Úterý 5. března 2024
Svátek slaví Kazimír, zítra Miroslav
Oblačno, déšť 10°C

Poznejte Mirka z Ulice: Daniel Bambas o milostném trojúhelníku nejen v seriálu

29. září 2021 | 06:00

Daniel Bambas (41) je ostřílený seriálový herec, který sbírá za své herecké počiny ceny i na prknech divadelních. V seriálu Ulice je nováčkem a hned se dostal do milostného trojúhelníku mezi Magdu a Prokopa. O tom jak to má v skutečném životě, se můžete seznámit v tomto rozhovoru.

Dane, seznamte nás s vaší postavu v Ulici.

Moje postava se jmenuje Mirek a je to úspěšný podnikatel. Přichází do děje jako Prokopův kamarád, který se při lezení ve skalách seznámí s Magdou. Jak se to mezi nimi bude vyvíjet, zatím nemůžu prozradit. Ale je to veskrze pozitivní báječná postava – takový princ na bílém koni.

Jak vás baví hrát prince?

Než vám pravdivě odpovím, rád bych řekl, že jsem za tuto roli opravdu vděčný a jsem tu rád. (smích) Je pravda, že kladné postavy nebývají herecky úplně vděčné. Na divadle mě více potkávají komplikovanější a temnější charaktery, které mě velmi baví. Na druhou stranu – jednou za čas si zahrát sympaťáka není od věci. Doufám, že Mirek také nakonec nebude úplně dokonalý, i když zatím tedy dokonale působí.

Máte něco společného?

Myslím, že přirozenou galantnost, slušnost a upřímnost. Oba snad také máme smysl pro humor.

Podívejte se na upoutávku z Ulice na tento týden:

Video se připravuje ...
Tento týden v Ulicic: Bruno, Jana, Magda a další • VIDEO: TV Nova

Znal jste se s někým z Ulice ještě před tím, než jste tu začal hrát?

Znám tu tolik lidí, že se bojím, abych na někoho důležitého nezapomněl. Jako první mě napadli Adrian Jastraban, Filip Čapka a Filip Rajmont, ty jsem tu totiž dnes potkal. Nejlépe se znám asi s Hankou Holišovou. Společně jsme dlouho točili a aktuálně spolu hrajeme Noc na Karlštejně. Ona hraje Elišku a já Karla IV. Znám také mnoho lidí, kteří stojí za kamerou.

Co má rád Daniel Bambas?

Rád se hýbu, takže sport je pro mě zásadní věc. Pomáhá mi se odreagovat. Mám rád cestování, které mi teď hodně chybělo. Oblíbil jsem si zejména Skandinávii. A v době pandemie jsem se rozhodl rozšířit své jazykové znalosti a začal jsem se učit dánsky. Baví mě také umění.

Nějaké konkrétní?

Často čerpám inspiraci z výtvarného umění. Mám také moc rád design a architekturu. Proto tíhnu ke Skandinávii, protože mě tam velmi baví propojení historie s moderním designem.

Jak vám jde dánština?

Jde to ztuha. Dánština je vikingský jazyk, takže má lehkou gramatiku, ale složitou výslovnost. Občas se sám sobě musím smát, když se slyším. Nicméně mám skvělou učitelku. A Dánsko je láska. Takže zatím nemám v plánu to vzdát.

Co z Dánska byste rád přenesl sem do českého prostředí?

Způsob, jakým jsou tamější lidé schopní žít a kultivovat prostor kolem sebe. Otevřenost společnosti. Řekl bych, že Dánové jsou minimálně v Evropě jedním z nejtolerantnějších národů. Úctu k sobě navzájem a k prostoru, který sdílíme, to bych si přál přenést i do českého prostředí.

Mirek žije kvůli podnikání částečně v Německu, přemýšlel jste někdy nad tím, že byste se přestěhoval do zahraničí?

Kdybych dělal jinou práci, která není tolik spojená s rodným jazykem, tak bych nad tím přemýšlel. Sám sice mluvím anglicky a německy, ale nemyslím si, že bych zvládl dělat stejně dobře divadlo někde venku. A jelikož je divadlo osmdesát procent mé práce, tak stěhování do zahraničí není úplně reálné. Dovedu si představit, že kdybych z nějakého důvodu už nemohl hrát, život v jiné zemi bych zkusil. A zrovna Dánsko je destinací, která by mě hodně lákala.

Jeden z vašich prvních natáčecích dnů probíhal ve skalách. Jaké to bylo?

Byl jsem nadšený. Miluji přírodu a hory. Natáčení v exteriérech bývá komplikovanější, někdy dokonce napínavé, ale vždycky mě velmi těší.

A vy osobně jste tedy spíš milovník přírody, nebo městský typ?

