2°C
Právě jsme zhlédli módní přehlídku Marks and Spencer... V těch tanečních kreacích máš asi trochu prsty, ne?
Přišel jsem podpořit naše tanečníky z Jad Dance Company a myslím, že byli skvělí, kreativní, nápadití a také že módní přehlídku pozvedli o kousek výš.
Jak se ti líbí anglická móda?
Anglická móda je absolutní klasika, která si v historii našla své místo. Rád nosím kostky nebo káry, ale spíš se k tomu odvážím v zahraničí, tady když si to vezmu na sebe, tak na mě lidé nevěřícně hledí.
Vlasy ale – koukám – máš odvážné i v Čechách. To je kvůli nějaké speciální příležitosti, nebo to takhle teď nosíš?
Šel jsem do téhle barvy, když jsem měl otvírat festival Colours. Tak jsem si říkal, že budu duhový a hrát barvami. Tam jsem si to zamiloval a nechal jsem si to a pak jsem jel do Ameriky a všem se to strašně líbilo, takže to vypadá, že do konce roku to asi nesundám.
Zmínil jsi Ameriku, takže tam stále jezdíš za pracovními příležitostmi?
Teď letím na valné shromáždění OSN v New Yorku, koncert Madonny a mám tam ještě několik schůzek. Nově také v Americe studuji, takže každé tři měsíce na týden lítám na Leadership akademii, kam jsem dostal stipendium – myslím, že jako první Čech, takže je to skvělé. Užívám si to, protože se snažím posunout sebe, ale i lidi kolem na další level.
Jaké to je být opět v kůži studenta v tomhle věku?
Je to docela strašidelné, bál jsem se, měl jsem všechny ty knihy a studoval všechny texty. Musel jsem jít s kůží na trh úplně jiným způsobem, než jsem zvyklý, ale potom jsem tam přišel a zjistil jsem, že se není čeho bát. Jsem ve třídě s těmi největšími byznysmeny v Americe, kteří prodali svoje start-upy za miliardy dolarů, a já jsem tam jako umělec. Měl jsem z toho všeho hrozný respekt, ale pak jsem zjistil, že Leadership akademie je o tom, co si můžeme dát navzájem. Každý z nás má trochu jiný úhel pohledu, a tím pádem můžeme obohatit i toho druhého – a v tom je to krásné.
Takže ani nejsi nejstarší ze třídy – jak by mohlo někoho děsit, že si přijde jako blázen?
Nejsem ani nejmladší, ani nejstarší, ani nejbarevnější, ani z nejvzdálenějšího kouta planety. Je to o lidech z různých skupin, jsou tam byznysmeni, je tam zpravodajka CNN nebo voják, který bojoval v Afghánistánu, je to neskutečně pestrá skladba. Teprve začínám, tak doufám, že za dva roky budu mít už nějaké reálné výsledky.
Jak moc času trávíš v cizině? Máš ještě jiné projekty nebo práci než v Americe? A jak často tam jezdíš za prací?
Cestuji celý rok. V Čechách jsem většinu roku, víc než půlku, ale několik měsíců v roce trávím třeba v Indonésii, kde mám takový projekt, kde mám komunitu šedesáti dětí, které se třikrát týdně učí, udělali jsme jim tam školu. Potom mám další projekt v Nigérii, kde nejtalentovanějším studentům poskytujeme stipendia na evropských školách. Potom lítám do LA a New Yorku za prací a občas do Hongkongu a Singapuru, kde máme také klienty. Nezastavím se a dělám to rád, pořád na to mám spoustu energie... Tenhle rok byl zajímavý tím, že vznikly nové projekty, protože přicházejí nové výzvy. Udělal jsem reklamu na Apple a byl jsem hrdý, že jsem jako první Čech mohl reprezentovat. Sice to není hokej, ale taky dobré. Uvidíme, co se bude dít v novém roce, mám takovou zajímavou nabídku v šuplíku na jeden americký seriál, tak jsem zvědavý, jestli to dopadne.
Takže už se krůček po krůčku posouváš do Hollywoodu mezi tamní celebrity?
Já se nejraději pohybuju mezi lidmi, které mám rád, ať už to jsou hollywoodské celebrity nebo mí čeští tanečníci, snažím se vytvořit si tu svou bublinu takovou, abych neměl radost jen z toho cíle, ale hlavně z cesty.
Až tedy doděláš tu prestižní školu, co máš potom v úmyslu se svými výsledky dělat? Je za tím nějaký velký plán?
Na školu jsem nastoupil, protože každý, kdo tam je, musí vytvořit firmu, non profit nebo for profit, která se bude podílet na pozitivním vlivu ve světě. Může jít o humanitární pomoc, čistou vodu, boj proti rasismu, domácímu násilí, xenofobii. Jde o něco, co už bude celosvětově ovlivňovat dění, ne jen v malém měřítku. Na akademii nás učí, jak udělat věc, která vydrží, ne že za rok bude po všem. Pro mě je udržitelnost hodně důležitá, a to nejen ve zdrojích, ale také v byznysu, aby to, co vytvoříme, tady po nás zůstalo. Doufám, že za dva roky touhle dobou už nebudu mluvit o tom, jak se učím, ale o tom, jak jsem něco vytvořil, že něco funguje a že to přispívá.
Jsme na módní přehlídce a udržitelnost módy je velkým tématem v dnešní době. Jak to máš ty? Když nakupuješ módu, máš to na paměti?
Asi bys nenašla udržitelnější šatník, než je ten náš. Buďto je to recyklované, nebo se to bude recyklovat. Nebo to přišlo ze secondhandu nebo to posílám do Afriky. Táta, když tam jede, tak má vždycky dva obrovské kufry s věcmi, které posíláme. Po mně nosí věci dva až tři další lidé, což si myslím, že stačí. Nejsem zase úplný fanatik. Každý z nás by měl udělat něco, nejde o to, být perfektní.
