5°C
Prodělala jste covid-19, cítíte se už zdravá?
Hanka Křížková: Zaplaťpánbůh, dnes už je to devatenáctý den, co jsem onemocněla, a šestý, co jsem negativní. První dva dny jsem měla jenom horečku, tak jsem si říkala, že to mám ale štěstí, jenomže pak to přišlo. Začaly mě bolet hrozně oči, což bylo asi nejhorší, pak žaludek a vlastně každý den se něco přidávalo. Ramena, bolest mezi lopatkami… A nakonec přišel dávivý kašel, který mám pořád, i když už ne tolik.
Do nemocnice jste ale nemusela.
Křížková: To ne, ale kolem čtvrté hodiny ranní jsem si musela vždycky sednout, protože jsem měla pocit, že nemám dost kyslíku. Díky tomu, že jsem zpěvačka, umím dýchat do bránice, a to mi pomáhalo, takže jsem seděla tři čtvrtě hodiny v křesle a prodejchávala se.
A teď abyste začala zobat tabletky na psychiku, vzhledem k tomu, co se tady děje.
Křížková: Pro mě bylo nejhorší, když jsem byla sama doma, zavřená. To bylo něco příšerného. Nemůžete do práce ani za kamarády, kolegy… Pochopitelně mi jich spousta pomáhala, chodili mi nakupovat, ale chyběl mi fyzický kontakt s nimi. A taky diváci. My umělci jsme na nich závislí. Předevčírem jsem poprvé byla na kafču s Rudou a byla jsem fakt šťastná, že jsem vypadla z bytu a mohli jsme spolu pokecat.
Kdyby společnost nebyla svázána proticovidovými opatřeními, zkoušeli byste touto dobou v Divadle Broadway muzikál Láska nebeská. Koho v něm hrajete?
Křížková: Já jsem taková herdek baba, ženská, která má na starosti ubytování studentů. Budu jim pomáhat, kárat je… Ale budu oblíbená. Je to velká role, činoherní.
To znamená, že si vůbec nezazpíváte?
Křížková: Ne. Režisér Zdeněk Zelenka říkal, že by se tam možná dala ještě nějaká písnička vsunout, ovšem nerada bych udělala zlo Naděnce Konvalinkové nebo Daně Syslové, se kterými se budu v roli střídat.
Vám nevadí, že budete jenom hrát?
Křížková: Ne, naopak se na to těším. Bude to pro mě výzva, i když v Mamma Mia! jsem taky hodně mluvila. I v Jeptiškách…
A vy, Rudo?
Rudolf Kubík: Já hraju profesora Kulíška. Je to nesmělý ťunťa, který se pak v jedné písničce odváže. Je to taková country vypalovačka ze šedesátých let, ale slyšel jsem ji teď poprvé v životě. Střídám se v roli s Dr. Pečeným a Vlastíkem Zavřelem.
Zpíváte dobře, nebo rád?
Kubík: Zpívám třeba v muzikálu Mefisto a rád. Každopádně než nějakou zpívanou roli vezmu, musím si být jistý, že to zvládnu. Jinak bych ji samozřejmě odmítnul. Jsem činoherní herec, zpěvem se neživím. Zaplaťpánbůh pro diváky!
Ale textujete písničky…
Křížková: Rudík je dokonce můj dvorní textař. Posledních deset let pro mě pracuje už jenom on. Napsal mi celou autorskou desku. Teď se specializujeme hlavně na šansony. A někdy se u těch textů i škorpíme, protože Rudík tím, že mě zná, mě v nich až moc svléká. Nebo použije slovo, které se mi nechce vyslovit.
Protože je hrubé?
Křížková: Ono je hrubé a asi tam i patří, ale… Do jednoho textu mi napsal, že jsem kráva. Tak to se mi zpívat nechce, a protože je úžasný textař, tak mi tam dá určitě něco jiného, co bude mít stejný význam, viď, Rudi?
Kubík: To víš že jo, chceš ho říct hned? (smích)
Textují se šansony, jejichž výpověď bývá hlubší, jinak než popové písničky?
Kubík: Jinak je asi špatné slovo… Někdy sednu a je jedno, jestli je to šanson nebo popová písnička, mám to hotovo za odpoledne. A jindy se s tím trápím. Takže spíš záleží na momentální situaci. Musím ale říct, že miluji psát Hance šansony, protože je bravurně zpívá. Myslím, že v současné době tady není nikdo, kdo by je dělal jako ona. Taky mě strašně baví ňahňat se v depresivních věcech, v těch pocitech a úzkostech. Naštěstí je vždycky kde brát, protože ženský pořád něco řeší.
