Neděle 13. října 2024
Svátek slaví Renáta, zítra Agáta
Oblačno, déšť 13°C

Dara Rolins: Šaty, ve kterých jsem poprvé zpívala s Gottem, má maminka v mauzoleu

Video se připravuje ...
VIDEO: Adam Balažovič/BPŽ
25. července 2020 | 06:00

Daru Rolins (47) jsme zastihli, právě když přišla přestřihnout pásku v zábavné zóně obchodního centra. V rozhovoru se nám přiznala, že v karanténě přibrala, miluje slevy a outlety, i když na peníze hledět nemusí, a obává se, že její dcera Laura (12) jí za chvíli opanuje celý šatník.

Daro, jak často nakupuješ v nákupních centrech?

V tomhle centru to není zdaleka jen o nakupování, ale je tu i zábava, takže je to takové interaktivní centrum, a to se mi právě líbí. A díky tomu, že jsme tady kousek v sousedství, tak se přiznám, že jsem tady docela často. Když je čas, tak se stavíme třeba jen na kafíčko a moc se těšíme na ty dinosaury. Laura to má na seznamu jako jednu z věcí, které chce vyzkoušet.

Takže upřednostňuješ nákup v kamenných obchodech před internetovým nákupem?

Myslím, že je dobré to kombinovat. Nakupuji tak i tak, ale je fakt, že není nad to, si tu věc moct pořádně ochmatat, aby člověk věděl, co je to za materiál, a mohl si vyzkoušet, jestli to padne.

Změnila se ti třeba v době korony konfekční velikost?

Vyloženě na změnu velikosti konfekce to nebylo, ale přibrala jsem. Neznám nikoho, kdo by v době karantény zhubnul. Je fakt, že jakmile se vše pomalu vrátilo do normálu, tak s tím se vrátila i váha a jsem zase plus minus na svém.

Jak dlouho už si držíš stejnou váhu? Od dvaceti?

Jak už to u žen bývá, tak v takovém tom období, kdy se z dívky stává žena, to odnese spousta věcí – některé k dobru, některé se na chvilku rozhodí, a tím nemám na mysli jen hormony. Já jsem měla období, kdy jsem byla kulička a měla jsem pocit, že co nejvýraznější make-up, větší vlasy a volná dlouhá košile přes zadek to všechno zamaskují. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že musím začít jinak přemýšlet a chovat se k tělu jinak. Pak nastal ten moment, kdy jsem se dostala do jisté konfekční velikosti, a v ní dodnes zůstávám. Takže občas vytáhnu džíny a mám úplně melancholické vzpomínky a říkám si: „Ty jsem měla na jevišti, když mi bylo jedenáct!“ Dneska je už nosí moje dcera.

To máš vážně v šatníku oblečení od jedenácti let?

Kdepak, to je jasné, že musím obměňovat šatník, to bych byla blázen, jinak bych zaplnila celé takovéhle obchodní centrum svou šatnou. Samozřejmě mám pár speciálních kousků. Pár modelů mám odložených, jsou to buď šatičky, nebo šperk, o kterém třeba vím, že jsem ho měla poprvé, když jsem zpívala Zvonky štěstí.

Takový opravdu existuje?

Já jsem v té době asi šperky nenosila, ale je fakt, že jsem hodně dlouho měla – a máma je má asi dodnes – schované šatičky, ve kterých jsem v Lucerně zpívala Zvonky s Karlem.

To je super. A ty máš někde zabalzamované, nebo si je zkouší tvoje dcera?

Nacházejí se v rodinném mauzoleu! Ne, dělám si legraci. Máma je dlouho schovávala, ale Lauru bych do nich určitě neoblékla, protože jsou růžové s volánky. Moje dvanáctiletá dcera nosí černou, bílou a velmi sportovní módu a spíš ty džíny mi tahá. Také se bohužel vejde do všech mých tenisek a za chvíli mi přebere celý šatník.

Pozvedáváš si nakupováním náladu?

Myslím, že k nakupování nepotřebuji žádný psychodůvod, k mé profesi přirozeně patří, že musím šatník stále obměňovat. To byste mě vy novináři roztrhali v zubech, kdybych se dvakrát nebo třikrát objevila v tom samém. Takže pro mě je to příjemná povinnost a moje dcera teď dorůstá do věku, kdy jí to nakupování začíná opravdu bavit. Dělá mi velmi často společnost. V období slev nebo právě v outletech mi není líto peněz a nepřijde mi, že zbytečně utrácím, protože přece jen jsem už dneska trochu rozumnější.

Takže jako každou ženu tě potěší ulovit něco s velkou slevou?

To je jasné, to vůbec nemá nic společného s tím, kolik má člověk v kapse peněz. Jde o ten pocit, že to klaplo, že mě nikdo neobral. Myslím si, že bychom si těch peněz, které si vyděláváme, měli všichni vážit. Když se jen tak rozletí, tak si občas říkám, že jsem měla lépe investovat. Proto je nejraději dávám do takových věcí, u nichž tenhle okamžik litování nemůže nastat.

Investovat třeba do cestování... Jsme tu přece jen kousek od letiště – máte nějaké cestovní plány na léto?

Dovolená je u nás letos trošku skromnější a neděláme si žádné velké plány. Teď nás čeká výlet vozem do Itálie na pět dní s našimi sousedkami, se kterými jsme se během karantény hodně spřátelily. Laura tam má kámošku, jedeme také s mou maminkou a ještě tam je pár kamarádů, ale bude to tak na pohodu. Tohle léto rozhodně nikam neletíme, ale třeba se do konce roku povede provětrat i ta křídla!

 

Video se připravuje ...