Co se vám stalo?
Uklouzla jsem na chodníku a mám modřinu přes celou nohu. Teď už je to lepší, ale byla to hrozná bolest.

Co vám v tu chvíli letělo hlavou?
Když jsem ležela na zemi, první, co mě napadlo, bylo, jak to udělám, abych odehrála představení. Věděla jsem, že to musím zvládnout, i kdyby mě na jevišti vozili na vozíku. Radek říká, že herec nehraje, jen když je mrtvý.

Vy asi nejste typ princezny, která chce být hýčkaná a brečí nad zlomeným nehtem.
Když jsem teď byla nemocná, tak mi Radek uvařil oběd a přinesl ho do postele. Byl šťastný, že se o mě může starat. Ale už po obědě jsem se belhala a upekla alespoň rychlý dort. Takže na jednu stranu bych chtěla být princezna, ale na druhou ho radši budu opečovávat já. Hýčkání dlouho nevydržím. Když nemusím, tak zbytečně neležím ani neodpočívám.

Vy ani neodpočíváte?
Přece nebudu ležet dvanáct hodin v posteli. Jsou lidi, kteří by chtěli být aktivní, ale nemůžou, tak dokud to jde… Kdyby bylo na mně, den by měl alespoň čtyřicet osm hodin, abych všechno stihla.

Jste manažerka, manželka, maminka, režisérka, herečka, šéfová divadla… Co je nejtěžší?
Nejtěžší je být doma uklízečka. To nestíhám a nejvíc mě to vyčerpává. Nenávidím žehlení. Ale musím. Protože jsem optimistka, baví mě spousta věcí. Hlavně když je za mnou nějaká práce vidět. Takže nakonec mě těší i ten úklid.

Rozčiluje vás, nemá-li někdo tolik síly a energie jako vy?
Nerozčiluje, jenom jsem netrpělivá.Třeba Radek mluví pomalu. A když začne něco vykládat, mezi tím si potáhne z cigarety, pak si ještě odkašle, tak nevydržím a říkám mu: „Ježíšmarjá, už se desetkrát nenadechuj a konečně to dořekni!“ Já už bych to za tu dobu řekla pětkrát. Sice vím, že je takový a už ho nezměním, ale musím mu to alespoň říct.

A on snáší vaši akčnost?
Myslím si, že ano, že se doplňujeme.

Jak se snese umělec a praktik, který řídí divadlo?
Úplně normálně. Radek vyřizuje úřady a já ho nezatěžuji administrativou. Nerozumí tomu a ani se do toho zbytečně necpe. Vůbec netuší, když je nějaký problém a já ani nechci, aby se tím trápil… On je prostě herec a tak to je. Ale na druhou stranu když byly děti malé , tak mi se vším v domácnosti pomáhal. Ondru koupal, žehlil pleny, uklízel. Všechny tyhle práce dělal a přišlo mu to normální, takže já dneska považuji za samozřejmost, že dělám jiné věci za něj.

Založení soukromého divadla byl dárek pro vašeho muže?
Přesně tak. Odešel z Vinohrad za divných okolností a já věděla, že bez divadla by snad umřel. Udělala bych pro něj cokoli, tak proč ne divadlo. Tady ale nejde jen o hraní. Má šanci být mezi mladými, kteří ho respektují a mají ho rádi. S nimi mládne. Nebaví se o nemocech, jako by se bavil se svými vrstevníky.

Tomu říkám dárek. Musíte ho fakt milovat.
Miluju. Víte, Radek je prostě chlap se vším všudy, gentleman, a pro mě je pořád nádherný člověk.

Co vás na něm bralo, když jste se potkali?
Uvědomte si, že jsme se seznámili v roce osmdesát, kdy byl idol všech žen od Aše až po Čiernú pri Čope. Na první pohled mě zaujal tím, jak vypadal, protože byl velmi přitažlivý, měl nádhernou figuru, vysportované tělo a charizmatický pohled. A taky jsme si hodně povídali a pořád bylo o čem. Jenom ten dvacetiletý věkový rozdíl se mi zpočátku zdál hodně velký. Dnes je to normální, ale tenkrát se to nenosilo.

Sbalil vás on?
Byla to takové vzájemné. Asi mě sbalil on, ale já tomu pomohla. Nakonec vždycky tomu musíte jako žena trochu pomoct.

Jenže vy jste v té době byla vdaná za jiného a pan Brzobohatý ženatý s Jiřinou Bohdalovou.
To ano. Ale nedalo se nic dělat. Prvnímu muži jsem nemohla nic vyčítat. Byl moje první velká láska a manželství bylo fajn, ale já se prostě zamilovala.