Píšete text na hudbu?
Kubík: Většinou na hudbu. Ale stalo se i, že jsem nejprve napsal text a Petr Malásek ho potom zhudebnil.
Křížková: Musím říct, že Rudi je strašně pohotový. Když jsem s bandem Martina Kumžáka, se kterým zpívám přes dvacet let, natáčela album Jak asi voní štěstí, zařazovali jsme na něj na poslední chvíli jednu krásnou písničku, takovou „bosanovku“, a Rudi byl tou dobou na dovolené. Ale já mu ji přesto poslala a on mi ji přes noc otextoval.
Kubík: Kdepak přes noc, přes den. Psal jsem ji na nudistické pláži ve Španělsku.
A byla jste spokojená, nebylo v ní něco iritujícího?
Křížková: Ne, přestože ji psal na nudistické pláži, nic ho tam neevokovalo k tomu, aby to do ní zanesl. Naopak ten text je úžasný, přesně vystihuje melodii. Jmenuje se Jak déšť. Ale mně nevadí, když o textu diskutujeme. Každý máme sice svoji pravdu, ale vždycky se dobereme nějakého výsledku. Některé písničky si musím doma probrečet, protože si říkám, že při koncertu bych plakat neměla já, ale lidi. Takže si to opravdu musím předtím odžít. A někdy mu i napíšu: já tě zastřelím, zase u toho bulím.
Kubík: Tak nejlépe poznám, jestli se Hance písnička líbí. Dám jí text, ona se v něm doma hrabe, zavolá mi a pláče do telefonu. V tu chvíli si říkám: je to v pořádku, funguje to.
Jak se vám pak daří udržet emoce na pódiu?
Křížková: Je to těžké a samozřejmě mi někdy slzička ulítne.
Kubík: Víš, kdy se ti to často stává? Když zpíváš o mamince. V písničce Sedmnáct let a šestnáct dní je pasáž, kde Hanka vzpomíná na maminku, a to někdy nedává.
Křížková: …teď už jen vzpomínám na ty věci krásný, na růže z papíru, na vlasy mámy voňavý, na její šátky z kašmíru, na bílý křídla motýlů i na tvou první velkou lež, že se mnou život prožít chceš…
Kubík: To jsme jeli hodně na dřeň.
Přátelíte se s Monikou Absolonovou, píšete i pro ni?
Kubík: Samozřejmě. Monice jsem otextoval její úplně první písničku. Bylo jí šestnáct a půl a shodou okolností to byl i můj první text. Jmenuje se Pod peřinou, hudbu k ní napsal Michal David a ten nás také s Monikou propojil, protože do té doby jsme se neznali. No, a ten text, který jsem jí poslal, byl lehce erotický. V tu chvíli zasáhla maminka Moniky, že její dcera ve svých šestnácti nebude zpívat takovou prasárnu.
Co tam bylo tak necudného?
Kubík: Něco o souloži pod peřinou. Moničině mamince se to nelíbilo, že je jí šestnáct a tak… Takže jsem to v noci přepsal, aby tam byl jenom nějaký obecný výraz, Monika písničku nazpívala a stali jsme se přáteli. Navíc jsme zjistili, že bydlíme dvě ulice od sebe. Když pak Monika v pubertě s batůžkem na zádech utíkala z domova, že už tam nemůže žít, přespávala u mě.
Co na to její maminka, nebála se o ni?
Kubík: Blanka moc dobře věděla, že není někde na ulici, ale u mě.
Hanko, jak vypadalo vaše seznámení s Monikou?
Křížková: To bylo na Draculovi. Přišla bláznivá asi osmnáctiletá holka na zkoušku a neustále vyrušovala. Já ji pořád okřikovala, že když mluví pan režisér (režisér muzikálu Dracula Jozef Bednárik, pozn. red.), má mlčet. Postupně se z nás staly velké kamarádky a trvá to dodnes. A díky Monice jsem se v roce 1990 seznámila s Rudim, protože za námi do Paláce kultury, kde jsme tehdy Draculu hráli, často chodil. Jsme taková partička, máme se rádi a držíme při sobě.
