2°C
Pro mnoho lidí je titulní strana Playboye pocta, pro jiné je to peklo na zemi. Jaké pocity jste měla vy, když vám ji nabídli?
Moje pocity byly velice rozporuplné. Jsem klasická ženská, která trpí spoustou mindráků, a neměla jsem pocit, že bych na titulku Playboye patřila. Měla jsem strach z toho, jak budou fotky vypadat, a nechtěla jsem, aby byly moc odhalené a vulgární. Chvíli jsem se s tou nabídkou prala.
Vy si můžete sama dát podmínku, kolik toho ukážete?
Měli jsme několik jednání s vedením o tom, jaká je jejich představa a jaká je moje. Snažili jsme se najít kompromis.
Nafotila jste někdy něco odvážnějšího než fotky pro Playboy?
Mám v archivu pár, které jsou na hranici, fotila jsem je minulý rok pro Top Star Magazín.
Jste maminka, máte dceru – brala jste v potaz také tohle?
Nejsem jenom maminka, ale také si procházím docela těžkou životní etapou a uvědomuji si, proč mě média oslovují. Také bych nerada, aby mě lidé brali jako tu, která si vydělává svým vzhledem.
On ovšem hezký vzhled otvírá spoustu dveří a příležitostí, ve vaší profesi je to také velká přednost.
Je to pravda, ale člověk má svou hrdost a nechci, aby práce a píle, které do toho vkládám, byly zastíněny mým vzhledem. Chtěla bych, aby lidi viděli, že svou práci mám opravdu ráda a jsem v tom dobrá bez ohledu na to, jak vypadám nebo čí jsem manželka. Samozřejmě je to šoubyznys a to, jak člověk vypadá, prodává, ale není to všechno. Do Prahy jsem přišla ve dvaadvaceti, měla jsem sny a plány, chtěla jsem dělat školu, a pak jsem támhle někde u řeky potkala Jirku a můj svět se změnil ze dne na den. Není to vůbec o tom, že máte věci jednodušší, naopak. Ocitla jsem se po boku člověka, který je slavný a má nějaké jméno, a já musela obhajovat to, že jsem s ním, protože ho mám ráda, a nemá to jiné důvody. A spousta lidí ty důvody hledala, nikdo nevěřil, že jsem se mohla prostě úplně normálně zamilovat. Lidé, kteří Jirku znali a věděli o jeho dluzích, nechápali, co taková mladá holka vedle něj dělá. Já jsem nic netušila, vše jsem se dozvídala až zpětně. Nikdy jsem bulvár moc nečetla.
- 52
FOTOGRAFIÍ
Když jste byla zamilovaná, tak asi nic nevypadalo tak černě... Jaké to bylo, když ty růžové brýle spadly?
Jirka dokázal život strašně krásně vykreslit, hodně snil a vytvářel iluzi, že všechno je super. V tom se ze začátku hrozně hezky žilo a já jsem mu všechno věřila. Někdo může říkat, že jsem naivní, ale já myslím, že když je člověk zamilovaný, je to normální. Byla kolem nás spousta překážek, které jsme spolu zvládali, a já to vlastně brala jako pozitivní a utvrzovalo mě to v tom, že spolu zvládneme všechno. Nevím, jestli jsem měla úplně růžové brýle, protože už jsem potom o těch problémech věděla, ale žila jsem v takové bublině a věřila, že se vše vyřeší. Bublina praskla v okamžiku, kdy se nám narodilo dítě. Bylo mi pětadvacet a problémy, které jsem přes tu bublinu neviděla nebo které jsem přecházela, mi najednou začaly vadit a přestala jsem je ignorovat. A najednou chtít po člověku, aby je přestal dělat, když je dělal celou dobu, je nesmysl. Nedávám mu to za vinu. Člověka nezměníte, a už vůbec ne v padesáti. Byl nastavený žít život nějakým stylem, a to potom dopadá, jak to dopadá.
Vy jste toužila po rodině takhle brzy?
Před Jirkou jsem měla sedmiletý vztah, od patnácti jsem byla s klukem ze střední a tam jsem si to nedokázala vůbec představit, to přišlo až s Jirkou. Toužil po miminku a tu touhu přenesl i na mě. Já jsem ho milovala a po tom miminku jsem dychtila, teď si nejsem jistá, jestli to bylo kvůli mně, nebo jsem to chtěla pro něj.
Jste manželé, a když jste si ho brala, tak jste věděla, že má dluhy. Nebála jste se, že to pak půjde za vámi – a teď samozřejmě i za vaší dcerou?
