Proč si myslíte, že z vás mají muži strach?
Asi působím sebevědomě, soběstačně, mám názor. Pro někoho je to nestravitelné. Pořád si ale říkám, co může být pro muže atraktivnějšího než ženská, která to má v hlavně srovnané, nic od nich nechce, ani to dítě, a chce si třeba jenom užít.

A vy si fakt chcete užít, nebo toužíte i po něčem jiném?
Hledám hlavně porozumění, to je pro mě důležité. Myslím si taky, že vztah by měl být vzájemně nějak prospěšný. Já jsem třeba ve spoustě věcí bezradná a chlapa potřebuji mít i jako kamaráda. Čím je ale člověk starší, tím má méně nabídek a je náročnější, a to jaksi nejde ruku v ruce. Vím, že spousta mých vrstevnic se spokojí s tím, hlavně že je něco, ale já to takhle nemám.

Stále věříte, že ten pravý ještě přijde?
Naději jsem neztratila, věřím.

Sámer Issa a Jitka Asterová

Autor: Jiří Hodač, Ladislav Křivan

Proč si myslíte, že jste měla zatím na vztahy spíš smůlu?
Za to si může člověk hodně sám. Já jsem třeba měla nabídky od hodných mužů, ale mě vždycky přitahovali spíš rebelové a frajeři.

Od kterých se dá očekávat, že to s nimi nebude lehké…
No, ona je vždycky otázka, co si člověk od toho vztahu slibuje, jestli je to rozptýlení, tak tam nevadí, že přes tu pusu dostanete. Ale já jsem teď už ve věku, kdy po tomhle netoužím, rozptýlit se dokážu i sama.

Nedávno jste v pořadu Jana Krause několikrát řekla, že se vám hodně líbí Jaro Slávik, který se objevil v porotě pěvecké soutěže. Co vás na něm bere?
Když jsem ho poprvé uviděla, tak jsem málem vzala hlavou o zeď. Je to pro mě prostě takový George Clooney, chlap bez vady. Hezky se prezentuje, dobře vypadá, v očích má ďáblíky. Navíc není hloupý. Neznám se s ním osobně, ale takhle nějak bych si vysněného chlapa představovala. Jenže na druhou stranu jsem vždycky měla z takových typů strach, protože na tyhle je fronta, jako bývala v Tuzexu na džíny. Ale moje maminka mi vždycky říkala, že u chlapů ji zajímají jen dvě věci: jestli je s ním sranda a jestli je vysoký. A právě tohle pan Jaro Slávik splňuje (smích).

Měla jste hodně vysokých a vtipných mužů?
Vysokých jsem měla dost, to je pravda. Ty, se kterými byla sranda, jsem moc nepotkávala. Přitom srandu považuji za docela dost důležitou. Stačí mi ale, když má chlap jen smysl pro humor, klauna doma nepotřebuji. Mně smysl pro humor pomáhá překonávat životní situace. Třeba když zavřeli otce mých dětí a já nevěděla, jak to dceři říct. Bylo jí tehdy asi třináct a já jí to vysvětlila stylem: „To je jako příběh z hollywoodského filmu. Matka dělá pořad o sexu, otce zavřeli. Z takového vztahu se rodí jen výjimečné děti.“ A společně jsme se tomu zasmály. Ze všech každodenních věcí se musím vylhat srandou, jinak by mě to sežralo.

Překvapuje vás po těch letech ještě vůbec něco na chlapech?
Pořád jsem překvapená. Třeba zrovna tuhle jsem měla rande. Docela jsme si byli sympatičtí, to jsem vycítila, ale ani jsme si nestačili potykat. Asi za tři dny mi zničehonic odpoledne dotyčný zavolal a vybafl na mě, že chce sex po telefonu. Tím pro mě skončil. Nebo mě překvapuje, jak se lidi oddávají úchylárnám a ještě o tom klidně veřejně mluví. I když jsem o sexu vysílala léta, jsou pro mě některé věci tabu. Třeba mi jedna obyčejná slečna vyprávěla, že provozuje anonymní sex. Zúčastnění si nasadí masky a prostě si to rozdají. Tohle nechápu, neumím oddělit sex od lásky, já musím mít obojí najednou. Ale znám pár šťastných žen, které to takhle provozují.

Jitka Asterová: Sex dělám jen teoreticky!