Monika jediná z vás tří má děti, a když je v nouzi, obrací se prý s hlídáním i na vás.
Křížková: Sem tam hlídáme a rádi. I když… Oba chlapci jsou velmi temperamentní. Rudi to může potvrdit, protože posledně musel malého neustále tlačit v autě do kopce a pouštět ho z něj. A jeho záda protestovala.
Vy se dětmi zotročit nedáte?
Křížková: Já jsem spíš v bazénu, protože jsem taková kachna. Když byla Monča v jiném stavu s Matouškem, opatrovali jsme občas Tádu. A s ním už to jde. Je to malej chlap, dá se s ním diskutovat. Má velkou fantazii a vypráví takové příhody, že žasnu. Určitě bude jednou spisovatelem.
Kubík: Děti ale hlídá hlavně Blanka a Moničin partner Tomáš Horna. Je úžasný táta, každá ženská by si takového pro své děti přála.
Křížková: Je k nim neskutečně trpělivý, to je fakt.
Kubík: Já si s nimi občas pohraju. Mám děti rád, pokud jsou milý, veselý a vychovaný, ale pracovat v mateřské školce bych nemohl. Moničini kluci jsou ale oba úžasní, je s nimi sranda.
Měli jste někdy krizi?
Křížková: Něco zásadního, že bychom se nesnášeli, nemluvili spolu, určitě ne.
Kubík: Na spoustu věcí máme jiný názor, ale přátelíme se už čtvrt století. To je dneska něco tak vzácného, když si lidi po takové době pořád rozumí, věří a můžou se na sebe spolehnout. Víme, že když je průšvih, můžeme si i v pět ráno zavolat a ten druhý přijede. To je obrovská síla.
I Monika přijede?
Kubík: O tom právě mluvím. Monika má srdce na dlani, ta nikdy nenechá své kamarády padnout. O tom jsem přesvědčený.
Kterých textů si nejvíc ceníte?
Kubík: Napsal jsem jich hodně, například Marilyn pro Petra Kotvalda, ta se stala hitem. Ve snu by mě nenapadlo, že ji budou hrát dva roky v rádiích. Taky jsem Heleně Vondráčkové textoval titulní písničku do Kameňáku – Všichni v tom lítaj. Ale nejvíc si asi cením čtyř písniček, které jsem udělal Monice na její vánoční desku Až do nebes.
To album je celé povedené, mezi vánočními vyčnívá.
Kubík: Ta deska je geniální, procítěná, úžasná… Můžete ji poslouchat třicetkrát za sebou a neomrzí vás. Jak ji točila po porodu, dala do ní všechno… Jsem rád, že jsem na ni mohl přispět. Strašně mě bavilo psát písničku Vánoce s Karlem (o Karlu Gottovi, pozn. red.). Monča chtěla, aby to bylo trošku humorný, vtipný…
Vaše vánoční písně jsou i na desce Karla Gotta.
Kubík: A za to jsem taky moc rád, že to ten osud takhle zařídil. Protože se klidně mohlo stát, že bychom se minuli. Karel vydal pouze tři vánoční desky. Vánoce ve zlaté Praze, Bílé Vánoce a Zázrak vánoční. No a titulní písničku na poslední album jsem mu napsal já. Jsem za to šťastnej a navždy budu.
Jaká byla spolupráce s Karlem?
Kubík: Úžasná. Jediné, co chtěl změnit, bylo, aby ve vysokých tónech nekončila slova písmenem í, ale á, protože se mu pak lépe otvíral hlas. Karel byl skvělý. Láska veliká. Nedám na něj dopustit. Točili jsme spolu Z pekla štěstí 2, on tam hrál Lucifera, já s Vaškem Vydrou čerty... Užívali jsme si to natáčení společně a bylo to moc hezký.
Kolik písniček jste už otextoval?
Kubík: Asi dvě stě padesát textů jsem už napsal, samotného mě to překvapuje. Ale samozřejmě si je všechny nepamatuju.
A jak jste k tomu přišel, když původně jste herec?
Kubík: Nevím. Samo se to objevilo někdy kolem dvaceti. Přitom básničky jsem vždycky nesnášel. Časem jsem ale začal psát nějaké texty, spojil jsem se s Michalem Davidem, pak přišla Monika a další interpreti. Prostě to vzniklo přirozeně.
