Pondělí 26. února 2024
Svátek slaví Dorota, zítra Alexandr
Zataženo, déšť 8°C

10 zajímavostí o kultovních Pelíšcích, které jste netušili: Improvizace, úrazy i nebezpečná hra s ohněm

  • Pelíšky
    15. prosince 2023 | 06:00

    Nic nás o Vánocích nepobaví víc než komedie Pelíšky. Hlášky z filmu se staly legendární a jeho jedinečný humor s nadsázkou nás snad nikdy neomrzí. Zásluhu mají na tom nejen tvůrčí duo – režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský – ale také skvělí herci, kteří se nebáli improvizovat. Pojďte se podívat na 10 zajímavostí, které jste o kultovní české komedii dost možná netušili!

  • 1. Málem z toho byl muzikál

    Režisér Jan Hřebejk chtěl původně natočit další hudební film. Po úspěšném muzikálu Šakalí léta (1993) chtěl děj posunout o deset let dopředu a vyprávět příběh mladých lidí a jejich problémů v dospívání. Jeho záměr změnil Jiří Krejčík (profesor Stárek), a tak vznikly Pelíšky, které s vtipnou nadsázkou vypráví osudy rodin v tíživém období českých dějin. A aby toho nebylo málo, tak se i samotný film měl jmenovat úplně jinak. Pelíšky byl pouze pracovní název, který se s výjimkou Jiřího Kodeta nikomu nelíbil. Lepší návrh však nepadl, a tak zůstaly Pelíšky.

    VIDEO: Českej biják: Pelíšky...

    Video se připravuje ...
    Českej biják: Pelíšky • VIDEO: Videohub

  • 2. Spory mezi Hřebejkem a Kodetem

    Dlouho Hřebejk vybíral adepta na roli otce Krause. Seděla totiž jako ulitá přímo Jiřímu Kodetovi, jenže s ním se režisér po jednom natáčení nerozešel zrovna v dobrém. Nakonec mu ale stejně nezbylo nic jiného než slavného herce oslovit a vyplatilo se! Přestože se s tím Kodet zpočátku trochu pral kvůli bolestem zubů a šišlání, nakonec předvedl jeden z nejlepších hereckých výkonů za celou svou kariéru.

  • 3. Přátelská atmosféra na place

    Film byl tak úspěšný i díky skvělým mezilidským vztahům. Od začátku totiž panovala na place skvělá nálada. Sešel se tam skvělý tým lidí. „Natáčení bylo příjemná pohodová záležitost,“ potvrdil Jaroslav Dušek. A souhlasili by i dlouholetí kamarádi Miroslav Donutil a Boleslav Polívka, kteří se už předtím setkávali v Divadle Husa na provázku. Při natáčení všechny bavili svými žertíky a improvizací, kdy nikdo nevěděl, jestli ještě hrají, nebo se normálně baví. Žádná rivalita jako ve filmu mezi nimi rozhodně nebyla.

    Snad jediné obavy měla Sylvie Koblížková (Uzlinka), protože měla strach z Jiřího Kodeta. Během natáčení se jim ale často měnil scénář, a tak se při učení změn skamarádili.

  • 4. Postelová scéna

    Přátelství pojilo také Jaroslava Duška a Evu Holubovou, kteří si ve filmu dokonce střihli postelovou scénu. „Došli jsme ke scéně, kdy Saša s učitelkou Evou vypijí lahev, tančí, odeberou se do ložnice a pár teček… Ptala jsem se, co znamená pár teček. Zajímalo mě, kam chtějí zajít. Hřebejk říkal: ‚Kam až nás pustíš.‘ A Dušek na to: ‚Neboj, já půjdu jen na krajíček.‘ To bylo strašný. Když přišel den D, vzala jsem si dvoje spoďáry, protože mi bylo jasný, čeho je Dušek schopný. A taky jsem si ještě půjčila od Simonky Stašové stahovačky. Nechápu, jak jsem to na sebe nandala, protože pak je ze mě museli odstřihávat,“ vyprávěla herečka, kterou její kolega dostával nejen do rozpaků, ale i záchvatů smíchu. "Dušek (Saša) si nápady nikdy nenechává jen pro sebe, ale nahrává i ostatním," řekla Eva Holubová a pokračovala: "Potíž byla v tom, že si vždycky něco přidal, já se začala chechtat a nebyla jsem k zastavení.“

