2°C
Dnes je na Netflixu k vidění první díl seriálu Top Secret UFO Projects: Declassified (Tajné projekty UFO: Odtajněno), ten jste režíroval, produkoval a podílel se na scénáři. Jak jste se k tomuto tématu dostal?
Asi před třemi roky jsme s partou přátel byli na Šumavě, když jeden z nás řekl: „To je divný, že ty krávy jsou tu nahuštěny na jednom místě.“ A já na to: „Když jsou jenom na jednom místě, tak tady někde musí být UFO.“ Vůbec nevím, kde se to v mé hlavě vzalo, ale najednou mi do ní skočila tahle myšlenka, já ukázal rukou opačným směrem a asi patnáct dvacet metrů od nás se vznášelo UFO ve tvaru velkého černého diamantu grafitové barvy. Chvíli tam nehybně stálo a pak se začalo bezhlučně vzdalovat.
Viděl jste ho jen vy, nebo i vaši přátelé?
Viděli jsme ho všichni za jasného slunného dne. Bylo nás asi dvanáct. Muži, ženy, děti... A najednou pár metrů od nás byl ten nevysvětlitelný úkaz. Seriál o UFO (Unidentified Flying Objects neboli neidentifikovatelné létající předměty – pozn. red.) jsme měli s kolegy už částečně připravený a v duchu jsem si říkal, že jestli jednou uvidím UFO na vlastní oči, nebudu jen producentem, ale dopíšu ho a zrežíruji. A stalo se. Vzniklo celkem šest dílů. Primárně jsme ho točili pro Sky History a Netflix, protože se jim náš námět moc zamlouval. Na Sky History už běžel a měl úspěch. Chtějí po nás pokračování, tedy další sérii. Na Netflixu má premiéru dnes, a to nejen v Česku, ale na celém světě.
Blahopřeji!
No, nevím, jestli je k čemu. Tolik práce a nervů jako s tímhle pořadem jsem dosud s žádným neměl. Vyráběl jsem pro ČT, Novu, Primu, udělal jsem i tři jiné dokumentární série pro světové televize, ale pracovat na problematickém seriálu o UFO přímo pro Sky History a Netflix, a to od dramaturgie až po technické záležitosti, je jako vytlačit autobus na nejvyšší horu v Evropě. Ale překvapivě to jde. Několikrát jsme ovšem museli letět do Ameriky. Byli jsme v Palm Springs, Phoenixu, Los Angeles a na dalších místech, abychom sesbírali výpovědi lidí, kteří se zajímají o UFO. Nakonec jsou v seriálu i rozhovory s odborníky z Austrálie, Ruska a něco jsme dotáčeli v Německu a Čechách.
Použili jste ale i animace.
O UFO skoro žádné obrazové materiály nejsou, to znamená, že jsme museli ty příběhy zrekonstruovat pomocí animace. Všechno má své hranice a rozpočty. Stěží bychom dokázali natočit story Travise Waltona, kterého UFO uneslo před zraky kamarádů a drželo pět dní na palubě své lodi, nebo únos Terryho Lovelace, jenž má dodnes ve svém těle záhadná neznámá zařízení. Nebo scény, kdy se američtí piloti na superhornetech snaží pronásledovat neznámé objekty ve tvaru tic-taku a velikosti školního autobusu.
Nebylo něco podobného k vidění i u nás?
Ano, 12. července 1987 příslušníci československé armády pronásledovali podobný objekt nad Vranovskou přehradou. I tento případ jsme v seriálu podrobně zpracovali a porovnali s různými pozorováními Pentagonu, který už existenci neznámých létajících předmětů oficiálně přiznal. A de facto stejné objekty jako oni viděl generálmajor Čestmír Tesařík a podplukovník Ivan Pospíchal nad vranovskou nádrží. Kdo miluje záhady a mimozemské civilizace, má se na co těšit.
Co bylo největším problémem při natáčení?
Museli jsme si dávat velký pozor, jakým způsobem budeme se získanými informacemi zacházet. Pohybujeme se už v terénu, o který mají zájem nejen národní bezpečnostní agentury, tajné služby, armáda, ale i soukromé firmy. Bruslíme na tenkém ledě. Samozřejmostí proto bylo mít dobré pojištění, renomovanou právní kancelář v USA a pečlivě zkoumat každou minutu pořadu. A stejně po odvysílání na Sky History už řešíme s právníky první problémy, které se týkají zveřejněných informací. Ale vše je snad na dobré cestě. Naštěstí máme za sebou i silnou americkou distribuční společnost.
Když se vrátím k vašemu zážitku na Šumavě, natočil jste si ten „talíř“?
Co myslíte? Kdyby se na tomhle náměstíčku, co je před námi, objevilo UFO, budete na něj koukat, nebo shánět mobil?
Hledat mobil, protože jsem novinářka. A vy filmař, takže se dá předpokládat, že se budete chovat podobně.
