Posledních pár let tráví Kateřina především po soudech. Dokazuje tam své právo rozhodovat o majetku svého muže. Poslední soud byl ale o něčem trochu jiném. Jan Moťovský, který zmizel před třemi lety ve Francii, byl oficiálně prohlášen za mrtvého. Datum jeho úmrtí soud stanovil na 4. srpen 2008.

Jaké bylo slyšet rozsudek, že Váš muž je mrtev?
Pro mě to byl očistec. Člověk ví, že už není, ale stejně si to stále vnitřně nepřipouští, až když slyší ten ortel, tu pravdu tak natvrdo, že je prohlášen za mrtvého, tak to mě dostalo. Byla jsem celý víkend úplně vyřízená.

Vždyť jste ale o to dost dlouho usilovala. Člověk se snaží věřit, že to dobře dopadne, dokud nedostane důkaz o opaku. Kdy jste tedy ztratila naději?
Naději jsem měla dlouho, ale nejde doufat donekonečna. Navíc jsem hned neusilovala, aby byl prohlášen za mrtvého, naopak. Ale skoro tři roky je už relativně dlouhá doba, aby člověk pochopil, že ta naděje už není.
Hlavně jsem svého muže dost dobře znala, a vím, že by nikdy neudělal své dceři, ani rodičům, že by je jen tak opustil. Kdyby žil, byl by tady s námi. Takže po určité době, když o sobě nedal vůbec vědět, ani nám o něm nikdo nedal zprávu, přestala jsem doufat.

Jak jste se s tím vnitřně srovnala?
Doufat jsem sice přestala, ale uvnitř v sobě mám takový zvláštní pocit, protože nemám žádný hmatatelný důkaz.

Proto také Vaše kroky napadá bratr Vašeho muže, Roman Moťovský?
Jeho činy byly od začátku zvláštní, spíš jakoby on už věděl, že se Honza nevrátí. Spojil se hned s právníky manžela a nechal si od nich doplnit plné moci, aby měl vliv v manželových firmách, ve kterých nikdy nefiguroval. Vlastně od té doby nakládá s majetkem, na nějž v dědickém řízení budu mít nárok já s dcerou.
Zatímco se všude říká, že já rozkrádám majetek manžela. Vždyť kdybych ho rozkrádala, tak ho rozkrádám sama sobě! Všichni jen vidí, že mi po něm zbyl majetek, ale ten potřebuje investice. Například Gottland nám pomalu padal na hlavu, nezbilo mi tedy, než ho prodat. Peníze z jeho prodeje samozřejmě leží na účtu, který čeká na dědické řízení. Opravdu to není o tom, že bych se chtěla všeho zbavit, jen tam, kde to jde, chci ty peníze zhodnotit.

Máte nějakou teorii, co se mohlo Vašemu muži stát?

Těžko říct. Ale jednoznačně tam šlo o peníze. Když doletěl na místo, ještě mi poslal zprávu. Večer už se neozval, ani druhý den a nedalo se mu dovolat. To u něj nebylo normální. Pak se začali ozývat jeho partneři a manažeři, co že s ním je. Po týdnu se jeho zmizení nahlásilo policii.

Jak jste to prožívala?
Vůbec jsem si neuvědomovala, co se děje. Byla jsem v šoku, nechtěla jsem si připustit, že se stalo něco hrozného. Pořád jsem čekala, až zachrastí klíče ve dveřích.

Jaký byl pak šok, když jste zjistila, že měl takové dluhy?
Že se mu nějak nevede, jsem cítila asi posledního půl roku. Když se v podnikání dostal do problémů, bylo to na něm znát. Ale v životě by mě nenapadlo, že odjede za obchodem a už se nikdy nevrátí. Najednou jsem si musela půjčovat peníze, protože účty byly úplně prázdné.
Tou transakcí měl manžel své dluhy pokrýt. Nebyly o tisících, ale o milionech. Hned se proto začali objevovat věřitelé a tak mi nezbylo, než se to snažit urovnat. Jedním krokem bylo prodat soutěž Miss. Jinak většina jeho firem se musela zrušit, protože neprosperovaly a musely by se odněkud dotovat. Zůstala pouze jedna, která byla funkční a to je ta, co nyní vede Honzův bratr.

Zdědit byste ji ale měla vy, ne?
Ano a v tom je ten problém. Švagr si drží poslední funkční nemovitost, a pokud dojde na dědické řízení, tak se jí bude muset vzdát, proto se snažil prohlášení manžela za mrtvého oddálit.

Měli jste problémy s manželovým bratrem už dřív?
Vždy na manžela žárlil, záviděl, že je úspěšnější a podnikavější.

