2°C
Petře, kde jsme se to dneska sešli na rozhovor?
Nacházíme se na place, kde se natáčí pořad Expedice Ulice. S Verunkou Mackovou jsme dvě postavy z Ulice, které se hodně zajímají o ekologii, a tak nás napadlo, že bychom to mohli ještě nějak vytěžit. Slovo dalo slovo a začal vznikat tento pořad. Bude to série pětiminutovek, protože lidé jsou dost alergičtí na to, když se mluví o životním prostředí a ekologii, tak jsme se rozhodli si z toho udělat legraci. Bude to tedy pět minut nespoutaného absurdního humoru a někde v hloubce pod ním se bude skrývat nenápadné poučení.
Takže to jde udělat zábavně a přitom poučně?
Pokud máte nadšení – a v případě nás dvou, které dělí téměř třicetiletý rozdíl a dva různé pohledy na svět a které spojuje záliba v potrhlém humoru – to jde. Verunka je kolikrát ještě absurdnější a potrhlejší, než bych si vůbec dovedl představit.
Vy jste takový zvídavý typ a pořady tohoto druhu, kde se něco naučíte nebo na sobě něco vyzkoušíte, vás dost baví, ne?
Strašně mě to baví a miluju, když si mohu vyzkoušet věci v praxi. Nechápu, když někdo říká, že se nudí, já mám totiž takových věcí, které potřebuji vědět a zjistit, vyrobit nebo vyzkoušet, že to nemohu nikdy stihnout a je mi to líto. Tohle je skvělý způsob, jak si život užít!
Nudit se snad ani nemůžete, když doma máte čtyři děti. Jsou také tak zvídavé jako vy?
Dvě děti jsou už ve světě, takže teď jsem doma už jen se dvěma mladšími kluky, ale nejspíš to zdědili. Řekl bych, že to máme po mém tatínkovi, který byl velkým vědcem. Eliáše hodně zajímá astronomie a vesmír a Beníčka zase baví matika. Každý je úplně jiný, jeden je introvert a druhý je takový potrhlý. Zkoumání máme společné, jen se to liší v tom, že já rád zkoumám v přírodě a oni přes počítač. Tam je ten generační rozkol.
To vás muselo bavit dělat učitele v karanténě...
Mě to bavilo velice, ještě jsme se k tomu všemu připravovali na zkoušky na gymnázium s oběma kluky. Já jsem byl na sebe vždycky pyšný, byl jsem ten, kdo všem vždycky opravuje chyby, takový ten nesnesitelný hnidopich na pár facek a najednou jsem zjistil, kolik jsem toho zapomněl. Moc mě bavilo, že si to všechno mohu oprášit.
Je něco, co naučily děti vás – kromě trpělivosti?
Speciálně právě Eliáš vždycky přijde s nějakou informací, jako: „Tati, a věděl jsi…“ Nedávno mě opravdu pobavil, díval se zřejmě na pořad o plastické chirurgii. Přišel za mnou a prohlížel si mě tak zkoumavě a pak řekl: „Tati, víš, že jsou i lidé, kteří kvůli nosu spáchali sebevraždu?“ Nevím, co mi chtěl naznačit, asi si mám dojít na plastickou operaci.
Já nemohu nezmínit Ulici. Tam máte za sebou takovou těžkou dějovou linku, co vás čeká teď?
Máte zřejmě na mysli tu linku s Ivetou Blanarovičovou, která nás opustila, a tím pádem jsem tam pro Magdu zůstal jako taková podpora. Ona tam prožívá citová vzplanutí a neštěstí a neví pořádně, co se sebou, a Tomáš Jordán tam působí jako dobrý rádce, který ji vyslechne a poradí jí. Dál vám to nemohu prozradit, protože mi to smlouva zakazuje a taky chci, aby se na mě diváci dívali. Když to teď vykecám, tak už se na mě nikdo ani nepodívá!
Takže s Veronikou Čermák Mackovou jste se seznámil až v Ulici?
Ano, teď nedávno jsme docela řešili naše první setkání, protože já jsem měl pocit, že je úplný ufon. Ona tam totiž jenom stála, vůbec neměla žádný výraz, absolutně nic. Teď po letech jsme si to připomněli a ona mi řekla: „Já jsem byla hrozně nesvá, protože tys na mě pořád čuměl a já jsem se bála, jestli nemám něco na obličeji nebo jestli nejsi trochu úchyl.“ Jak byla nervózní, tak se vůbec neprojevovala. Stála tam krásná holka, s obrovskýma očima, protože její postava je barvoslepá, tak měla na sobě neskutečně barevný kostým, jaký tam nikdy nikdo neměl, a stála tam s úplně kamenným výrazem, tak to je jasný, že jsem na ni čuměl.
Teď už je to pár let, co se znáte – co na ní máte nejraději?
Ona občas ten kamenný ksicht má pořád, pak sedí, nic neříká a najednou řekne vtip, který je tak strašný a absurdní, který boří veškeré konvence, a já jen zírám, kde se to vzalo. V tomhle je absolutně nepředvídatelná a je to strašně vtipné, takže to na ní mám moc rád. Zároveň je zodpovědný člověk, jako na kolegyni se na ni můžete spolehnout, že bude naučená a zahraje to dobře. Protože takových lidí, kteří jsou hrozně vtipní na place, ale pak jsou na nakopání do zadnice, těch je spousta, ale všechno umět, být spolehlivý, a ještě vtipný, to je moc příjemná kombinace.