Takže s dvojím životem nemáte žádnou zkušenost?
S tím se nemůžu ztotožnit. Ale pochopím to v případě, že třeba muž je po všech stránkách skvělý, ale jen v sexu to s ním není žádné terno. Pak třeba chápu, že si žena pořídí milence. Ale zase na druhou stranu si říkám, že když s vámi chlap přestane spát, tak se na tenhle problém nabaluje spousta jiných věcí a on vás musí začít prostě štvát. Vždycky jsem ale tak trochu holkám, které to hrály na dvě strany, záviděla. Mně je taky dost, umím se v pátek s někým rozejít a v sobotu se s někým sejít, to ano, ale nezvládám mít dva najednou.

Nemáte třeba pro čtenářky zaručený recept, jak okořenit letitý manželský sex a vztah vůbec?
Nedá se to zevšeobecnit, ale je to všechno o komunikaci. Letitým partnerům pomůže, když spolu začnou dělat něco nově. Třeba budou sportovat, provozovat turistiku, tanec, bruslení pro páry. Od spousty lidí vím, že se jim to osvědčilo. Ti dva o tom spolu mluví, říkají si, co jim šlo a nešlo, co se jim povedlo.

Máte dvě děti s partnerem, kterého před lety nečekaně zavřeli. Jaké to bylo stát se najednou samoživitelkou?
Naštěstí jsem nebyla švadlena u pásu, která brala šest tisíc a měla čtyři další od manžela. Tím pádem mě to nepoložilo úplně. Já jsem byla vždycky soběstačná. Byla to však zatěžkávací zkouška, která mě dost posílila. Nemůžu ale popírat, že mi hodně pomohli rodiče.  

Vaše dcera Anna je hvězdou nového filmu Nevinnost. Vždycky jste z ní chtěla mít herečku?

Vůbec ne. Ona nebyla dítě, které se rádo předvádí, je líbivé. Měla svoji hlavu, byla těžko ovladatelná. Ale kolem třinácti let začala najednou chodit do dramatického kroužku, kde k herectví trochu přičichla. Když ji nevzali na „umprum“, kam se hlásila, říkala jsem si, co teď? Během pár dnů se rozhodla, že zkusí herectví. No a oni ji hned napoprvé vzali, pak šla jednou na konkurz, a hned dostala roli, zahrála si v jednom filmu, a hned z ní omdleli... (smích). Ona si to zatím všechno moc neuvědomuje, ale mě to dojímá.

A jako herečce se vám v roli líbila?
Anička se mi líbila strašně, ale musím jít na film ještě jednou, viděla jsem to napoprvé tak nějak v mlze...

Z mladšího syna bude taky herec?
O něm říkám, že by mohl hrát Brada Pitta zamlada. Je to takový modrooký blonďáček. Jednou mi kamarádky řekly, abych ho vzala na konkurz do reklamy, zkusili jsme to, ale nevzali ho. Od té chvíle je v tomhle ohledu zaseknutý.

S dětmi máte vztah kamarádský, nebo jste spíš autoritativní matka?
Byla jsem na ně vždycky víceméně sama, musela jsem být tedy hodná i zlá dohromady, což mi moc nešlo. Jsem ráda, že máme spíš kamarádský vztah.

Nestyděly se za vás, že mluvíte v rádiu výhradně o sexu?
Nijak tím netrpěly. Spíš se na mě zpočátku dívaly divně maminky dceřiných spolužaček. To člověk vycítí. Děti se tím ale nějak nezabývaly. Rády se mnou chodily i do studia.

Jak jste s nimi mluvila o sexu, když byl čas je poučit?
Mně osobně by bylo strašně trapné, kdyby o tom chtěla se mnou mluvit moje máma. My jsme se doma o tomhle nikdy nebavili. S dcerou jsem si tudíž taky nesedla a nic neprobírala. Pochopila jsem, že je sama docela informovaná.

Svěřuje se vám s nějakými intimnosti?
Ne a ani bych to nechtěla. To fakt ne.

S kamarádkami probíráte lechtivé starosti?
Ony se svěřují mně, já jim. Můžu jim říct všechno. Už se obklopuji jen lidmi, před kterými si nemusím na nic hrát a můžu jim cokoli říct, aniž se urazí. Mám čtyři blízké kamarádky, jednou z nich je třeba Ivana Chýlková. Známe se už od školy. V tomhle věku už nevěřím, že bych si mohla najít nějakou novou super kamarádku. Takže jsem vděčná za ty, co mám.

