Aneta Krejčíková: Těhotenství mě zaskočilo, ale o potratu jsem neuvažovala | Pro ženy | Blesk.cz

Aneta Krejčíková: Těhotenství mě zaskočilo, ale o potratu jsem neuvažovala

20. května 2019 | 06:00

Aneta Krejčíková (28) má ráda lidi, kteří si na nic nehrají. Možná i proto, že sama patří mezi ně. Směje se, jen když je čemu, nemá daleko k ostřejším výrazům, jsou-li zapotřebí, a na prvním místě je teď její syn. Není divu. Právě oslavil první narozeniny.

Já se na televizi moc nekoukám, ale seriál Rapl jsem si ujít nenechala. Fakt mě bavil každý jeho díl. Aneta Krejčíková v něm hraje čúzu. Do slova a do písmene protivnou, direktivní čúzu. A hraje ji tak dobře, že jsem se skoro až bála se s ní osobně potkat, aby mě nesjela na první dobrou. Nesjela. Byla milá, vtipná a otevřená. Dělat s ní rozhovor byla čistá radost. Podmíněná tím, že nám do něj broukal (občas i trochu hlasitěji) její roztomilý potomek Ben.

Dítě v sedmadvaceti. Je to brzy, nebo tak akorát?
Neplánovali jsme to a, promiň Bene, na začátku jsem úplně nadšená fakt nebyla. V té době jsem to prostě ještě necítila. Tělo ale nejspíš samo nejlíp vědělo, co dělá, když se do těhotenství pustilo. Za pár dní bylo všechno v nejlepším pořádku a já se začala těšit. Hodně.

Zklidnil vás syn hodně?
Ano. Člověk chce mít najednou režim a řád, protože ví, že je to dobré pro dítě. Na druhou stranu mně ani synovi život hodinky neřídí. Když se Benovi nechce do postýlky v půl osmé jako obvykle, rozhodně nevyšiluju. Tak nějak spontánně jsem se navíc zklidnila ještě před samotným těhotenstvím. Už jsem neměla pocit, že musím být královna všech večírků.

Syn byl každopádně neplánovaný. O potratu jste neuvažovala ani den?
I když mě to malinko zaskočilo, tak ani na vteřinu. Že jsem těhotná, jsme zjistili na dovolené na Srí Lance. Měli jsme zaplacené lekce kitesurfingu a jediné, co jsem tehdy cítila, byl strach. Strach, který jsem do té doby neznala. Prostě jsem se „jen“ bála, abych to, co ve mně roste, nějak neohrozila.

Když jsem se dívala na seriál Rapl, nemohla jsem postavu, kterou jste představovala, ani vystát. Jak se vám tahle štěkna hrála? Nebyli na vás pak lidi na ulici nepříjemní?
Když jsou diváci spokojení a film nebo seriál je baví, tak se obvykle stává, že si herce s charakterem postavy identifikují. Vzniká přesah z virtuálního světa do toho reálného. Zrovna u Rapla jsem to ale od okolí moc nepociťovala. A za sebe musím říct, že mě hodně baví být najednou někým, kdo je úplně jiný, než jsem já… Co se týče práce, jsem fakt dost magor a extremista a jsem ochotná jít do spousty věcí po hlavě.

Takže vás bavilo být za štěknu?
Podle mě má v sobě víc tváří každý. A je jen na něm, jak s nimi pracuje a koho takzvaně pustí ven. My herci „jen“ bereme peníze za to, že si ta vrátka, která máme v sobě všichni, můžeme otevírat. Vlastně je to dost osvobozující. Hraním ze sebe to horší a temnější můžu dostat.

Jak to myslíte?
Když si v divadle nebo před kamerou zahraju nějakou sviňárnu, nebudu ji pak dělat v životě. To samozřejmě trochu zlehčuju, ale takhle nějak to nejspíš fakt bude. Pokud jsem na někoho protivná pracovně, tedy jako herečka, mám mnohem více dobré vůle osobně, tedy lidsky. Docela dobrý ventil, co říkáte?

 

Více o tom, jak bojovala se svou závislostí na alkoholu, nebo o tom, proč nemá už léta televizi, v novém vydání časopisu Blesk pro ženy. V prodeji od pondělí 13. května nebo on-line ZDE >>>

Titulka BPZ-2019-21
Titulka BPZ-2019-21
Autor: archiv

Autor: red