4°C
„Došlo k tomu, když Hubač přinesl na Vinohrady scénář Domu na nebesích, dal ho přečíst Dudkovi a ten chtěl, aby hlavní roli hrála Jana. Hubač řekl, že to je vyloučené, protože to psal mně na tělo,“ píše ve svých memoárech herečka.
Jaroslav Dudek se urazil a hru vrátil. Režie se chopil nakonec Václav Hudeček. A jednoho večera, když byly přípravy v plném proudu, se v divadelním klubu setkala Bohdalová s Dudkem a Štěpánkovou u jednoho stolu... Řekla, že by bylo skvělé, kdyby Jana hrála paní domácí. Dudek zbrunátněl. "Jak vás to vůbec mohlo napadnout!" vykřikl. „Co si to dovolujete?“ Reakce Bohdalové, která měla v sobě dva panáky a cítila se zhrzená kvůli tomu, že jí nechtěl dát roli, na sebe nenechala dlouho čekat. „Co si to dovoluju? Tak já vám to teda řeknu, když se k tomu nikdo nemá. Pořád preferujete a obsazujete svou ženu! Ona nemůže hrát všechno od Šumavy k Tatrám!“ A průšvih byl na světě. „Omluvou se to už zachránit nedalo, leda to hovno ještě víc rozmazat,“ doznává herečka v knize Můj život mezi slzami a smíchem, že přestřelila a manželům ukřivdila. Přitom Dudka, který točil mimo jiné první sérii Nemocnice na kraji města, si coby divadelního režiséra velmi vážila. Ke smíření došlo až po letech, když obsadil Bohdalovou jako Eržiku a Janě Štěpánkové svěřil Giselu v Kočičí hře.
Nelehký byl i odchod Jiřiny Bohdalové z vinohradského divadla. Z něj ji po třiačtyřiceti letech vypoklonkoval Martin Stropnický.