To se špatně světu vysvětluje, že opouštíte muže, který je úžasný a s nímž vám vztah klape.
Co světu, ale vysvětlete to sama sobě. Já bych je nejradši tenkrát měla oba. Nemohla jsem mu vypočítat, že ho opouštím proto, proto, proto. Musela jsem s pravdou ven, že miluju jiného.

Měla jste výčitky vůči dceři?
Ne. Myslím si, že lidé by neměli vztahy řešit kvůli dětem. Jednou jim bude osmnáct, vyletí z hnízda. Jen by se jim to mělo rozumně vysvětlit, aby netrpěly. Věděla jsem, že dceři nijak neublížím. Nikdy jsem na jejího otce neřekla nic špatného, ona se s ním pravidelně stýkala. Ale tím, že žije s Radkem o mnoho déle a vídá ho častěji, má k němu i mnohem bližší vztah. Jemu říká tati a svého otce oslovuje křestním jménem. Na druhou stranu bych se nikdy nevykašlala na děti kvůli chlapovi. Děti jsou mojí součástí, a kdyby Radek jen chvilku zaváhal, že mám dceru, tak bych z toho určitě vycouvala. On to tehdy bral jako samozřejmost. A když se nám narodil Ondřej, byl dvojnásobně šťastný.

Nedělal rozdíly mezi dětmi?
Naopak. Někdy se mi zdálo, že Rolu mnohem víc rozmazluje, aby mi dal najevo, že obě děti bere stejně.

Váš bývalý muž je Arab. To je přece jen jiný svět než Slovensko...
Je to Jordánec, lékař, ale problém to nikdy nebyl. Vystudoval na Slovensku medicínu a žil tu deset let. Dokonce miloval Vánoce, a i když byl muslim, jedl vepřové maso.

Vy jste s ním dokonce v tři roky žila ve Spojených arabských emirátech. Jaké to bylo?
Úžasné, ale je to na mě moc daleko. Jsem člověk, který by nemohl emigrovat. Když jsem se poprvé vrátila z Emirátů, tak jsem uviděla náš šedivý bratislavský hrad a rozbrečela jsem se dojetím. Druhý den jsem šla do šedivé samoobsluhy a bylo to to samé. Připadalo mi tu všechno úžasné. Stýskalo se mi po rodičích i kamarádech.

Kdy jste byla v Emirátech naposledy?
S oběma dětmi asi před dvanácti lety na tři týdny. Jen Radek byl doma, protože hlídal psy.

Vašemu manželovi nevadilo, že letíte na tři týdny za svým exmanželem?
Ne. Vždyť on měl letět taky, jen nemohl. Když byl můj první muž na návštěvě u nás v Praze, tak s Radkem popíjeli a notovali si, jaká jsem provokatérka, že se mnou Radek musí mít trpělivost.

Co musí člověk udělat pro to, aby mu vztah vydržel víc než třicet let?
Nevím, mně to přijde jako samozřejmost.

I když se podíváte na rozvody kolem sebe?
Asi musíte odhadnout člověka, kterého si berete. Samozřejmě se může stát, že se partner bezhlavě zamiluje do někoho jiného, to neovlivníte. Ale že někdo po deseti letech manželství zjistí, že žije s kreténem, tyranem nebo chronickým podvodníkem, to nechápu. Vím, že každý má milion chyb, já je mám, i Radek, ale prostě se je musíte nějak naučit akceptovat. Samozřejmě to neznamená, že se nehádáme. Někdy mě tak strašně vytočí!A já jeho taky.

Čím?
Hloupostmi. Že si třeba nepamatuje, co jsem mu říkala. A tvrdí, že jsem mu to neřekla, jenom jsem si to myslela. Ale to jsou bezvýznamné věci. Pak se v noci vzbudím a poslouchám, jestli dýchá a jestli je v pořádku. Vůbec si neumím představit, že by se mu něco stalo. Důležitá je vzájemná úcta a otevřenost a aby to fungovalo ve všech oblastech manželství. Musí to prostě fungovat po všech stránkách. A je třeba nemít zábrany a o všem si povídat.

A vy takové zábrany nemáte?
Vůbec a ani Radek. Samozřejmě máme nějaké malé třinácté komnaty, ale jsou naprosto bezvýznamné. Takové malé vzpomínky, které nás budou jednou v důchodu těšit.

Nežárlíte na něj?
Ne. Až mu někdy říkám, že by se mi to líbilo, že by mi měl dát důvod na něj trochu žárlit. Jenže kdyby přišel s tím, že se zamiloval, tak bych asi dostala záchvat smíchu.

To jste si tak jistá?
Jsem si jistá, že mě miluje a já miluju jeho.Udělala bych pro něj první poslední.


Sebevědomí tedy není váš problém.
I mladým holkám radím: „Nebuďte tak oddané, to není dobré.“ Před chlapem se musí alespoň trochu tvářit, že takových by mohly mít. Chlap má rád lehkou nejistotu. A nejen chlap. Znám to sama na sobě. Mě vždycky bavili muži, kteří byli nedostupnější.

