7°C
V módě se asi výborně orientujete, protože je to váš obor, nebo ne?
Už šest let móda mým oborem není, ale samozřejmě že k ní mám blízko a zajímám se o ni, ale už je to spíš sporadicky, nežiji tím.
Internetových obchodů vzniká stále víc, jak se v tom orientujete?
Zrovna v tomto se orientuje moc dobře, od té doby, co mám malé dítě, tak mě přestalo byvit chodit po obchodech. Světa on-line nakupování využívám stále víc a víc, a pro Zalando jsem dělala před lety dokonce reklamu, takže jsme si k sobě našli cestu, ještě než se dostalo do Čech. Vybírat tu můžu jak oblečení pro sebe, tak pro Vojtu.
Nakupujete módu i pro manžela, nebo si vybírá raději sám?
Lukáš za oblečení nerad utrácí peníze, má své aktivity trochu jinde, ale samozřejmě že když narazím na něco, co se mi líbí, tak mu to koupím, ale opravdu netouží po tom, aby se za oblečení utrácelo.
Teď je také trendy myslet na udržitelnost módy. Nabíháte tedy na tento styl?
Samozřejmě že se snažíme, ale je to běh na dlouhou trať a cesta k tomu, aby to perfektně fungovalo, je dlouhá. Udržitelné kousky módy jsou totiž mnohem dražší a lidé se ještě nenaučili dávat peníze za kvalitu. Mají pocit, že čím víc věcí za méně peněz si koupí, tím více ušetří a udělají lépe, ale bohužel, tak to není.
Lukáš je velký milovník jídla. Baví vás chodit s ním po restauracích a ochutnávat, kde a jak vaří?
Baví mě to moc, ale jsem ten typ, kterému nevadí, když na cestě po D1 na chalupu klidně zastaví na hranolky, úplně to nehrotím. Ale je fakt, že větší část mého jídelníčku tvoří potraviny, které jsou pro tělo užitečnější.
Když někam jedete, má Lukáš přesný plán, do jakých restaurací půjdete? Diskutuje o tom s vámi, nebo je to prostě dané?
Je to o tom, že já třeba vyberu nějaké místo, kam se chci podívat, a on mi na to řekne: „No ale tam se nenajíme.“ Je ale fakt, že naše plány se vyvíjí podle toho, jaké jsou tam restaurace, jestli se tam chce nebo potřebuje podívat, a pak hledáme místa kolem, kam se jít podívat s Vojtíškem. Zatím nám to tak funguje. Díky bohu těch míst je čím dál tím víc a mám z toho velkou radost.
Takže se neřídíte dětským koutkem, ale kvalitou jídla?
Když je tam dětský koutek, tak je to samozřejmě taková přidaná hodnota, ale není to podmínka. Míst, kam se dá ještě teď zajít s dětmi, i venkovních, je stále dost.
Co má váš syn nejraději k jídlu?
Tady je to přesně taková ta kovářova kobyla. Náš syn je šílený, co se týče jídla. Je to dva roky, co přestal úplně jíst maso, všechno chce suché, takže suchou rýži nebo těstoviny. Já se mu snažím vnutit aspoň nějakou omáčku nebo šťávu do toho chci zakamuflovat, ale je to strašný boj. Úplně se to bojím říkat, protože to je strašné, ale v tomhle se tedy nepotatil. Velice rád jídlo fotí, to tedy po tatínkovi pochytil, ale co se výběru jídla týče, tak to je tristní.
Co je vaše oblíbené jídlo?
Já miluji – a myslím si, že to umím i perfektně uvařit – hovězí roštěnou na houbách. To je moje nejoblíbenější a je to takový můj majstrštyk.
Vaříte si hodně, nebo spíš jíte venku?
Já ráda vařím a s příchodem zimy je to takové pravidlo. Trávíme hodně času na chatě a tam se taková roštěná na houbách skvěle hodí. Jsou tam ty nasušené houby, které jsme letos nedoplnili, tak doufám, že nám někdo nějaké dá. Umím také moc dobrou svíčkovou a troufám si říct, že jsem moc dobrá kuchařka, a hlavně mě to baví.
Zmínila jste podzim a zimu – už se sedmimílovými kroky blíží Vánoce. Už máte něco nakoupeno?
Ještě nemám vůbec nic, nejsem jako moje máma, která nás už od května bombarduje s tím, co budeme chtít od Ježíška. Já jí vždycky říkám, že ještě ani není léto, a ona už straší s Vánoci... To mám myšlenky ještě úplně někde jinde. Jinak v hlavě mám tak nějak vymyšleno, co bych ráda nejbližším nadělila, ale fyzicky zatím nic nemám.
Trávíte rádi Vánoce v Čechách, nebo raději do teplíčka prchnout?
Každoročně na chalupě, kolem třiadvacátého – nebo jak to vyjde – vyrazíme a jsme tam až do Nového roku. Je to ideální místo, v Praze mě Vánoce neinspirují, ale tam je to o něčem jiném. Už se na to úplně těším.
Vypadá to, že tam trávíte hodně času. Navštěvují vás tam kamarádi?
Máme tam hlavně hrozně fajn sousedy se stejně nebo podobně starými dětmi, jako je náš Vojtík, takže je to takový malý gang, což je super. Přes léto, když tam jsme skoro pořád, tak za námi jezdí rodina i kamarádi. Máme tam velkou zahradu, obecní gril, jak tomu říkáme, a sejdeme se se sousedy a společně grilujeme.