Ve mně se to snoubí. Ale tím, že ve městě žiji, tak z něj čím dál víc potřebuji utíkat. Cítím, že mi dělá dobře, když jsem venku. Nicméně rád cestuji i po metropolích, takže bych řekl, že si dokážu užít město i přírodu.

V Magdině dějové lince, kam právě nastupujete, se řeší témata ochrany životního prostředí. Vaše seriálová kolegyně Veronika Čermák Macková se dokonce angažuje v projektu Expedice Ulice. Jsou vám blízká témata ekologie?

Snažím se sledovat dění kolem sebe, zajímá mě i politické dění a jak se zachází s ekologickými tématy. Nejsem aktivista, ale myslím, že nějaké základní povědomí o tom, jak se chovat úsporně, v sobě mám. V nějakém základním minimu se podle toho snad i chovám.

Mirek s Magdou se seznámili při lezení na skalách, máte k horolezectví blízko?

Nemám. Baví mě po horách chodit, ale vůbec mě neláká po nich šplhat. Výšky mi nějak zásadně nevadí, ale horolezec ze mě nebude. To vím jistě.

Mirek je velmi bohatý, kdybyste měl navíc opravdu velkou částku peněz, co byste s ní udělal?

Nejprve bych se snažil vyřešit praktické věci, takže bych nejdřív pořídil bydlení, abych ho už řešit nemusel. Také vím o pár lidech ve svém okolí, kteří by potřebovali nějaké peníze navíc, takže bych jim je rád poskytnul. No, a kdyby ještě něco zbylo, investoval bych do zážitků a cestování.

Mirek je do Magdy velmi zamilovaný. Co pro vás znamená láska?

Láska je smyslem mého života. Má mnoho podob. Láska přátelská, partnerská nebo láska k tomu, co dělám. Bez lásky se nedá existovat.

Vstupujete do seriálu ve chvíli, kdy se zdá, že vztah Magdy a Prokopa stále ještě není dořešen. Dostal jste se někdy do nějakého takového vztahového trojúhelníku?

Dostal, jenže jsem o něm nevěděl. Zajímavá zkušenost.

Vaše maminka je herečka. Schvaluje vám, že jste se také stal hercem?

Teď už by bylo pozdě, aby to neschvalovala. (směje se) Zpočátku z toho nebyla moc nadšená, což plně chápu. Já bych také nebyl. Ale když pak viděla, že to má smysl a dělá mě to šťastným, začala mít pochopení. Práci spolu řešíme poměrně detailně, což je fajn. Ještě stále mi někdy předává své zkušenosti.

Jste zkušený seriálový herec. V čem vám učarovala nabídka hrát také v Ulici?

Poměrně dlouho jsem netočil. V poslední době jen jednorázově televizní filmy. Měl jsem radost, že nabídka přišla z takhle osvědčeného, zajetého a profesionálně dělaného projektu, který přesně ví, na jakou diváckou skupinu cílí a jaký je jeho smysl. V tom je Ulice unikátní.

Z divadelního působení máte cenu Thálie, čeho chcete dosáhnout na televizní obrazovce?

Nemám herecké sny, protože myslím, že nemají velký smysl. Velmi bych si přál pracovat s lidmi, kteří mě mohou obohatit a vydolují ze mě něco, co bych od sebe já sám nečekal. Souvisí s tím samozřejmě i zajímavá témata. Moc by mě bavilo dotknout se ve filmové tvorbě něčeho zásadnějšího. Tak jako se mi to daří na divadle. Také by se mi velmi líbilo, kdybych byl obsazen do role proti typu.

Co to znamená proti typu?

Herectví je zajímavé v tom, že přestože nějak vypadáte a na první pohled vzbuzujete nějaké emoce, můžete hrát naprosto odlišné charaktery, které třeba s mým přirozeným vystupováním vůbec nesouvisí. Zažívám to zejména na divadle, jenže před kamerou je snazší využít té prvotní energie, kterou v sobě herec má. Právě proto se podle toho do filmu často obsazuje. No a mě baví, když i na kameře vidíte známé herce v úplně jiné poloze, než byste očekávali.

Cenu Thálie jste dostal za roli Edwarda Kynastona v inscenaci Krás(k)a na scéně v Městském divadle Mladá Boleslav, ale pocházíte z Uherského hradiště. Jak jste se do Boleslavi vůbec dostal?

Pocházím z Hradiště, ale už když jsem byl malý, přestěhovali jsme se s rodiči do Českých Budějovic. Takže já jsem spíš Jihočech. Do Boleslavi jsem se dostal tak, že mě před čtyřmi roky oslovil Petr Mikeska, tamější šéf a režisér inscenace, za kterou jsem Thálii dostal. Od té doby jsem tam nazkoušel ještě Amadea, další krásnou roli a inscenaci.

 

Video se připravuje ...