Vy divadlo řídíte, manžel v něm hraje, dcera vede restauraci a syn dělá hudbu pro představení. Nelezete si na nervy?
Naopak si neumím představit, že bych to dělala s nějakými cizími lidmi. My si můžeme vynadat, pohádat se, říct, co si myslíme, ale pak se to vyčistí a my jdeme dál. To jde s rodinou, ale cizí lidi pravdu neunesou.

Říkáte pravdu za každou cenu?
Už jsem se naučila, že musím být trochu diplomat. Ale já jim to říkám, protože chci, aby byli lepší. Nemám problém se kvůli pravdě i pohádat, ale pak fungovat úplně normálně.A taky si dokážu přiznat, když se zmýlím.

Nepere se u vás soukromí a práce?
Ne. Pro mne je rodina a soukromí vždycky na prvním místě. Když jsem si Radka vzala, tak mi nešlo o budování nějaké kariéry. Šla jsem za ním do Prahy a starala jsem se s láskou o rodinu, aby měl zázemí. A bavilo mě to. K čemu je vám nacpané hlediště, když by vás večer doma neměl kdo obejmout.

Nedovedu si vás představit jako ženu hospodyni.
Ale já taková jsem. Ráda a hodně vařím. Když přijdou děti domů, jdou první do kastrolů, podívat se, co je dobrého. Ale zase když jsem teď byla nemocná, tak přišel Ondřej a udělal jídlo on, pak Radek, Rola nebo Johanka. Někdy navařím tolik, že to přinesu ve flaškách do divadla. To mě baví.

Nevadí vám fyzická práce?
Když jsme měsíc v divadle neměli uklízečku, tak kdo myslíte, že ty záchody myl. Já a moje dcera.  

Mluvíte o snaše hezky, ale na svatbě svého syna jste nebyla. Nelitujete?
Ne a nechci o tom mluvit. Bulvár napsal, co napsal, ale pravda je, že spolu velmi dobře vycházíme. Máme se rády. Pro své děti bych dýchala a dýchala bych i pro jejich partnery. Samozřejmě tak jako moje máma kdysi nebyla na první dobrou spokojená s mými partnery, tak se já na protějšky Ondřeje a Roly koukám jinýma očima. Ale všechny mámy asi vědí, o čem mluvím. Celá aféra kolem svatby se dá shrnout asi takhle – svatba je okamžik a manželství je skoro celý život.

Mícháte se dětem do života?
Mám to stejně jako moje matka. Vždycky mi řekla na rovinu, co si myslí, ale pak mě nechala, ať si dělám, co chci. Stejně tak se já dětem nemíchám do života, ale říct jim svůj názor prostě musím.

Dětem to nevadí?
Jsou zvyklé, i když někdy reagují hystericky. Ale nejsem ta, která by jim pak řekla: „Vidíš, já ti to říkala, kdybys mě poslechl…“ To ne. Nakonec, i já se už tisíckrát omluvila své mamce tam nahoru, že měla ve spoustě věcí pravdu.

Říká vám něco pojem krize středního věku?
Vůbec nic. Nikdy jsem se netajila tím, kolik je mi let. Naopak, když do divadla přijdou krásné mladé herečky, radím jim, jak mají své přednosti prodat, aby byly ještě krásnější. Podívejte, mladé jsme už byly, krásné ještě jsme. Každého to čeká. Jen bych chtěla stárnout zdravá. Ale vrásky neřeším.

Žádný pocit ujíždějícího vlaku? Moje kamarádky kolem čtyřicítky říkají, že všechno hezké už máme za sebou…
To je taková kravina. Já věřím, že mě i vás čeká ještě X milionů krásných věcí. Každý věk má svoje kouzlo. A já už bych ani tak mladá být nechtěla.

Proč?
Protože vůbec nejsou chlapi. Nebo je jich málo. My když jsme byly mladé, kam jsme se podívaly, byl chlap, který by stál za hřích. Teď jich je jak šafránu. Dneska když chce chlap sbalit holku, tak se předvádí majetkem a kreditkama. A co z toho, že máte vedle sebe pracháče, žijete ve zlaté klícce, ale Vánoce jsou častěji než milování? To žádné mladé holce nemůže dlouho stačit. Nakonec stejně skončí v náruči chudého, ale vášnivého muže. Neříkám, že je to jen o sexu, ale je to důležité.

Co je důležité pro vás? Máte nějaký sen, který byste si chtěla splnit?
Myslím si, že když má člověk nějaký sen a strašně si ho chce splnit a jde si za tím , tak se vyplní. A já mám sny obyčejné. Abychom byli všichni zdraví, děti spokojené, a možná je to až směšné, ale aby nebyla válka.