Úterý 5. března 2024
Svátek slaví Kazimír, zítra Miroslav
Oblačno, déšť 10°C

Jan Hřebejk: Jsem hodný režisér. Ale herci si myslí, že jsem šílený hulvát!

29. srpna 2022 | 06:00

Na kontě má desítky filmů a seriálů, jednu nominaci na Oscara a nespočet hodin života na hausbótu. Po prázdninách odvysílá Česká televize jeho krimisérii plnou zvratů a komplikovaných vztahů, navíc s hvězdným obsazením. Co si úspěšný režisér myslí o hnutí MeToo, z čeho je znechucený a která známá herečka ho naprosto uchvátila?

Když jsem vám telefonovala, abychom si domluvili termín setkání, strefila jsem se akorát do oslavy vašich narozenin. Tak si dovolím se zeptat: jak a s kým jste ty půlkulatiny oslavil?

Velmi komorně, s mými nejbližšími přáteli a našimi ženami.

Máte ještě nějaká přání v podobě dárků, které byste si přál dostat?

Tak to vás moc nepotěším, žádná speciální přání ani konkrétní dárek, po kterém bych toužil, nemám.

Video se připravuje ...
Překvapivé přiznání Hřebejka v 7 pádech Honzy Dědka • VIDEO: FTV Prima

Světem nedávno zahýbaly případy hollywoodských režisérů i herců, kteří se měli dopustit sexuálních napadení všeho druhu. Ozývají se nejen postižené herečky, ale i neznámé ženy, a v některých případech dokonce i muži. Pokud se nepletu, genderové (ne)rovnosti se věnujete ve svém novém televizním seriálu.

O těch případech samozřejmě vím. A máte pravdu, podobná problematika bude i tématem Pozadí událostí.

Ženská nerovnoprávnost, to je velké téma současnosti. Spousta známých žen se k ní ráda a hojně vyjadřuje. Dá se říct, že vyeskalovala až k založení hnutí MeToo. To, jak známo, bojuje proti sexuálnímu obtěžování a zneužívání. Nakolik je podle vás přínosem?

Nerovnost mezi muži a ženami panuje, ať už se jedná třeba o platy nebo zneužívání vlivu. Jenže spousta lidí si to ani neuvědomuje. Většinu možná pobuřují ty výstřelky nebo absurdní kauzy typu téměř stoletého George Bushe seniora, kterého obvinila nějaká paní, že jí kdysi sáhnul na lejtko. Já si myslím, že George už ani neví, že jí na to lejtko vůbec sáhnul. Ale nebudu snižovat to prospěšné, co hnutí přináší. Podle mě smysl rozhodně mělo a má.

Dokážete sám sebe ohodnotit jako režiséra?

Jsem sice přesvědčen, že jsem jako režisér hodný, jenže pak mi nějací spřátelení herci připomenou, že umím být i šílený hulvát. Takže to vlastně nedokážu moc posoudit. Na tomhle vidíte, že své chování může člověk vyhodnotit úplně jinak než okolí, a v tom je celý ten problém.

Stejně mi přijde, že spousta případů, myslím tím ty mediálně „šťavnaté“ štvanice na slavné muže, je mnohdy hodně vykonstruovaná a nafouknutá. Neumím si představit, že taková Marilyn Monroe za svou kariéru někdy řešila, že ji chlapi plácali po zadku a že zrovna z toho měla trauma. Nebo že by mladí lidé za dob našich babiček požadovali, aby je okolí oslovovalo ve středním rodě.

Tak zrovna Marilyn žila z hlediska toho, o čem se bavíme, v neskonale horší době! Vím ale, kam míříte. Vždycky tu byla dvě pohlaví, dnes je jich x dalších. Ale vzpomeňte si – po roce devadesát to vypadalo, že je u nás strašně moc vozíčkářů a nevidomých. Lidi si dokonce stěžovali, že teď klapou semafory pro nevidomé, že jim to budí děti a otravuje je to. Sobectví a netolerance! Ale proč to bylo? No protože za bolševika pozavírali všechny handicapované lidi do nakradených zámků někam do lesa. A potom se najednou objevili v ulicích a metru a všichni měli pocit, že nastala nějaká invaze handicapovaných. A tak nějak je to i dneska. Oni ti „holkokluci“ dřív taky existovali, jenže jsme o tom nemluvili.

