2°C
Kdy jsi vlastně přijela do Čech?
V roce 1995 jsem se v Londýně setkala s Janem P. Muchowem, protože jsme s Wubble U byli u stejného rekord labelu. Hrozně jsme si rozuměli, takže mi řekl, ať se přijedu podívat do Prahy, a já přijela. Zamilovala jsem se okamžitě do atmosféry města, na druhou stranu se několik lidí zamilovalo do mého hlasu, takže jsem zůstala.
Lidé většinou sní o tom, dělat kariéru v Anglii, tys to udělala obráceně!
Život je nevypočitatelný!
Nechtěla jsi vůbec kariéru ve své rodné zemi?
Nedá se říct, že bych nechtěla, jen jsem šla za příležitostmi a následovala instinkt.
Co tě na Praze tak zaujalo?
Bylo to absolutně něco jiného, než na co jsem byla zvyklá. V roce 1995 bylo vše tady nové, cítila jsem energii z lidí, všechno bylo vzrušující a vznikala spousta undergroundových projektů. Žila jsem předtím v Londýně, což je úžasné město, skvělé, ale je obrovské, musíš všechno plánovat, když se chceš někam vydat, v Praze stačí jen vyjít před barák a máš všechno skoro před nosem. Takže mě nadchl tenhle pocit maloměsta ve velkoměstě.
Spousta lidí má po určité době potřebu vrátit se ke kořenům, jak to máš ty?
Vždycky když se mě lidé ptali, co mi nejvíc chybí, říkala jsem anglické klobásky, ale ty už teď můžu koupit i tady, takže jsem v pohodě. Jsem tu už dvacet let. Trochu se mění rodinná situace. Bohužel mi zemřel tatínek, maminka se sestrou jsou pořád v Anglii. Teď mám malého syna a chtěla bych, aby se s nimi vídal víc, než je teď možné, takže mi chybí stále víc a jsem zvědavá, jaká nás čeká budoucnost. Zatím to ale musím zaklepat, maminka se drží a je jasné, že bych také ráda zkusila nějaké projekty v Anglii, ale je to hrozně těžké tam nějak prorazit, je tam obrovská konkurence. Tady to bylo mnohem jednodušší, jak říkáme v Británii, byla jsem velká ryba v malém rybníčku, takže jsem měla štěstí, že můžu dělat to, co mě baví. Kdybych zůstala v Londýně, kdo ví, jak by to skončilo. Jsem pořád umělkyně, která si nežije na vysoké noze, občas je to lepší, občas horší. Otevřely se mi tu i jiné možnosti, protože jsem rodilá mluvčí, dělám různé voice-overy, což je mnohdy velká zábava.
Já vím, teď jsem na letišti slyšela tvůj hlas!
Je legrační, že dokud to nevíš, tak mě nepoznáš. Teď jsem v jednom rozhovoru zmínila, že jsem to já, a od té doby mi spousta lidí píše a poznává mě. Je to takové trochu inkognito, ale to já jsem i v normálním životě, spousta lidí ani neví, jak vypadám.
Takže to jsi nikdy nechtěla – být taková hvězda, kterou lidé poznávají na ulici?
Mám ráda své soukromí, jsem ráda, že mě lidé nepoznávají. Být slavným má určité výhody a také nevýhody a ztráta soukromí je opravdu nepříjemná. Nemám ráda velkou pozornost, dělám hudbu a jsem nadšená, když se lidem líbí, ale nechci paparazzi přede dveřmi.
Syna Louise jsi měla docela pozdě, bylo to kvůli kariéře?
Kdepak, jsem člověk, který tak nějak proplouvá životem, vždycky jsem věděla, že mám ráda děti, a chtěla jsem je, ale nějak jsem si je zapomněla dát do diáře. Pořád bylo něco jiného a já si to užívala. Když jsem konečně dítě měla, byla jsem najednou unavená čtyřicetiletá maminka a říkala jsem si, na co jsem vlastně čekala! Ale myslím si, že to všechno dopadlo přesně tak, jak mělo. Užila jsem si své svobody, kariéru a párty a pak přišlo dítě, nejspíš ve správný čas, i když je to trochu větší makačka, když je člověk starší.
Bylo pro tebe snazší najít si chlapa, když jsi zpěvačka a v podstatě slavná, nebo naopak?
Nikdy jsem to k tomuto účelu nevyužívala, byla jsem naopak trochu paranoidní a děsila se stalkerů. Takže s fanoušky jsem nikdy nechodila. To byla jedna ze skvělých věcí, když jsem se potkala se svým nynějším přítelem – že vůbec netušil, kdo jsem, a líbila jsem se mu jen kvůli tomu, kdo opravdu jsem. Na druhou stranu to pro něj byl trochu šok a musel se vyrovnávat s tím, že když jsme někam šli, bylo kolem mě vždycky dost rušno.
Takže teď žiješ svůj spokojený rodinný život, ale máš i spoustu hudebních projektů!
