2°C
Míšo, odkdy máte ráda přírodní kosmetiku?
Odjakživa, dřív to byly ještě různé české značky a k tomu ráda používám esenciální oleje, to je taková bomba, když si to člověk dá na pleť... Je skvělé myslet na přírodu a i naší pleti dělají dobře přírodní věci, ne chemie. Snažím se ji ani nejíst.
Vyráběla jste si někdy svou vlastní kosmetiku?
Zkoušela jsem to, používám různé oleje, může to být slunečnicový nebo mandlový olej... A do toho si kapu ty esenciální olejíčky a dělám si takové své jednorázovky. Že bych si míchala krémy, to ne, na to mám kamarádku z firmy Alchymistic, kde míchají krémy, které potřebuji. Moc ráda mám bambucké máslo, kokosový olej, všechno přírodní, co se dá i jíst. Říká se, že bychom si měli dávat na pleť to, co si dáváme do těla, tedy to, co jíme.
V jakém věku jste si uvědomila, že se musíte o pleť starat?
Velice brzy. Když jsme šly se Zuzkou Norisovou na přijímačky na konzervatoř, tak jsem jí říkala, že znám výbornou kvasnicovou masku, kterou mi poradila maminka. Mně to udělalo dobře, ale ona z toho celá zrudla. Nakonec nás vzali obě, takže z toho neměla žádnou újmu. Moje teta je kosmetička, takže jakmile začnou v pubertě naskakovat pupínky, začne to řešit každá holka a stejně jsem to měla i já.
Doma máte dvě holčičky a pobavilo mě, že mají obě monogram ET – jako mimozemšťan. To je úmyslně?
Vzniklo to spontánně a nečekaně, až když jsme to napsali, tak jsme zjistili, že jejich iniciály jsou ET. Takže máme doma dvě ufonky, a ty už také mají rády ty mé krémíčky. Hlavně přípravky od Weledy, protože když se narodila první dcera, tak jsem hledala přírodní kosmetiku a objevila jejich úžasnou měsíčkovou řadu pro děti. Já si vážím toho, že jsem mohla být tváří mandlové řady, která je citlivá a příjemná a pomáhá obzvlášť v létě po opalování. Když jsem byla v Tváři a hodně mě maskovali a dávali mi lepidlo na pleť, tak ta mandle působila opravdu hojivě.
Myslíte si, že budete mít doma takové ty dvě holčičí fintilky?
Zatím jsou to pankáčky, ony mi to tolerují, protože to na ně napatlám, uvidíme, co z nich vyroste, zatím to parádění a ta extra péče o sebe samé nepřišly. Evelíně bude devět a občas chce řasenku, ale to je největší pokrok.
Skříň vám nevymetají?
Ne, ještě je to nezajímá, jsem zvědavá, kdy a jestli to přijde. Protože to jim pak ráda některé věci přenechám. Jsem člověk, který neumí vyhazovat, takže se mi plní skříně, tak to aspoň bude nosit někdo po mně.
Mluvilo se tu o ekologickém myšlení a šetrnosti k přírodě a o udržitelnosti. Myslíte na to i v jiných oblastech, než je kosmetika – co třeba v módě?
Myslím na to, je to velké a aktuální téma, že se musíme o planetu starat, takže doma třídíme odpad, vedu k tomu i dcery a ve škole je to také učí. Jsou generací, která to má už více zažité, než jsme to měli my. Kupuji kvalitní jídlo, takže dbám na to, abychom jedli něco, co nám nejen chutná, ale co má také nějakou výživovou hodnotu. A je to znát. Loni jsme byli v Řecku, kde je všechno lokální a přírodní, a i když jíte hodně, tak nepřiberete, máte dobrou energii i pleť. Sázet na dobré jídlo je velmi důležité. Co se oblečení týče, tak na to ještě tolik nemyslím. Nekupuji si kožichy, byla jsem dvacet let vegetariánka. Teď jsem střídmě začala jíst opět maso, nechci si už z jídla dělat filozofii. Holčičky rychle rostou a potřebují pořád něco nového, nenakupuji pro ně ekologicky, ale je to dobrá myšlenka, určitě to podporuji a budu se snažit k tomu dospět.
Co vás přimělo začít jíst maso po dvaceti letech?
Moje dcery. Jsem spíš býložravec, nemusím mít tolik masa k životu. Děti jsem ještě jako nemasožravec odkojila – a narodili se mi dva masožravci. Všude se píše, že děti nemají rády maso a že my jim ho vnucujeme, ale jim ho nikdo nevnucoval a Evelínka na Slovensku zajídala kuře řízkem. Pozorovala jsem je a ony jsou bezvadné v tom, že opravdu jedí všechno, na co mají chuť. Moje první masové jídlo byl tatarák, který jsem v životě nejedla. Kdyby mi někdo zavázal oči, tak ani nevím, že je to maso, tam je nejvýraznější topinka s česnekem, a ten tatarák je taková divná pomazánka. Můj muž mi říkal, že někde četl, že když se ženy blíží ke čtyřicítce, potřebují železo, tak možná je to tím. Tak jsem začala a pomalu odbourávám to, co mám o mase načteno, a začínám poslouchat své tělo. Takže když jsem na Slovensku a maminka uvaří něco dobrého – nebo tchyně nebo někdo, kdo vaří s láskou – tak si to dám. Jinak jím ale stejně nejvíc zeleninu, ovoce a rýži.
Ještě se musím zeptat na Ordinaci: Jak to s vaší postavou bude vypadat dál?
Teď jsme měli schůzku s dramaturgy, začíná pro mě velmi hezká nová linka, nevím, jestli to mohu prozradit, ale budeme mít takový hezký přírůstek do naší linky. Nevím, co mohu prozradit, tak snad jen to, že přijde nový, hezký, milý herec, takže se všechny dámy mohou těšit, já se těším také. To začnu natáčet od dubna a ještě mě čeká natáčení pokračování seriálu Sestričky na Slovensku, po dvaceti letech tam budu točit. Seriál měl velký úspěch, takže se teď budou točit další dvě řady. Budu tedy pendlovat mezi Čechami a Slovenskem a moc se na to těším, protože tam mám rodinu, a tím pádem se budeme více vídat.