Co manželovy rodiče, ty se k vám chovají jak?
Z počátku to bylo samozřejmě zlé. Byli při svém druhém synovi a já byla ta špatná. Hlavně ale nechtěli vidět ani svoji vnučku. To mě mrzelo nejvíc. Po roce jsem to už nevydržela a udělala ten první krok. Vždyť ta malá holka za to nemůže, jde o spor dospělých. Kačenka je vlastně to jediné, co jim po zmizelém synovi zbylo. Navíc malá je jeho věrná kopie. Naštěstí se nám podařilo vztahy urovnat.

Nějak jste také musela náhlou nepřítomnost tatínka vysvětlit právě dcerce. Tehdy jí nebyly ještě ani tři roky.
Zprvu jsem nevěděla, jak jí to říct. Zašla jsem proto pro radu k dětské psycholožce. To ovšem dopadlo katastrofálně. Psycholožka místo toho, aby řešila stav dítěte a poradila mi, jak se k tomu mám postavit, začala řešit, co se o mně dočetla. Ptala se na moji plnou moc k nakládání s majetkem, o které se psalo, a jak to mám s financemi. Tak jsem se zvedla a odešla.

Co jste tedy Kačence řekla?
V začátcích, když jsem ještě doufala, říkala jsem jí, že tatínek odjel pracovně na delší dobu. Nějak si to zpracovala a jen občas se na něj zeptala. A když viděla letět letadlo, tak na něj ukazovala, že tam je táta. Postupem času jsem ji řekla, že se tatínek už nevrátí. Nepřišla už další otázka….  Až nedávno mi najednou přišla říct: „Maminko, já vím, že tatínek už nežije.“

Jak myslíte, že to na ní působí?
Samozřejmě, že jí chybí ten mužský element. Ví, že rodina je máma a táta. Sama za mnou chodí a říká: „Maminko, já chci tatínka. Všichni ho mají a já ne.“

Co s tím budete dělat? Máte nového partnera?
Partnera nemám. Sama s tím stále bojuji. Ale hlavně už kvůli ní bych si to přála, ale prostě to ještě nejde.

Jak jste se s mužem vlastně poznali?
Poprvé jsme se viděli ve Špindlerově mlýně. Láska na první pohled to hned nebyla, měla jsem svého partnera. Nějaký čas jsme se neviděli. Cesty osudu nás zase spolu spojili, ale už v ten správný čas, kdy jsem byla sama. Říkal, že na mě od té doby nepřestal myslet a už tenkrát věděl, že setkání nebylo náhodné.

Vrhl se proto také do vod showbyznysu. Co jste říkala, když se pustil do soutěže krásy?
Jako, jestli jsem žárlila? To ne. Naopak jsem ho v tom podpořila. Nikdy jsem mu do podnikání nemluvila. O tomhle se se mnou ale radil a já jsem souhlasila. Vlastně jsem se postupně měla do organizace Miss zapojit. Netušila jsem ale, že ji budu za pár měsíců přebírat, bohužel za úplně jiným účelem. Showbyznys sice pomáhá ke zviditelnění, ale v téhle situaci míň by bylo líp.

Měli jste i spoustu společných přátel, jak se k vám teď chovají?
Tam se taky oddělilo zrno od plev. Naštěstí mám pár svých skutečných přátel, kteří zůstali a já si toho nesmírně vážím. Kdy jindy totiž poznat opravdové přátelství, než v těch nejhorších chvílích.

Čím se vlastně zabýváte, co Vás živí?
Od doby co se to stalo je to téměř tříletý maratón, který jsem začala řešit ještě na mateřské. Soudy, firmy, dluhy, všechno se táhne. Loni jsem ale začala připravovat jeden projekt zaměřený na zdravotnictví. Bohužel jsem ho musela ukončit. Věnovala jsem tomu skoro rok, projektově už bylo všechno připravené, ale nakonec jsem zůstala znechucená. V tomto státě vám každý jen podrazí nohy.

Jaké tedy máte aktuální plány?
Začala jsem studovat Provozně-ekonomickou fakultu. Ráda bych si ale konečně vydechla, protože hlavně na psychiku toho je už opravdu dost. Závist mi tu pomalu přijde jako národní symbol, takže nejlepší by bylo zmizet na nějaký čas pryč z republiky, aby to všechno utichlo a já mohla začít normálně žít.
Jediné, co mě nabíjí je dcera. Vlastně mi manžel sám sebe zanechal v ní.  Je ve všem jako on i povahově.  Je tvrdohlavá a velká organizátorka, ale taky dobrosrdečná, přesně po něm.