Ano, mám Charlie & The Chocolates, to je moje jazzovo-popová cover kapela. Vždycky jsem byla proti coverům, chtěla jsem, aby všichni věděli, že dělám svou originální hudbu, ale potom jsem potkala skvělého muzikanta Mirka Lacka a začali jsme spolupracovat a zjistila jsem, že je nesmírně zábavné zpívat oblíbené písničky ve vlastní aranži. Tenhle projekt mi dal také spoustu nových příležitostí zpívat na různých eventech. Například teď budu zpívat na britské ambasádě při příležitosti narozenin královny, nemyslím si, že tam bude, ta bude spíš doma usrkávat z šálku čaj, ale my budeme pít víno na její počest na ambasádě a hrát.
Podívejte se na nejnovější videoklip Ohm Square:
Chtěla by ses s ní setkat?
Vlastně ano. Poslední dobou jsem si totiž hrozně oblíbila seriál The Crown, který je o monarchii v Anglii od dob, kdy královna byla ještě dítě. Je inspirován jejím životem a do detailu ukazuje vše, čím si musela projít a jak neuvěřitelně těžká práce to pro ni byla. Ona je kralovnou už tak dlouho! Možná to bude znít trochu směšně, že jsem si až díky tomu seriálu uvědomila, co všechno to obnáší. Nikdy jsem nebyla proti monarchii, spousta lidí si myslí, že jsou to jen boháči, kteří neví, co s penězi, ale netuší, jak moc je to svazující. Tolik závažných rozhodnutí musela udělat a vše s tím svým kloboučkem na hlavě a totální grácií.
Celý svět je trochu posedlý sledováním královské rodiny. Všechny křtiny, svatby, sleduješ to?
Ne, ale je docela legrační, že se nám narodil syn, dali jsme mu jméno Louis a potom se narodil princ a dali mu stejné jméno. Moje jméno je Charlotte a princezna se také jmenuje Charlotte, takže my máme naši vlastní královskou rodinku.
To jsme odbočili trochu od tvých projektů. Kde všude tě tedy můžeme vidět hrát?
Charlie & The Chocolates hraje také každoročně na francouzských trzích na Kampě, které organizuje můj přítel, tam nás mohou lidé slyšet už příští měsíc. Tam je to úplně jiná atmosféra, hrajeme mezi lidmi a je to takové krásně organické. Každé dva týdny také hrajeme na brunchi v Mama Shelter. Také Ohm Square čeká za pár dní super koncert na festivalu Metronome, což nás moc těší. Budeme hrát spoustu nových písniček a taky jsme remixovali některé starší pecky. Teď intenzivně zkoušíme, protože je tam spousta nových prvků, tak to musíme secvičit. Bude to velká show s lasery a projekcemi, určitě se máte na co těšit.
Býváš ještě někdy nervózní?
Teď ve studiu, když jsme zkoušeli všechny ty nové kousky, tak jsem měla úplně motýly v břiše, ale normálně už nejsem nervózní. Samozřejmě před každým vystoupením je to trochu adrenalin, ale to je dobře. Tohle bude ale velká věc, hodně lidí... Pár let jsme v Praze nehráli, takže možná maličká nervozita tu je, ale většinou po první písničce si to začnu tak užívat, že je těžké mě potom dostat z pódia.
Byla jsem na předchozích ročnících a pamatuji si třeba Iggyho Popa, samozřejmě bez trička!
Tak já si tričko svlékat nebudu, ale bud mít opravdu zajímavý kostým od designérky Anny Mareškové.
Jak si připravuješ oblečení na koncerty?
Většinou to dám nějak dohromady z vlastního šatníku, ale už několikrát jsem spolupracovala s místními designéry, kteří jsou mimochodem moc šikovní, a to mě bavilo nejvíc. Moc ráda bych s nimi vlastně spolupracovala víc.
Myslím, že by tě měli oblékat, vypadáš úžasně! Chodíš běhat?
Byla jsem běhat asi jednou za poslední dva týdny. V hlavě běhám, ale nějak se k tomu nikdy nedostanu. Chtěla bych aspoň dva dny v týdnu. Poslední dva měsíce chodím ale na pilates, mám to u domu, což je velmi praktické. Každá žena má nějakou partii, která jí nepřipadá perfektní.
Vidíš už třeba na Louim, že zdědil tvůj pěvecký a hudební talent?
Legrační je, že se mě teď ve zvukovém studiu, kam chodím nahrávat, ptali, jestli by nechtěl přijít něco namluvit, že potřebují i dětské hlasy. Doma jsem se ptala, jak by se mu to líbilo, a byl nadšený, tak uvidíme. Co se hudebního talentu týče, určitě má hudební sluch, skvělý rytmus, zpívá a teď začal dělat beatbox, a to je největší legrace! Oblíbil si Michaela Jacksona a dělá i ten tanec, zatím nepřišel s tím sexy pohybem s rukou v rozkroku, ale čekám to každým dnem!
A mluví dvěma jazyky, anglicky po tobě a francouzsky po tátovi?
Třemi, jeho čeština je lepší než moje! Je to můj malý učitel a překladatel. Chodí do české školky, takže je jasné, že s dětmi mluví, a je to úžasné, jak to všechno nasává, angličtinu má také perfektní a francouzsky rozumí, ale ještě nemluví tolik. Ale to je jen otázka času. Trochu jsem se bála, když jsem byla těhotná, že to na něj bude všechno moc a jak se naučí česky – a všechno... Ale je jako houba. Nikdy nepodceňujte děti, jsou neuvěřitelné!
