2°C
Tak vy máte seznamku!
Zdeněk: Spíš hraji v seznamovačce. Ten pár přijde ke mně do restaurace a mým úkolem je, aby se tam cítil dobře a atmosféra u stolu byla co nejuvolněnější.
Budete jim sám vařit?
Zdeněk: Navaří jim naši lidi. Přijdou k nám do Divinis, a tam se o ně postaráme.
Co jim naservírujete?
Zdeněk: Připravili jsme pro ně speciální menu. Můžou si vybrat z několika předkrmů, hlavních jídel i dezertů. Máme pro ně například jelení hřbet v parmazánové krustě s bramborovou brioche, šafránové risotto s lískovými oříšky, kachní prso s lanýžovým medem a další.
Budete je obsluhovat osobně?
Zdeněk: To ne, akorát je přivítám. Já tam jenom zdobím. (smích)
Jste připraven na případné reklamace?
Zdeněk: Nejsem. Děláme všechno tak, aby to bylo super. Reklamace neočekávám.
Hraje podle vás jídlo při seznámení důležitou roli?
Zdeněk: Myslím, že celková atmosféra, ke které samozřejmě přispívá i to jídlo, je pro každé rande důležitá.
Jak jste to měli s manželkou vy, když jste se poznali?
Zdeněk: U nás to bylo jinak, my jsme na prvním rande jenom pili, co si vzpomínám.
Zdeňka: Byli jsme mladí a neměli peníze. Ale nic nám z toho alkoholu nebylo.
Na letišti, když Zdeňka odlétala z Austrálie domů a vy jste tam vyzvedával svoji tehdejší manželku?
Zdeněk: Ne, to jsme se opili na nějaké párty.
Máte nějaké společné oblíbené jídlo?
Zdeněk: Rybu. Nejlépe nějakou čerstvou, blízko moře. Ryby máme rádi.
Zdeňka: A sklenku šampaňského k tomu.
Musíte si ji připravit sám, nebo věříte kolegům kuchařům?
Zdeněk: Jsem radši, když nám někdo uvaří. Pro mě bylo během uplynulých šestnácti měsíců nejhorší, že se nedalo nikam jít najíst.
Zdeňka: My chodíme do restaurací rádi.
Už jste někdy doma zkritizovala Zdeňkovo jídlo?
Zdeňka: To dělám pořád.
Vy jste ale troufalá!
Zdeňka: Když něco přesolí, nedochutí…
Takových nedostatků se dopouštíte?
Zdeněk: No, jo.
Nebo má Zdeňka špatné chuťové pohárky?
Zdeňka: To právě naopak. Jazýček mám dokonalý, Zdeněk si mě vycvičil.
Zdeněk: To jo, začalo to u jídla, ale zbytek se nepovedl. Tam se to malinko zvrhlo.
Jak dlouho jste spolu?
Zdeňka: Už jedenáct let.
A je to čím dál lepší?
Zdeňka: Já ho prostě miluju.
Vy neřeknete, Zdeňku, nic?
Zdeněk: Taky ji miluju, to víte, že jo. Jinak bych s ní nebyl.
Opravdu? Zamilovanost časem pomine, a lidi spolu přesto zůstávají.
Zdeněk: Ono se to musí trošku udržovat.
Dokázal byste hledat partnerku podobným způsobem jako účastníci reality show První večeře?
Zdeněk: Já bych odvahu mít rande naslepo neměl. Proto všechny, kteří do toho šli, obdivuji. A přeju jim, aby ten neznámý protějšek byl pro ně co nejpřijatelnější a vzniklé sympatie jim vydržely.
Překvapilo vás něco během natáčení?
Zdeněk: S otevřenou pusou jsem koukal, když se u stolu začaly probírat sexuální zážitky nebo preference. Za mých mladých let se tyto řeči nevedly.
Plánujete v dohledné době navštívit Austrálii, kde jste nějakou dobu žil?
Zdeněk: Jedeme tam už na podzim a moc se těšíme.
Kam konkrétně?
Zdeněk: Pojedeme na Sunshine Coast, což je východní pobřeží. A ubytujeme se, kde se namane, ale hezky. Budeme dobře jíst a nebudeme myslet na nic složitýho.
Jedete s očkováním?
Zdeněk: Ano, oba jsme očkovaní.
A vy jste, Zdeňko, po rakovině prsu v pořádku?
Zdeňka: Úplně.
Na sluníčko můžete?
Zdeňka: Vždyť vidíte, jak jsem opálená, já jsem na sluníčku pořád.
A co vaši koníčci?
Zdeňka: Tak to je tady náš mladej (ukazuje na třináctiletého syna Martina – pozn. red.). Děti mi seberou veškerý čas. Po prázdninách půjde do sedmé třídy a pak na Zbraslav na gymnázium.
A vaši opravdoví koně?
Zdeňka: Momentálně je jich u nás ustájených čtrnáct, z toho pět je mých. Ale nejsem na ně sama. Mám na to lidi.
autor: Ivana Bachoríková