Řešíte naskakující léta?
Věk jsem kdysi řešila často, obrečela jsem osmé i třicáté narozeniny. Ale po padesátce se tomu již směji. O stáří navíc mluvím spíš jako o zrání. A když si připadám staře, tak jdu někam mezi důchodce. Já mám naštěstí dobrou genetiku, tatínkovi bude v květnu sto let, takže já jsem vlastně v polovině života.

Makáte na sobě nějak? Cvičíte, jíte zdravě?
Už tři roky cvičím pod vedením trenéra Vládi Hirky. Jde o kondiční rehabilitační trénink. Jako bývalá sportovkyně jsem zvyklá se hýbat. Se synem chodím bruslit, v létě plavu. Máme chatu u jezera a tam si dávám pravidelně dva kilometry. Ale tělo si i dost huntuji. Jsem kuřák a piji alkohol.

Co je fajn na životě po padesátce?
Už se nepředvádím před chlapama. Už si nemusím nic dokazovat. Mám menší trému. Jsem ráda střízlivá, jsem ráda, že mi naplno funguje mozek. Člověk si musí ta pozitiva vyjmenovat. Do určitého věku jsem stále na něco čekala, že třeba dostanu Oscara, že přijede princ na bílém koni. Teď si neříkám, on nepřijde, já to jenom neočekávám. Už to prostě neřeším. A taky přišel bohudíky ten vnitřní klid!

Ale asi úplně klidně jste nevzala nedobrovolný odchod z rádia po devíti letech, ne?
Jsem ve fázi, že se stále vzpamatovávám z odchodu. První dny jsem cítila prázdno, jako když se rozejdu s chlapem. Teď ještě nejsem tak daleko, abych uvažovala, že začnu chodit s někým jiným... I když věřím, že nějaké nabídky přijdou, ale nechci to zakřiknout. Navíc já jsem ve své podstatě stydlivý člověk, za mikrofonem jsem byla schovaná, když jsem vidět, necítím se dobře.

Šárka Kubelková: V péči o dítě se střídáme

Proč vlastně pořad v rádiu skončil?
Sama nevím, najednou měl mít jinou podobu. Podle mého k tomu ale nebyl důvod. Stejně to vnímají i věrní posluchači, na internetových diskusích mi píšou dojemné vzkazy a chtějí, abych se vrátila zpět. Bavilo mě lidem otevírat ústa. Možná bych se s nimi už nemusela bavit jen o sexu, myslím, že bych to uměla na jakékoli téma. Mám zkušenosti, nebojím se mluvit. Lidi se se mnou ztotožňovali asi právě proto, že nejsem prototypem rychlozbohatlice, mám docela komplikovaný život, jsem sama se dvěma dětmi a není mi třicet.

Pouštíte si teď ty tři dámy, které vás na Frekvenci 1 nahradily? Co jim říkáte?
Ani na vteřinu nelituji, že jsem se na nové podobě pořadu nechtěla podílet. Holky se sice určitě sehrají, ale zatím to není nic nového. Kdyby po mně nastoupila třeba Tereza Pergnerová, řeknu si: Jo. Ale teď tam není fakt žádné eso.

Čím se teď živíte?
Mám divadelní nabídky, moderuji. Dělám jednou týdně televizní pořad ze společnosti. To mě hodně baví, sama si chystám komentáře, hledám si o daných lidech informace, dělám si z nich trochu legraci.

Vyrážíte ráda mezi celebrity? Umíte se na večírcích odvázat?
Tak to vůbec. Chodím na večírky, jen když vím, že tam bude někdo, koho mám fakt ráda. Zrovna nedávno jsem se dobře pobavila na křtu knihy Haliny Pawlowské. Ve velkém večírky nevymetám, já se totiž ráda napiji, a když to udělám, tak se chovám svobodně a rozhodně nechci, aby mě u toho špehovali reportéři. Vadí mi, když mapují, kolik jsem čeho vypila. Takže na takových akcích zásadně nepiji a musím říct, že se pak ani moc nebavím. A jestli mě baví pozorovat cvrkot? Tam se stejně nic zábavného neděje. Až se kolikrát divím, co o tom pak někdo napíše. Říkám si, jestli jsem nebyla na nějaké jiné akci.

3 NEJ Jitky Asterové

Nejlepší parfém: Ma Dame od J.P. Gaultiera, který voní po citrusech.

Nejoblíbenější film: Nouzový východ s Leonardem de Capriem nebo Láska nebeská, která bezvadně funguje hlavně na „blbou“ náladu.

Největší slabost: Cigarety, čokoláda a kosmetika Bobbi Brown.