2°C
A dnes už má na svém kontě minisérii Mužketýři. Vypráví příběh tří mužů, jejichž idylický vztah naruší zákeřná přítelkyně jednoho z nich.
Tak se vám to podařilo, vyprodukoval jste seriál!
Ano, už visí na Voyo a trhá rekordy.
Ale ne!
Tak nám to bylo řečeno. Na Voyo to teď pořádně rozjeli. Mají v plánu udělat z něj český Netflix a myslím, že se jim to daří. Protože jsou odvážní a sahají po lokální exkluzivní tvorbě, jako jsou třeba Mužketýři. Jsme rádi, že tady konečně něco takového vzniká a není to takový to český zaprdlý, ale nový a progresivní. Díky tomu jsme získali takhle krásný prostor k prezentaci.
Jak vidno, poskytují ho i nezavedeným tvůrcům.
Ano, a to je potřeba, protože zavedený umělec s ničím novým nepřijde.
Ten seriál se jmenuje Mužketýři, což asi nebude náhoda.
Jsme muži a zároveň mušketýři, ale místo abychom bojovali s kordy, vedeme bitvu sami se sebou.
Ale? Hlavní představitelé mají problémy? Kdopak jim je způsobil?
Holky. A oni se je marně snaží mezi sebou pořešit.
Tak to vám k napsání scénáře postačil vlastní život, ne?
Já jsem, bohužel a naštěstí zároveň, ve vztazích takový pekla neměl. Což bude asi i tím, že jsem docela držák. Předtím jsem byl s partnerkou čtyři roky a s tou současnou jsem už skoro dva. Ale psal jsem to s kolegy Alexem Kolvou a Ondřejem Kubinou. Ti mají pestré zážitky. Každý jsme do toho dali něco z toho, co jsme sami zažili, co nás bolelo, a nejspíš i proto to funguje. Protože je to napsané na základě pravdivých událostí.
Vaše maminka Veronika Žilková s partnery trochu bojovala, pár vztahů jí nevyšlo. Máte pocit, že se za tu dobu něco změnilo, že muži dnes řeší v partnerském vztahu jiné problémy než kdysi?
Já si myslím, že ty problémy jsou furt stejný. Chlapi se budou tvářit, že jsou mocnější, ale v žádném případě nemáme šanci obstát proti jakýkoliv trochu schopnější ženský. Ve vztazích jsme my ti slabší a absolutně nejsme schopní držet krok s bystrostí žen, protože jsme primitivní. A o tom ten seriál trošku je. Jak se chlapi snaží zachovat si nějakou tvář a nakonec je vášeň totálně zničí.
Jak jste přistupoval k obsazení jednotlivých rolí? Mělo být taky nekonvenční?
Ano, chtěli jsme dát příležitost lidem, kteří mají chuť hrát, a ne někomu, kdo se přesouvá z jednoho natáčení na druhé, a je mu úplně šumák, jak dopadne, protože ve výsledku mu jde jenom o to, být viděn. My jsme chtěli herce, kteří jsou šikovní a mají chuť pracovat. Takže jsme dali dohromady partu mladých lidí, které známe z uměleckých škol, z konzervatoří a DAMU, a tím, že jsme dva měsíce před natáčením zkoušeli, herecké výkony jsou na velmi dobré úrovni. Ale bylo to i tím, že se na tu práci těšili a nešlo jim jenom o peníze. Od nás stejně žádné nedostali, protože jsme s klukama všechno platili ze svého. Takže pracovali zadarmo, s chutí a ukázalo se, že nadšení je víc než prachy.
Střihl jste si nějakou roli i vy sám?
Hraji Marcela, jednu z hlavních postav. Ale obsazeni jsou i kolegové. Napsali jsme to spolu, zaplatili to, já to režíroval a kluci společně se mnou v tom hráli. Takže je to takové monthypythonovské a jsme za to hrozně rádi. Tím, že nám do toho nikdo nekecal, jsme to mohli udělat odvážně, po svém, takže je to autentický a nevykalkulovaný.
Vaše figura je kladná, nebo záporná?
Komplexní, jako běžný člověk. Tím, že jsme nešli po žádných archetypech, není moje postava jednotvárná a nudná, abyste už po pěti minutách věděla, o co jí jde a kam se bude vyvíjet. Chvilku je záporná, chvilku kladná a taky záleží na tom, kdo ji hodnotí, z jakého úhlu. Je to stejné jako v normálním životě.
Nemáte teď o něco víc „kamarádů“, když se ukázalo, že točíte seriál a rozdáváte role?
(smích) Trošku se začali objevovat lidi, kteří se mnou moc nekamarádili, a najednou si všimli, že se mi něco povedlo. Ale pořád ještě nejsem žádný Tarantino, i když laťku máme nastavenou vysoko. Míříme nejvýš, kam to jde, a herci to cítí, tak o sobě dávají vědět. Teď připravujeme druhou sérii a doufáme, že Nova, konkrétně Voyo, nám ponechá volnou ruku, když se to tak osvědčilo. Z Mužketýrů se stal nečekaný hit, bylo by škoda v tom nepokračovat.
U vás ale nastala změna i v soukromém životě. Máte novou známost. Nebude vaše přítelkyně chtít si v tom seriálu zahrát?
To už se stalo. Hraje ve scéně, kde mi dá facku a odejde. Měla tak příležitost vylít si na mně vztek a vyřídit všechny účty. To je přímo vysněná role.
Bolelo to?
Říkal jsem jí: „Miláčku, nemusíš moc, na tu kameru stačí, když mi ji dáš jenom trošičku.“ Ale ubalila mi takovou, až mi z pusy tekla krev. Ale aspoň to vypadá autenticky. A musím říct, že ji to moc bavilo.
Ale herečkou není. Jakému oboru se věnuje?
Experimentální biologii. Teď dodělala magistra a nastupuje do nemocnice. Takže jsem si našel holku úplně z jiné branže, vědkyni, a jsem z toho naprosto nadšenej.
Prý se o vás během lockdownu starala, a vy jste se tím pádem mohl věnovat kreativní činnosti.
Přesně tak. Je skvělá, dělá všechno, dokonce i vaří a já si jí za to vážím.
Co říká maminka vašemu prvnímu producentskému a vlastně i režijnímu počinu?
Maminka byla překvapená. Myslím, že nečekala, že to dopadne až takhle. Měla trošku strach. Aby ne, když jí syn v době koronakrize po roce bez práce řekne, že svoje poslední peníze jde investovat do nějakého seriálu. Ale naštěstí se to povedlo a vidí, že jsem schopný věci dotáhnout do konce.
Nežadoní o roli?
Tak, já mám v plánu obsadit ji a dát jí po delší době roli, jakou si opravdu zaslouží.
Budete mít na ni peníze?
Doufám, že mi v tom zahraje zadarmo!
Vracíte se i do divadla, nebo jste pohlcen seriálem?
Vracím se do Ungeltu, tam mám dvě představení: Skleněný strop a Trhni si, otče! Ale nic nového nezkouším. Střídám to. Předtím jsem měl divadelní období, teď mám filmový a pak bude nejspíš rodinný.
Na dovolené jste už byl?
Byl. Přes tisíc formulářů a povolení jsme se nakonec dostali s přítelkyní na týden do Řecka. A teď už zase musíme pracovat.
autor: Ivana Bachoríková
