3°C
Jak si užíváte současnou atmosféru rozvolňování?
Nechvalme dne před večerem… Ale jsem ráda, že už je jaro, svítí sluníčko, že jsme zdraví a oba dědy máme naočkované. A že jsme to přežili. Já si to hrozně s Maruškou užívala. Musím říct, že i když mi, jako každému z nás, vadí, co se stalo, tak jak jsem pozitivní, možná až moc, snažím se vždycky na všem najít něco hezkého. A mě bavilo být s dcerou doma a učit se s ní. I naši psi byli šťastní. Manžel (MUDr. Miroslav Verner, gynekolog – pozn. red.) sice chodil do práce, protože doktoři jsou zapotřebí v jakékoliv době, ale aspoň nás našel vždycky doma, když se vrátil. Věděl, že nebudeme někde na kroužku nebo na nějakém dětském představení. Předtím jsme byli pořád rozlítaní a najednou se ten čas zastavil. A mně přijde, že to hrozně rychle uteklo. Každopádně doufám, že už žádná nová vlna pandemie nepřijde.
Všichni jste to nepřežili, zemřel vám strýc…
Ano, to nás hodně ranilo, stalo se to před Vánocemi. Hrozně si přál dožít se osmdesátky. Utekla mu o dva měsíce. Ani jsme ho nemohli slavnostně pohřbít, to bylo smutný. Tak jsme si říkali, že mu uděláme nějakou pěknou vzpomínkovou oslavu v létě. Odešel taky Láďa Štaidl, což byl náš rodinný přítel, a pak tatínek mojí kamarádky. Skoro každý známe někoho, kdo to nepřežil. Kříže na Staromáku mluvily samy za sebe. Blbá doba, jsem ráda, že je za námi. Ale nechci to zakřiknout, takže radši budu jenom doufat, že už je to pryč.
Jak snášela Maruška, že se nemůže vídat s kamarády?
Já si myslím, že děti to tak strašně neberou. Většinou jenom opakují to, co říkají rodiče. Takže nadávají na vládu, na Babiše, a přitom vůbec nevědí, kdo to je ani jak vypadá. Děti jsou přizpůsobivé. Maruška se těšila i na testování ve škole, bylo to pro ni něco nového, speciálního. „To je super!“ vykřikovala. Vždycky ale záleží na tom, jak to člověk dětem podá. Říkala jsem jí, že nemůže jít do školy, ale ať se nebojí, že to zvládneme. A bylo nám spolu dobře. Myslím, že spoustu dětí to doma bavilo. Naštěstí ji to zastihlo mezi první a druhou třídou. Děti od třetí nahoru to měly horší, teď se po roce vrací do školy. Ale je to samozřejmě důležité.
Nechyběly Marušce kroužky a další mimoškolní aktivity?
My jsme si vymysleli jiné. Chodili jsme ven s pejsky, dokonce jsme částečně bydleli všichni na vesnici (v Jevanech, kde má na pozemku svého otce Petra Jandy domeček – pozn. red.). Strávili jsme tam pár měsíců, což bylo fajn.
Bojovala jste s váhou?
Tím, že jsem měla dost nervů během natáčení Tvoje tvář má známý hlas a musela tam tancovat a trénovat, tak jsem naštěstí nepřibrala. I když začátkem pandemie jsme doma do sebe cpali smažené brambůrky a taky dost popíjeli. Ale pak nás to přestalo bavit. Když jsme zjistili, že to bude ještě hodně dlouhý, přestali jsme s tím. (smích) Člověk si prostě vytváří různou zábavu. Takže v těch prvních měsících jsme až na naši Marušku všichni přibrali, a pak zase zhubli.
Měla jste spoustu času, neosvojila jste si nějakou novou dovednost?
Zkoušela jsem péct chleba. Ale ten první se mi tak nepovedl, že jsem s tím hned přestala. Hodinu po upečení chutnal skvěle, ale pak už byl jak podrážka, tak jsem ztratila sebedůvěru. Ale naučila jsem Marušku a moji sousedku plést a háčkovat, i když to už obě nejspíš zapomněly. A to byla legrace.
Co jste upletly?
Manželovi jsme uštrikovaly k Vánocům slávistickou čepici. Ještě jsem mu začala plést šálu, ale tu jsme nějak nedokončily. Hlavně jsme zkoušely různé vzory. Maruška je začátečník, tak zpočátku hodně utahovala, musela jsem jí vždycky jednu dvě řady sama uplést, abych jí to srovnala a roztáhla. A teď chce šít! Máme doma zbytky látek, tak mi vymýšlí různé šaty.
Takže nebude lékařkou po tátovi?
Furt o tom přemýšlí... Říká, že doktor vidí spoustu nemocných a že to není veselé povolání. Zatím neví.
Jak vám to klapalo s manželem?
Na začátku pandemie psychologové varovali, že to spousta párů nevydrží a rozvedou se. A teď jsem někde četla, že se spíš lidé znovu naučili společně žít. Většina manželů se předtím viděla jenom večer a najednou byli spolu pořád, ale přišli na to, jak to zvládnout. Těch, co se rozvedli nebo rozešli, bylo podle statistik málo. Víc jich to ustálo a mají teď o hodně lepší vztah než předtím. Líbí se mi, že kvůli pandemii hodně lidí svůj život přehodnotilo. Tím ovšem nechci říct, že bylo super, že nám vstoupila do života.
Ale u vás nebylo co utužovat, vy jste měli manželství vyladěné.
My jsme spolu rádi. Stýská se nám po sobě, když se nevidíme. Samozřejmě že se na sebe dokážeme i naštvat, to je úplně normální, ale tím, že manžel chodil celou dobu do práce, tak to vlastně bylo stejné jako předtím, akorát měl doma navařeno.
Jak to máte naplánované s koncertováním?
Uvidíme, pořád se něco ruší, velké koncerty v létě asi ještě povoleny nebudou. Stýská se mi po nich. S mojí kapelou Die Happy jsme museli odříct několik turné, tak doufám, že v říjnu a příští rok v březnu nám to už vyjde. Naštěstí pravidelně vysílám v rádiu (na rádiu Frekvence 1 má pořad Marta radí, baví, informuje – pozn. red.). To, že jsem každý den mohla na hodinku vypadnout a být mezi lidmi, mě asi psychicky zachránilo.
autor: Ivana Bachoríková