Máte ve svém okolí někoho, kdo si svým pohlavím není jistý?

V svém okolí znám několik dětí, které se svou identitou mají problém, ale není to kvůli tomu, že by si to někde přečetly a chtěly by být in. Naštěstí jsou jejich rodiče rozumní a empatičtí. Víte, tohle je hrozně citlivá otázka. Když si něco vsugeruje dvanáctileté dítě na základě nějakého filmu nebo seriálu, kterému pořádně ani nerozumí, nebo se romanticky vcítí do druhého pohlaví, je to něco jiného, než když se tak cítí celý život. Jde o to, pochopit ho.

Starší generace si stěžuje, že podobné „výdobytky doby“ už jsou za hranou, a žehrá, co dalšího ještě přijde za šílenost…

Každá starší generace si stěžuje na tu novou. Naši rodiče říkali: „My za války jsme měli hrozný hlad, a ty nejsi schopný dojíst večeři.“ "Čekali jsme za komoušů na nějakou desku půl roku, vy máte všecko hned, jste rozmazlení...“ Tenhle pocit je přirozený. Já myslím, že je dobře moct mluvit otevřeně o všech těchto "šílenostech".

Ve zmiňované krimisérii, která od září poběží v České televizi, se spolu se svým dvorním scenáristou Petrem Jarchovským dotýkáte témat, která jsme zmiňovali. Pozadí událostí má ale žánrové určení komediální krimisérie. Jde to dohromady?

Smrt studentky je samozřejmě brána vážně, ale také je tam hodně nadsázky. O klasickou detektivku vlastně nejde. Ke konci 3. dílu už navíc diváci budou vědět, kdo je viník, záminka vyšetřování a jeho způsob, kdy se odhalují veškeré charaktery zainteresovaných lidí, tvoří tu další rovinu, která nás zajímá. Divák to může sledovat jako pátrání, jeho názor na postavy se ale postupně bude měnit. O to nám šlo. 

V sérii je několik hlavních postav. Dva dospělí sourozenci, kteří řeší své manželské krize, lesbická vyšetřovatelka, svérázná ředitelka univerzity a v neposlední řadě její rozmanití studenti. Kde a kým jste se inspirovali?

Autor námětu Michal Sýkora je profesorem na filosofické fakultě v Olomouci. Petr Jarchovský učí na vysoké škole třicet let, takže bylo odkud čerpat. Celá série je především o vztazích a také o předsudcích. To je asi hlavní téma, že si už dopředu o něčem myslíte svoje, ačkoli nemáte správné informace. Předsudečnost postav je hlavní téma.

Spousta režisérů má takzvaně „své“ herce. Respektive herečky. Se kterou zahraniční star byste si přál něco natočit?

Mou největší Achillovou patou je, že neumím pořádně jazyky, takže vám spíš řeknu, kdo mě baví. Jednou jsem sledoval celovečerní dokument o herečce Juliette Binoche a ten mě uchvátil. Není jen herečka, je i tanečnice, malířka. Líbí se mi i jako žena. A další takovou je i Saoirse Ronan, americká herečka s irskými kořeny. Hrála ve filmu Malé ženy, Brooklyn nebo Lady Bird. Ve čtrnácti už měla za film Pokání první nominaci na Oscara. Mimochodem, v necelých třiceti má ty nominace čtyři. Ta mě baví hodně.

Pojďme od filmu k politice. Do té jste vstoupil před čtyřmi lety. Jaká je realita dnes?

Samozřejmě jsem znechucený z aféry hnutí, za které jsem kandidoval – STAN. Také jsem už dříve zjistil, že politika se nedá dělat na půl plynu. Když nemáte čas zúčastnit se všech výborů a komisí, přijít jednou za dva měsíce na zastupitelstvo, to není úplně dobré a nestačí to. Do politiky jsem šel na popud jednoho kamaráda, kterého politika ale chytila. Bohužel já nejsem ta správná povaha, rád se rozhoduji rychleji. 

Mezi kandidáty na příštího českého prezidenta je spousta „specifických“ osobností. Vy ambici stát se hlavou státu nemáte?

To by mě nenapadlo ani ve snu!

 

Autor: Dita Mrázková
Video se připravuje ...