  • 5. Holubová měla problém se slovem „prcat“

     

    Nejen postelová scéna herečce Evě Holubové činila potíž. Problém nastal i během scény rodičovské schůzky. „Nebyla jsem schopná před kamerou vyslovit slovo prcat. Jarda Dušek mi radil, abych si dokola opakovala mrcat, mrcat, mrcat a prdat, prdat, prdat a pak abych to vyměnila. Ale mně to stejně nešlo. A tak mě napadlo, že na to půjdu od lesa a že to napíšu na tabuli. Hřebejkovi se to líbilo, chtěl, abych to napsala, podtrhla, a navíc řekla. A to vytvořilo další pointu, když do třídy vešel Jirka Kodet, viděl to tam napsané a já jsem se to snažila zakrývat,“ prozradila herečka.

  • 6. U triku s ohněm zasahovali pyrotechnici

    V jedné scéně Miroslav Donutil předvádí trik, při kterém zapálí pohárek s tvrdým alkoholem a pak vychrlí plamen. Ačkoliv celé představení trvalo pár sekund, herec ho nacvičoval celý den, a to za asistence pyrotechniků, aby nedošlo k pohromě. Nakonec se scénou pomohl asistent režie, který mimo záběr držel hořící svíčku a stříkl na ni lak na vlasy, aby v pravý čas vyšlehl plamen.

    Scéně s ohněm se pak nevyhnul ani Jaroslav Dušek, kterému ve filmu začnou hořet vlasy od plynové karmy. Natočit komický okamžik taky nebylo vůbec snadné a povedlo se to až na šestý pokus, přičemž si herec musel vzít příčesek, a i tak přišel o značnou část svých vlasů.

  • 7. Hláška, která nebyla ve scénáři

    Ve filmu padlo samozřejmě hned několik hlášek, které se uchytily a takzvaně ve společnosti zlidověly. Některé přitom vznikly čistou improvizací. Příkladem je i věta: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“ Tu pronese Jiří Kodet. Větu navrhl režisér Jiří Krejčík, který zde hrál profesora Stárka. V osmašedesátém ji totiž sám zařval do vrat ruských kasáren a inspiroval se při tom obrazem Josefa Hlinomaze, který heslo vymyslel.

    Čistou improvizací byla i nabídka kvalitního sexu a erotické předehry se skleněným těžítkem, s čímž přišel Jaroslav Dušek. Tohle scenárista opravdu nevymyslel.

  • 8. Rána holí nebyla hraná

    Ve scénáři nebyla ani legendární scéna, při které Jiří Kodet praští holí Jaroslava Duška za otázku: „Hledáš někoho, soudruhu?“ Původně mu měl odpovědět: „Nic, děkuji vám.“ Jenže režisérovi to bylo málo, a tak scénu předělal. Nikdo však ještě netušil, že se s tím Kodet nebude vůbec mazat. Duškovi uštědřil takovou ránu, až měl památku v podobě velké modřiny.

  • 9. Chyby ve filmu

    Pozornému divákovi možná neuniklo, že když Miroslav Donutil trhá obrázek máničky, tak má na sobě svetr, ale v záběru na své ruce má na sobě jenom bílou košili. A nešlo o jedinou chybu! Film se odehrává v roce 1968, jenže v jednom záběru na ulici stojí bílá Škoda 120, která se začala vyrábět až v roce 1976.

  • 10. Jeden úspěch za druhým

    Původně chtěl Jan Hřebejk natočit jen televizní vánoční komedii, nakonec vytvořil jeden z nejúspěšnějších snímků české kinematografie, který obdržel nejedno ocenění. V roce 1999 získal sošku Českého lva díky čtenářům Premiere a několik nominací. Křišťálového lva si odnesl nejen Jan Hřebejk, ale i herec Jiří Kodet za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli a Aleš Najbrt za nejlepší filmový plakát. Na 34. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech pak získal Jan Hřebejk Zvláštní uznání poroty a Cenu mezinárodní poroty a byl také nominován na Křišťálový glóbus. Úspěch film zaznamenal i v kinech, kam dorazilo 1 060 375 diváků, a snímek tak vydělal 62 124 085 Kč.

Autor: Štěpánka Bínová, Prostě fenomén!
Diskuse ke článku
.