Když jsme se brali, tak v tu dobu byl ještě v konkurzu, teď už není. Sepsala se předmanželská smlouva, abych byla chráněná od jeho minulosti. Spousta věcí probíhalo i během našeho manželství, takže to teď všechno musím řešit a malou musím právně také ochránit. Jirka bohužel svým stylem života nasekal spoustu dluhů a problémů lidem, kteří ho měli rádi. Myslím si, že si byl vždycky vědom toho, že dělá věci tak, jak nemá, že žije na hraně a jsou tu rizika, ale nedělal nic schválně. Vždycky za vším viděl hezký život, ale nedokázal to dotáhnout do konce.
On je teď v sanatoriu. Jak často se vídáte a jak často se vídá s Aničkou?
My jsme se naposledy viděli na začátku října i s Aničkou. Probíhaly tam nějaké dohady. V březnu minulého roku jsme šli od sebe. Loni v lednu se vrátil z nemocnice s tím, že je zdravý a nemá už nikde nic. Byl mu odoperován hrtan a všechna vyšetření byla negativní, takže odešel z nemocnice s tím, že je zdráv a že se teď musí o své zdraví nějak starat. Celý ten rok, kdy se léčil, byl opravdu hrozně náročný. Myslela jsem si, že všechno přehodnotí, nahlas jsme mluvili o tom, co bylo příčinou jeho zdravotních problémů. Ale jakmile se vrátil, začalo to nanovo.
Začal kouřit?
V okamžiku, kdy zjistil, co mu je, tak kouřit přestal a to pro mě bylo důkazem, že dokáže změnit i to ostatní. Když někdo kouří dvě krabičky denně a dokáže ze dne na den přestat, je jasné, že musí mít pevnou vůli. Jenže tam bylo více démonů. Místo toho, aby řešil problémy, tak je zapíjel a kombinoval to s antidepresivy. Tahle kombinace mu přivozovala stavy, se kterými nešlo žít v jedné domácnosti, a už vůbec ne s malým dítětem. To praktikoval několik let už předtím, ale já doufala, že po návratu z nemocnice se k tomu nevrátí. Bohužel.
Vy jste si taky pěkně naložila, vůbec si nedovedu představit, že já před třicítkou budu tohle řešit!
My jsme měli problémy už před dítětem a já jsem chvílemi pochybovala, jestli dokážu být matkou, jestli na to mám nervy, řešit to, co se děje s Jirkou, mít dítě a táhnout domácnost. Když jsme začala hrát, otevřel se mi najednou svět, ale já jsem nemohla vyrazit, protože jsem už měla Aničku. Uvědomila jsem si ale, že kdybych ji neměla, tak už možná nemám dítě nikdy. Jsem za ni hrozně ráda, protože ona udržuje můj životní balanc. Kdybych ji neměla, tak bych asi jela hrozné bomby a strhnul by mě párty život. Takhle si jedu odehrát a vracím se, abych mohla být druhý den zase maminkou.
DJ pracuje v noci, jak to potom dospáváte s malým dítětem?
Hraju pátky a soboty a přes týden mám teď nově ještě pořad v rádiu. Takže přes týden fungujeme normálně, malá chodí do školky, o víkendu mi ji hlídají rodiče na vesnici u Loun, kde je hrozně šťastná.
Jirka má ještě rodiče?
Má, jsem s nimi v kontaktu, naposledy jsme se viděli o Vánocích. A oba sem dojíždějí.
Vy teď máte nový vztah s partnerem, který na první pohled vypadá jako Jirkův pravý opak. Nebo jsou si nějak povahově podobní?
Já doufám, že ne! Myslela jsem si, že po Jirkovi budu mít velký problém navázat nový vztah. Hodně jsem třeba myslela na Míšu Kuklovou, protože jsem si předtím četla její zpovědi a články a zlobila se na ni, protože Jirka mi to doma říkal všechno úplně jinak. Teď už vím své, takže si na ni často vzpomenu a vnitřně se jí omlouvám, že jsem na ni byla naštvaná. Myslela jsem si, že už nikomu nebudu věřit po tom všem.
Co vás na Petrovi nejvíc upoutalo? Byla to ta jeho vypracovaná postava?
Asi ano, lhala bych, kdybych řekla, že to nebyl vzhled. Nějak z nudy jsem brouzdala na Instagramu, a když se mi něco líbí, tak to komentuji, mám ráda, když to lidi dělají i u mě. Takže jsem mu na nějakou fotku poslala smajlíka, je to děsně trapné, já vím, ale takhle jsme si začali psát. Potkávala jsem hodně chlapů, kteří mi psali, nebo v klubech, ale postrádala jsem u nich takový ten zemitý smysl pro humor, který mám ráda. S Petrem jsem si okamžitě rozuměla.
