2°C
Nevěř, dívko, chlapci, nevěř…
První a zásadní sexuální radou bylo důrazné nabádání a poučování mladých dívek, aby byly zdrženlivé a nevěřily hned každému muži nebo aby důsledně dbaly na antikoncepci a nezačínaly s pohlavním životem tak brzo. „Předvádění milostných scén až k nejdůvěrnějším chvílím ve filmech je možná ještě škodlivější než ponechávání v nevědomosti. Nejitří než žádostivost a přímo vábí k následování,” uvádí se v příručce O lásce a vašich problémech z roku 1970. Každá slušná dívka si měla dobře rozmyslet, komu dá své panenství a s kým se zaplete.
Případů mladých svobodných matek, které byly odsuzovány společností, bylo více než dost, ale každý věděl, že hlavním viníkem byl většinou muž, který nezkušené dívce nasliboval, že si ji vezme, a pak ji těhotnou opustil. Té pak nezbývalo nic jiného než nést si stigma svobodné matky nebo jít na interrupci.
Nech mě, bolí mě hlava
Sexuální příručky se rovněž snažily prosazovat, aby muži dbali na delší předehru a aby jim záleželo i na sexuálním uspokojení partnerky. Ženský orgasmus byl dlouhou dobu tabu a mužská nešikovnost či často přímo neurvalost a omezenost vedly akorát tak k velké nechuti žen plnit manželské povinnosti a nutnosti hledat si nejrůznější výmluvy.
Nesoulad v sexuální oblasti nezřídka směřoval až do soudních síní, kdy důvodem požadavku rozvodu u manžela bylo to, že s ním jeho drahá choť odmítala spát. V tom lepším případě si to muž dělal sám, v tom horším chodil za jinými, v nejhorším si sex doma vynucoval násilím.
Velké „ách”, nebo touha po dítěti?
Častými sexuálními radami byly i ty, které se přímo týkaly ženského orgasmu. Většinou se však mladí novomanželé dočkali spousty čísel a výsledků výzkumů než konkrétních rad, jak na to. Větší otevřenost i nevázanost v sexuálním chování přinesla až 80. léta, hodně se opěvoval klitoris, ale spousta mužů dlouho nevěděla, co to je. A co je na tom nejsmutnější, ani mnohé ženy netušily, kde hledat vlastní rozkoš, a do manželství vstupovaly pouze s touhou po dítěti.
Při sexuálních problémech se sice doporučovala dlouhá předehra a střídání poloh, ale hlubší poznatky či případná hravost a sexuální experimentování bychom spíše našli pouze za pečlivě zavřenými dveřmi některých ložnic.
Raději až po vojně
Překážkou lásky mezi dvěma zamilovanými v době socialismu byla bezesporu vojna. Ta trvala dva roky, po které musela milá na svého snoubence čekat. Sexuální kontakty se doporučovaly spíše až po vojně, aby se pak náhodou nestalo, že se chlapec musel ženit. Na povolení oženit se čekat nemusel, spíše na propustku domů, aby se mohl oženit. To, že se třeba stal manželem nebo otcem, ho však dvouleté povinné vojenské služby nezbavilo. Jeho žena ale mohla dostávat podpůrné příspěvky od státu. Aby mladí lidé bez sebe příliš netrpěli, bylo vždy lepší nastupovat na vojnu ještě bez závazků a teprve po ní se poohlédnout po nějaké nevěstě.
Než si řeknete své ANO
V příručkách se často naráží také na nešťastné dotazy mladých, kteří se v první mladické nerozvážnosti hned vzali a poté zjistili, že nemají spolu až tak společného nebo že to vlastně možná „láska” ani nebyla. Po pár měsících všechno vyprchalo a nezbylo nic, jenomže papír potvrzující manželství už zůstal, navíc často i dítě. Proto odborníci v příručkách pro novomanžele doporučovali, aby se mladí lidé opravdu dobře poznali, než si řeknou své ano, a aby přistupovali k věcem manželství velmi vážně. Přece jen to mělo být na celý život, že ano…
