším koněm. Plaveme, jezdíme do Krušných hor…
Dokážou se o sebe kluci postarat sami?
Jasně, Alfréd s Felixem jsou dobrá dvojka. Oba jsou samostatní. Přece jen práce v dospělém kolektivu je velmi znát. Alfréd nám bez problémů uvaří i třeba oběd. Někdy samozřejmě proběhnou bratrské rozbroje, ale to musí být.
