Chantal Poullain: Tajila jsem, že mám rakovinu | Pro ženy | Blesk.cz

Chantal Poullain: Tajila jsem, že mám rakovinu

13. června 2019 | 06:00

Život Chantal Poullain není rozhodně procházka růžovou zahradou. Už jen kvůli tomu, že měla dvakrát rakovinu. V rozhovoru promluvila o tom, jak s touto nemocí bojovala a jak se udržuje ve formě. 

Poprvé to bylo ve 22 letech a šlo o rakovinu děložního čípku. Jak jste to prožívala v tak mladém věku?
Tenkrát nebyl čas na dlouhé úvahy. Nádor byl ve třetím stadiu a jela jsem fofrem rovnou na sál, naštěstí mě z toho doktoři dostali. My tu potvoru máme bohužel v rodině, měl ji dědeček i má sestra Patricie. Ona odmítla odstranění prsu, zaměřila se na alternativní léčbu, o které věřila, že jí pomůže. Nepomohla, zemřela. V druhém případě bylo štěstí, že jsem šla na vyšetření včas, takže se ještě dalo něco dělat. Já to ale před ostatními tajila - mám povahu, že si své problémy chci a musím řešit sama. Dokonce, aby to nevypadalo divně, chodila jsem hned po ozařování na zkoušku do divadla a celou dobu jsem normálně hrála. Jasně že to pro mě byla lekce, ale já tvrdě odmítala cokoli ve svém životě kvůli nemoci měnit.  

To je dost netradiční…
Možná, ale na to kašlu. Spousta kamarádů mě zahrnula radami, jak změnit stravu, přestat kouřit, odpočívat a tak dále. Já jim řekla, ať jdou někam, že budu dál žít tak, jak jsem zvyklá. Podle mě je lepší žít krátce a naplno než dlouho a nudně. Na co takový vegetarián může před smrtí vzpomínat? Jak jedl brokolici? Já bych se na tom pomyslném umrlčím loži snažila vybavit si všechny humorné zážitky, a pokud by mi to bolest dovolila, řvala bych smíchy! Jasně jsem vždycky věděla, že kouření není zdravé, ale koukněte se do supermarketů. Ve všem jsou konzervanty, karcinogeny, ty neškodí? Nejlepší je investovat především do kvalitního jídla.  


 
Věnujete se nějaké fyzické aktivitě?
Do posilovny mě nikdo nedostane. Ráda se hýbu, ale plánovitě necvičím, nesnáším rutinu. Měla jsem problémy se zády, tak na ně dělám pár cviků. Pokud jde o sport, miluju plávání, ale jenom u moře. Z bazénů mám alergii, a navíc mi vadí ty davy a omezený prostor. I v tom se projeví, že jsem z Marseille. Miluju lodě, jak připlouvají a odplouvají, pozorovala jsem je odmalička. Voda, teda mořská, je pro mě úžasný živel. Protože jsem studovala ve Švýcarsku, umím dost slušně lyžovat, ale není to úplně moje parketa. I když občas si nějaký ten kopec sjedu. Nabíjí mě slunce, zima mě naopak spíš ubíjí. 

Vypadáte stále aktivně, ve formě, zdá se, že vůbec neodpočíváte.
Zdání často klame. Jsem notorický spáč. Těch doporučených osm hodin mi stačí jen tak tak, když spím méně, jsem totálně nepoužitelná. Nevím, kde jsem, co dělám. Ideální je pro mě prospat půl dne! Snažím se vyhýbat se hereckému všudypřítomnému stresu. Když na mě leze, sáhnu po knize, podívám se na dobrý film a nepříjemné myšlenky postupně vymizí.  

Celý rozhovor si můžete přečíst v červnovém vydání Blesk zdraví, které seženete na stáncích. Nebo si jej můžete v elektronické či tištěné podobě objednat ZDE >>>

...

Autor: Jan Janula