2°C
V obýváku vám bude viset obraz krávy. To je dost neobvyklá dekorace.
Ten je od malíře Adama Jílka, maloval nám ho na zakázku.
Chápu, žijete na Šumavě, tak proč mít na stěně žirafu, ale na druhou stranu – jakou emoci to ve vás může vzbuzovat, když budete den co den koukat na krávu?
Usměvavou, roztomilou, pozitivní. Bude shlížet na stůl, který je v kuchyňské části obývacího pokoje. Myslím, že to půjde pěkně dohromady.
Co na váš nápad říkala Marcela?
Původně jsem se bál, že ji tam nebude chtít. Ptal jsem se: „Miláčku, vadilo by ti, kdyby s námi žila kráva?“ (smích) A byla skvělá, vzala to s humorem, moc se jí ten nápad líbil. Původně měla ta kráva smutný výraz, ale já jsem Adama Jílka poprosil, ať mi ji udělá trošku usměvavou. Myslím si, že teď tam opravdu zapadá.
Jak roste váš nový dům?
Brzy bude hotový. Není to nic okázalého. Chtěli jsme zapadnout, nenarušovat ráz okolí. Proto jsme se vyhnuli moderně a nějaké extravaganci. Ale máme tam i pár vymožeností, například bioklimatickou pergolu.
A to je jaká?
Uzavřená, ale lamely si můžete naklánět, takže propouští trochu světla. Unesou až tři metry napadaného sněhu a taky hřejí, což je skvělé v zimě, protože můžete sedět venku a nemrznout. A nejlepší je, když se elektricky otevřou a vy máte nad sebou volné nebe.
To vám někdo doporučil, nebo jste už sám v těchto záležitostech tak zorientovaný?
Postupně jsem se sám hodně naučil. Předtím jsem nestavěl a nic o tom nevěděl, jenom co jsem slyšel od chlapů u piva. Tak jsem si začal zjišťovat informace, prohlížet si různé fotky… Občas mi někdo něco poradil a sem tam se ozvala i nějaká firma a nabídla mi svůj produkt. Tak jsem se dozvěděl o bioklimatické pergole a taky o nerezovém bazénu, ve kterém se odráží modrá obloha.
Ještě nějakou vychytávku tam máte?
Chtěli jsme tam mít každý to svoje. Takže Marcelka má princeznovskou šatnu, kterou si přála, já nahrávací studio a malou posilovnu a Mareček rockový pokojíček. Taky tam plánujeme krásnou zahradu, abychom se na ní všichni zabavili. Rozhodli jsme se do ní dost zainvestovat a rovnou koupit vzrostlé stromy, abychom nemuseli čekat patnáct let, než nám dorostou.
Takže jste dokonale připraven na příští lockdown. Máte tam bazén, fitness, nahrávací studio, zahradu...
Nechci nic přivolávat, ale upřímně – i tahle myšlenka padla. Kdyby se nedej bože zopakovalo něco podobného, budeme trochu líp připraveni. Teď jsme lockdown přežili v bytě o osmdesáti metrech čtverečních a zvládli jsme to v pohodě, ale tohle by mělo být samozřejmě daleko pohodlnější.
Nelitujete zpětně, že jste prodal apartmány, které jste na Šumavě měl, když je teď takový zájem o domácí rekreace?
Nelituji. Byl to výhodný prodej a my teď máme v plánu vydávat energii jiným směrem. Taky jsem chtěl partnerku, která se o ně starala, mít víc pro sebe a pro malýho. Ne, že by na mě měla čekat ve dveřích, když se vracím domů z koncertů, ale je fajn mít možnost být spontánní a odjet třeba na dovolenou, když budeme chtít.
Taky vám hosté-fanoušci narušovali soukromí, ale to se bude dít i nadále. Železná Ruda není tak velká, aby si nezjistili, kde bydlíte. Co když vám zazvoní u dveří?
To už se taky děje. (smích)
Co s tím?
Můj dům, můj hrad. Miluji lidi, rád se seznamuji nebo jen tak pokecám s někým náhodným, ale je pravda, že člověk chce být taky chvilku s rodinou. Jsem samozřejmě rád, že se moje zpívání líbí a že vůbec někoho zajímám, ale i vzhledem k věku mého syna se snažím, aby tím nebyl jeho život až moc ovlivněný. I když on to má docela rád. (smích)
O víkendu jste odstartoval letní turné, na koncerty prodáváte i VIP vstupenky. Čím se liší od těch obyčejných?
Nemusíte čekat v žádné frontě, před pódiem máte svoje vyhrazené místo, k dispozici je tam i catering a ještě před začátkem koncertu za vámi přijdu, a budete-li chtít, přednostně se s vámi vyfotím. Mimochodem, tyhle vstupenky se vyprodaly jako první, což je neuvěřitelné! Lidi chtějí mít zážitek. Jsem za to rád.
Kdo je kupoval, vaše fanynky?
Páry, rodiče, taky partneři svým holkám. Chtějí se před nimi předvést. Na nás ale chodí i spousta chlapů. Když jsem před dvanácti lety začínal, hrál jsem pro patnáctileté holky a třináctileté kluky, a ti teď se mnou stárnou. Mají rodinu, děti... Proto jsme naše letošní tour pojali jako rodinné festivaly, kde si každý přijde na své. Pro děti máme skákací hrad, dětský koutek, play station... Pro chlapy prohlídku aut a další věci. Vítáni jsou všichni!
Vaše úzká rodina je už poměrně známá, ale nikdy jste nemluvil o sestře. Jaký spolu máte vztah?
Míša je o čtyři roky starší a nestojí o zájem médií, netouží být viděna. Je tak trochu paní Colombová. Žije v Plzni, protože na rozdíl ode mě je městský typ. Obecně jsme každý jiný, ale máme se rádi, vždycky ji rád vidím. Má dvě dcery, které miluju. Často s námi jezdí na dovolenou, abychom se všichni viděli, navíc si rozumí s mým synem.
Vydal jste klip k písničce Moje milá. Zpíváte v ní: „Moje milá, pomalu stárnem, však neměj strach, spolu to zvládnem...“ Co vás k ní inspirovalo?
Popsal jsem to, co sám cítím a prožívám, souvisí to i s rodičovstvím. A podle reakcí lidí se z písničky stala hymna dlouhodobých vztahů. Je vidět, že pár lidí se v ní našlo.
autor: Ivana Bachoríková
