Sobota 25. května 2024
Svátek slaví Viola, zítra Filip
Oblačno, bouřka 20°C

Co nesmělo chybět v dětských pokojích za socialismu? Převládali mončičáci a palandy

20. listopadu 2023 | 06:00

Stejně jako nyní, tak i kdysi mívaly děti své oblíbené hračky. Ve skromnějších pokojích jim za komunismu nesmělo chybět ani žádné trendy vybavení tehdejší doby. Na co kdysi mládež nedala dopustit a co v dané době bylo k vidění téměř v každém dětském pokoji?

Typické palandy a válendy, gauče i křesílka

Rozměry dětských pokojů v panelákových bytech byly za komunismu oproti současnosti výrazně skromnější. Někdy jeden pokoj obývali hned dva sourozenci najednou, proto pro ně bylo nejvhodnějším řešením vybavení populárními palandami, vedle kterých se do skromného prostoru většinou zvládl vejít i psací stůl. Na něm nesměla chybět lampička pro večerní učení školáků. Další hojně prodávaný typ postelí válenda byl kvůli úspoře místa vhodnější spíše pro jedináčky. V pokojíčcích s velkorysejším prostorem byste dříve našli také malé dětské stolečky a látková křesílka vyplněná molitanem nebo gaučík pro větší pohodlí dětských obyvatel.

VIDEO: Jaké poklady se nachází v pražském Retro muzeu? Podívejte se:

Video se připravuje ...
Blesk Podcast: Retropoklady za tisíce. Odborník odhalil, po čem se poohlédnout na půdě • VIDEO: Jiří Marek, Elmer Carvalho

Výrazné tapety, koberce a háčkované obrázky

V dětských pokojích na stěnách obvykle dominovaly výrazné barevné papírové tapety, které byly přibližně od sedmdesátých let v panelácích velkým hitem. Byly vyráběny z tenkého papíru a připevňovaly se přímo na betonovou zeď. Doplňovaly je vzorované barevné koberce a na stěnách visely háčkované obrázky s pohádkovými motivy. Velice oblíbený byl už tehdy Krteček od Zdeňka Millera, někdy na zdech visely mimo jiné obrázky domečků a květin.

Houpací kohouti a látkové domečky

Kdo by si nepamatoval na oblíbené houpací kohouty, kteří se předávali z generace na generaci a v řadě domácností se dochovali i po revoluci? Ještě v devadesátkách se z nich těšilo nejedno dítko. A co víc. Jejich modernější obměny se vyrábí i dnes a je o ně velký zájem. Stejně je to s látkovými domečky a chaloupkami, které se povětšinou skládaly spojením nosné plastové konstrukce „trubek“ a vyšívané látky s obrázky dětských domečků. V těchto útulných příbytcích našlo svůj oblíbený úkryt nejedno dítě za socialismu. Podobně jako u houpacích kohoutů jejich oblíbenost neupadla, právě naopak. Frčely i v devadesátkách a později. Nejčastěji ve tvaru indiánského teepee zdobí současné moderní pokoje.

Skříňky s výstavou oblíbených postaviček

Prosklené skříňky s poličkami se nacházely také v dětských pokojích. Prostoru bylo málo, a tak se jím šetřilo, jak se dalo. Na rozdíl od socialistických obýváků v nich ovšem nevládly skleničky a broušené vázy nebo porcelánové sošky, ale oblíbené dětské hračky a postavičky.

Nezapomenutelní mončičáci

Od poloviny osmdesátých let patřili mezi nejoblíbenější hračky u nás mončičáci (japonsky monchhichi). Jako první s nimi v roce 1974 přišel japonský výrobce Sekiguchi. Z Japonska se roztomilá plyšová postavička s plastovým pihovatým obličejem a rukama rychle rozšířila do celé Evropy. Vzhledem připomínali tito panáčci opičky. Jejich původním údělem bylo přinášet dětským majitelům lásku, radost a přátelství.

Mončičáci se zprvu prodávali po dvou kusech, buď dvou chlapečků, nebo dvou holčiček. Jedna dvojice měla úsměv a druhá slzy, které ovšem představovaly slzy štěstí a radosti. První hračky z Japonska se u nás nejdříve daly koupit pouze v Tuzexu, teprve časem se dostaly do dalších obchodů a hračkářství. Děti u nás si je rychle zamilovaly. Oblékaly jim různé oblečky a rády je převlékaly. Z těchto důvodů dokonce začaly časem vznikat prodejny s oblečením pro mončičáky a s dalšími doplňky. Zpočátku byli mončičáci k dostání pouze v hnědé barvě s modrýma očima. Časem se jejich výroba rozšířila na žlutou, bílou, růžovou nebo světlemodrou barvu kožíšku. A proměnily se také jejich oči z modré barvy na hnědou.

Angličáky, tatra a stolní fotbálek

Mezi další hračky, které byly tehdy mezi československými dětmi velice populární, patřila například autíčka zvaná angličáky. Šlo o kovové jezdící modely aut různých druhů a značek. Děti je sbíraly a zaplňovaly jimi mnohdy všechna volná místa na poličkách a ve skříních. Dodnes si zachovala dětskou přízeň velká tatra, se kterou si děti nehrály pouze doma, ale také na sídlištních pískovištích. Mezi kluky byla velice populární stolní kopaná od společnosti Igra. Oblíbený fotbálek museli mít téměř všichni. To samé platilo pro další populární deskové hry, jako jsou Člověče, nezlob se, šachy nebo jejich snazší varianta zvaná dáma.

Bohatá sbírka céček

Jak zpívá Michal David, většinu socialistických ratolestí dokonale vystihovala známá věta: „Céčka, sbírá céčka.“ Barevné výlisky ve tvaru písmene C, ze kterých se daly tvořit zajímavé a rozmanité řetězce, sbírali tehdy skoro úplně všichni. Šlo z nich vyrobit například náramek i náhrdelník. Přitom původně nešlo ani tak o žádné dekorativní nebo sběratelské artikly. Céčka měla být vyráběna pouze jako součást závěsů do oken a dveří.

Časem se kolem nich u Husákových dětí rozhořela sběratelská horečka. Lidé se jimi zkrášlovali, měnili je, využívali je jako měnu pro výměnný obchod nebo při sázkách jedné z tehdejších hazardních her přezdívané čára. Ve fantazii se malým ani velkým při hraní s žádanými céčky meze nekladly. Není divu, že o nich zpívala v roce 1984 tehdejší hvězda diskoték Michal David, ale ve své skladbě se o nich zmiňuje také Slávek Janoušek, a to v Pochodovém cvičení. Ivo Jahelka o nich zpívá v písni Velký pitaval z malé republiky.

NA DALŠÍ VZPOMÍNKY NA DĚTSKÉ RETRO POKOJE SE PODÍVEJTE DO NAŠÍ FOTOGALERIE.

Autor: Tereza Brožová, Prostě fenomén