Ale my na to měli sotva patnáct vteřin. V tu chvíli nebyl čas na nic a nikoho z nás to ani nenapadlo. Všichni jsme jenom koukali, jak UFO pomalinku mizí za horizontem. Posléze jsme se akorát přeli o to, jak bylo velké. Kolega měl pocit, že mělo na výšku dvacet metrů, já říkám, že šest. Nebylo, s čím bychom mohli porovnat jeho velikost, protože v tom terénu se žádný lidský objekt nenacházel. Já ho srovnával se stromem, který byl ke mně nejblíž.
Jak ten objekt vypadal?
Měl tvar diamantu, hrany ale byly oblé, černá grafitová barva nic neodrážela. Na povrchu byla nejasná struktura. Nevydával žádný zvuk, byl naprosto bezhlučný. Visel šest metrů nad zemí a pomalinku stoupal. Ve výšce deseti metrů zmizel severovýchodním směrem. Vše uvidíte v šestém díle, kde rozebíráme i tento příběh.
Mimozemšťan z něj žádný nevystoupil nebo aspoň nezamával z okýnka?
Ne, nic takového.
Nezapochyboval jste následně, jestli jste viděl skutečně UFO? Nenapadlo vás vydat se za nějakými ufology a popovídat si s nimi o tom?
Ano, UFO ve tvaru diamantu se už mnohokrát ve světě objevilo, ale obávám se, že největším odborníkem na něj jsem teď v Česku já a můj letitý kolega, kamarád Honza Stehlík, se kterým jsem ten seriál psal. Je to smutné, ale je to tak.
Copak se tomu tady nikdo nevěnuje?
Na začátku natáčení jsme oslovili i české ufology, například Jana S. Marka či Karla Rašína, ale když jsme objeli celou zeměkouli a načetli si vyprávění lidí, kteří o tom opravdu hodně vědí, dospěli jsme k závěru, že potřebujeme světové kapacity, které se zabývají problematikou UFO velmi podrobně.
O jaké výpovědi vám primárně šlo?
Únosy, setkání a tajné projekty, které se zamlčují. Jsou tady ale dva přístupy vnímání UFO. Buďto se s ním setkáte v nám dobře známé realitě a máte pro to důkazy a svědky, nebo vnímáte věci běžně neviditelné, které ale existují a které do skutečné reality mohou vstoupit. Ty jsou však hůře prokazatelné.
Máte takovou zkušenost?
S vesmírnými bytostmi jsem i mluvil, když jsem byl jedenáct dní zavřený ve tmě. V tu chvíli šlo o mimosmyslové vnímání. To ale nikomu neprokážu. Stejně jako když vás v realitě za plného vědomí „vypnou“ a jste s nimi sami.
Jak vypnou?
Pro nezkušené budu nyní za blázna nebo k smíchu, ale proč ne... Byl jsem ve svém pražském bytě, nikoho neviděl, a přitom jsem jasně cítil, že tam se mnou někdo je. Nemohl jsem se pohnout. Oni vás z preventivních důvodů „vypnou“. Bezprostředně po kontaktu si nic nepamatujete. Vše přichází později ve vzpomínkách. Nebo se můžete na danou frekvenci-vibraci naladit, zrušit lineární čas a snažit se pochopit, o co jde. V seriálu jsou ale jen příběhy s důkazy a evidencí.
Co dalšího se vám ve tmě ještě přihodilo?
Odnesl jsem si odtamtud hlavně informaci, že ještě máme čas, abychom tu sebedestrukční zatáčku sami vybrali. Mimozemské civilizace čekají, jak se experiment člověk vyvine. Myslím, že většina z nich jsou naši velcí přátelé. S těmi jsem občas v určitém spojení. Pro mě byl pobyt ve tmě pobytem ve světle a pochopení. Nepotřebujete oči, abyste jasně viděli. Ale kdo mi to bude věřit?
Získat respondenty pro váš seriál nejspíš nebylo tak složité. Bývají dost povídaví, rádi se svými zážitky chlubí. Spíš šlo asi o to, oddělit zrno od plev.
Ano, rádi sdílejí neuvěřitelné, pokud se nebojí. V opačném případě vše zatají. Pro lidi z UFO scény je typické, že se každý z nich snaží prosadit svoji pravdu a že si dávají pozor na lidi od bezpečnostních služeb. A oddělit zrno od plev, tedy zjistit, kdo říká pravdu, je velmi náročné. Na to nás upozorňoval už britský šéf programu Daniel Korn z A+E, která vlastní i Sky History. Právě on chtěl hlavně prověřené případy se svědky. Netušil jsem, že informovat o UFO bude hra s ohněm.
Bude se vám za těchto okolností vůbec chtít do druhé série?
To je dobrá otázka, protože UFO je opravdu téma, o které se zajímají zpravodajské služby na celém světě. Po pravděpodobném pádu UFO u Roswellu v roce 1947 vznikla CIA. Náhoda? Tajemství je to nejdůležitější, čím se můžete ohánět, pakliže jste mocný a bohatý: „Máme něco, co vy nemáte, pozor na nás!“ A „oni“ pravděpodobně spoustu věcí mají. A dobře si to hlídají. Proto po celém světě evidence o UFO prakticky mizí.
