Absolventka scenáristiky na pražské FAMU na svůj profesní život rezignovala ve chvíli, kdy se jí narodila dvojčata Andrew a James. Vytvářela oscarovému režisérovi zázemí, starala se o děti a jejich rozsáhlé sídlo v Connecticutu. Časem ale zatoužila rozšířit si obzor a začala studovat v USA fakultu sociálních věd.
„Nakonec jsem ji nedodělala, protože poslední dva semestry bych musela chodit na praxi. A kluci byli tehdy ještě na základní škole, takže bych je nestihla odvézt ráno do školy ani je z ní přivézt. Tak jsem si řekla: O co mi jde? Abych měla druhý diplom?“ vysvětluje Martina Formanová. „Miloš mi to sice nerozmlouval, ale cítila jsem, že i vůči němu by bylo nefér, kdybych si najednou na úkor rodiny začala řešit nějaké svoje zájmy.“
Ztracených roků na studiích ale nelituje. „Zlepšilo mi to angličtinu a setkala jsem se tam zároveň s různými názory na problematiku věcí, které jsme probírali, což mě velmi obohatilo. Bylo to fajn, hodně jsem si to užila. A ten diplom by mi byl beztak k ničemu.“
Navíc sociální problematika ji ani poté nepřestala zajímat, zapojuje se do charitativních projektů. V současné době podporuje organizaci Innocent Project. „Snažím se pomoct lidem, kteří jsou nespravedlivě odsouzeni. Vedou mě k tomu ale absolutně sobecké důvody, nějakým způsobem mi to dělá dobře. Sama jsem měla v životě štěstí, tak mám pocit, že bych to měla někde vrátit,“ snaží se nezveličovat své zásluhy.
„Tato organizace zaměstnává právníky, hodně z nich s ní spolupracuje i zadarmo. Prostudovávají případy, kdy jsou důvodná podezření, že nebyly spravedlivě posouzeny. Teď zrovna plánuji navštívit jednu vězeňkyni, která dostala trest smrti,“ šokuje Formanová. „Přemýšlela jsem: dám to vůbec psychicky? Byla jsem v americkém vězení, když Miloš točil Lid versus Larry Flynt, takže jsem to zažila. A musím říct, že ten pocit úzkosti, když se před vámi postupně otvírají jednotlivé brány, je strašně silný. Je to velmi emocionální. A to jsme točili ve věznici, která zdaleka nepatří k nejtvrdším.“
Martina Formanová věří, že její „chráněnkyně“ bude nakonec omilostněna.
„Píšeme si už několik let, znám její verzi toho, co se stalo, i verzi žalobce a věřím, že je nevinná. Ale chci ji osobně vidět, setkat se s ní. Má teď strašně silnou podporu právníků, tak věřím, že se jim její rozsudek podaří zvrátit.
Když spolupracujete s takovou organizací, vyslechnete si spoustu příběhů, což je velmi zajímavé. Možná mě to bude jednou inspirovat k napsání knihy,“ říká Formanová, která v Praze právě pokřtila svou poslední knížku Nalakuj to narůžovo. Vzpomíná v ní mimo jiné na život po boku Miloše Formana, s nímž prožila třiadvacet let.
autor: Ivana Bachoríková