Nemá trochu obsesi vlastní krásou?
Působí na Instagramu jako narcis. Je to kluk z vesnice, celý život se živí rukama a zná hodnotu peněz. Má správně nastavený žebříček hodnot a je dobře vychovaný. Lidé, kteří takhle chodí do fitka a dřou na své postavě, potom mají potřebu se tím chlubit, a mají čím! Vypadat takhle, tak se taky fotím. On nikde nesoutěží, dělá to pro sebe a obdiv lidí mu dodává sebevědomí. Jsem ráda, že chodí do fitka, že má koníček. Nejhorší je chlap, který nic nedělá a nudí se doma.
Netráví v koupelně víc času než vy?
Nemá šanci.
V dnešní moderní době, kdy lidé tráví víc času na internetu než mezi lidmi, je aspoň fajn vědět, že je možné najít si tam lásku.
Ono je to na jednu stranu jednodušší a na druhou stranu se lidé schovávají za různé filtry, ale nakonec musí být sami sebou, když se potkají ve skutečnosti. Ten první kontakt to tedy usnadnit může, protože je to lehčí než oslovit někoho na baru. Vidím to u mladých lidí, jak se tam vytrácí schopnost balení. Oni po sobě koukají a druhý den si raději napíšou na internetu, než aby kluk sebral odvahu a pozval tu holku na drink.
Říkala jste, že kdybyste neměla Aničku tak brzy, tak možná nebudete mít dítě vůbec. Petr nemá touhu zakládat rodinu?
Když se nás s Jirkou ptali, jestli plánujeme ještě další dítě, tak mi projela po zádech husí kůže, tam jsem to neviděla. S Péťou jsme na začátku, takže zatím nic neplánujeme. Hlavně bavit se o budoucnosti v novém vztahu je trochu zatíženo tím, že jsem ještě pořád vdaná.
Tak ono to bylo asi teď s tím zdravotním stavem trochu těžší.
Já jsem pořád čekala, jak se k tomu postaví, ale vše zůstalo beze změny. Nakonec jsem se rozhodla, že nemá cenu se trápit a že to ukončíme, to bylo někdy v červenci. Jirka to vnímal jako zradu a dělal problémy. Neviděl své chyby a trochu se to vyhrotilo. Na začátku prosince šel do nemocnice a já si říkala, že to nemá teď cenu řešit.
Ona se mu ta rakovina nějak rozšířila?
Na začátku listopadu ještě nic nevěděl a špatně se mu chodilo. Měl do toho ještě další zdravotní problémy. Když jsme spolu telefonovali, tak mi řekl, že už ho nic nezajímá, že mu našli dva nádory v břiše. Zhrozila jsem se, ale zavolala jsem jeho lékaři, protože jsem mu nevěřila už ani tohle. Ten mi řekl, že o ničem neví, protože se Jirka nedostavil na několik lékařských prohlídek, a že je teprve objednán na CT a sono. Řekl mi, že se nemám nechat vydírat. Byla jsem na Jirku hrozně naštvaná. Od té doby, co se poprvé vrátil z nemocnice, kdy měl být zdráv a bez nádoru, o sobě pořád mluvil jako o nemocném. Je to hrozné, ale jemu v té nemoci bylo dobře. Spousta lidí ho kvůli tomu omlouvala, já jsem s ním zůstávala, protože jsem chtěla, aby se uzdravil. Jenže on o sebe vůbec nedbal, jeho životospráva po návratu z nemocnice byla strašidelná. Je to hrozná beznaděj, když s někým jste a snažíte se, aby se uzdravil, a on si toho vůbec neváží... A nakonec to vysává vás. Začaly mi padat vlasy, zkazila se mi pleť a bolel mě žaludek, tam jsem zjistila, že musím pryč.
Abychom to tedy trochu odlehčily – co vás letos čeká zajímavého a na co se těšíte?
Od Nového roku mám pořad v rádiu Kiss, který jde každou středu, což mi přijde jako skvělý způsob, jak se přiblížit lidem. Po dvou letech na konci března odlétáme do Thajska, kde budu hrát v Bangkoku a na Koh Samui. Letíme na čtrnáct dní. Jelikož tam budu pracovně, tak Anička zůstává.
Jak vlastně vycházejí s Petrem?
Je to strejda. Myslím si, že je skvělý. Prvních pár týdnů bylo rozhodujících, jestli to zvládne, protože moje dítě není zrovna klasické. Je hodně temperamentní a Jirkovy geny jsou tam dost vidět. Je to malá dračice. Petr to nakonec krásně zvládá a rozumí si spolu.