Říkáte „oni“, abyste nemusel řešit další žalobu?
Přesně tak. Mimochodem, Emery Smith přišel na rozhovor s vlastní ochrankou, protože má strach o svou existenci. Dřív údajně pracoval pro americkou armádu v laboratořích, které jsou pod vojenskými základnami. Jestli je to pravda, nevím. A ohroženi se cítí i další. Víme, že o všechny informace, které jsme posbírali, se zajímá americká NSA, CIA, FBI… Ale i letectvo, námořnictvo a armády nejen USA, Ruska, Číny, ale prakticky i všech států. Za technologiemi jsou peníze a za penězi je moc.
Takže by neradi o své informace přišli…
Ano, tajné služby tyto lidi bedlivě sledují. Bob Lazar například tvrdí, že zkoumal mimozemské plavidlo, které běželo na antihmotovém reaktoru poháněném prvkem 115, označovaným dnes jako moscovium. David Adair v našem pořadu tvrdí něco podobného. Byl prý požádán americkou armádou, aby rozebral mimozemské havarované plavidlo a poskytl jí informace o jeho fungování. UFO, které viděl, bylo prý neuvěřitelné, živé, jako by mělo vlastní DNA. Něco rozebrat a znovu složit je takzvané reverzní inženýrství. Nejen v automobilovém průmyslu je to běžná praxe, jak zjistit, co nového u konkurence. Vlastnit neznámé technologie, o to jde všem.
Zní to dost neuvěřitelně.
A odkud se tedy berou všechny technologie, které tady jsou? Vždyť první motorové letadlo vzlétlo teprve v roce 1903. Jak to, že za posledních sto dvacet let nastal tak prudký vývoj, když se celá tisíciletí nic nedělo? Přišel taky nečekaně obrovský nárůst populace. Něco se muselo stát!
Máte vysvětlení, proč se o naši planetu mimozemské civilizace tak zajímají?
Myslím, že ten zvýšený zájem odstartovalo mimo jiné svržení atomové bomby na Nagasaki a Hirošimu v roce 1945. Začali mít o nás, Zemi, celou sluneční soustavu strach. Poprvé od začátku historie lidstva jsme schopni zničit sebe a do značné míry i planetu. Atomové zbraně hromadného ničení, elektrárny, drancování přírodních zdrojů, genocida živočišných druhů, nárůst obyvatel, ohrožení rozmanitosti planety… To všechno je znepokojuje. Prokazatelně vypínají rakety v USA a ovládají jaderná zařízení nejen v Rusku. Žádná armáda světa nemá své zbraně pod kontrolou. Jde jim o zachování přenádherné rezervace, která tady vznikla. Lidstvo je krásný, ale zatím i velmi nebezpečný predátorský druh.
Byla mezi nasbíranými výpověďmi nějaká, která vás opravdu uhranula?
Bylo to v případě Trawise Waltona, o jehož únosu mimozemskými civilizacemi byl natočen film Fire in the Sky (Oheň v oblacích – pozn. red.). Chtěl jsem, aby nám svůj příběh vyprávěl až do konce, protože to mi v tom filmu chybělo. Řekl nám, že během setkání s mimozemskými civilizacemi (z mimozemského plavidla, které zahlédl při práci v lese, byl zasažen paprskem světla, ten ho dostal do bezvědomí, načež se probudil v nemocničním pokoji, kde ho pozorovali malí šedí mimozemšťané – pozn. red.) za ním nakonec přišli humanoidi, tedy lidé. A nebyli nepřátelští jako ve filmu. To samé vypráví duchovní otec William Gill. Zažil něco podobného v Jižní Americe, kde se na mimozemských plavidlech vyskytovali lidé tak, jak je známe. To znamená, že předvoj jsou mimozemšťané s velkýma očima, menšího vzrůstu nebo umělá inteligence, a když člověk projde tímto sítem, velice často se dostane k humanoidům, kteří vypadají jako my. Teď je otázka, jestli jsou to time travellers, tedy cestovatelé časem, nebo lidé, kteří žijí na jiných planetách. Pro mě je to jenom potvrzení, že celý vesmír je jedna velká rodina a jeho obyvatelé mají pěticípý charakter – hlava, ruce, nohy.
Přál byste si být na takovou loď unesen?
Unesen ne, ale moc rád bych se s nimi proletěl. Je to moje velké – a věřím, že reálné – přání. Zejména poté, co jsem UFO viděl na vlastní oči. Byl by to hezký základ pro další natáčení. Proletět se po galaxiích, navázat spolupráci, společně zachránit planetu. Ale v plné fyzické přítomnosti, ne pouze ve změněném stavu vědomí.
Tak vyšlete do vesmíru přání a uvidíte, co se bude dít.
Právě teď ho vysílám.
A?
Berou i nenaočkované, v případě, že by měli covid, nikdy na očkování nepůjdou a milují život jako třeba já. Prý je mezi námi výjimečný vztah (smích).
autor: Ivana Bachoríková
