Třiadvacetiletá Američanka Alicia Hooper bojovala celé dětství s těžkou závislostí na jídle. Burgery, zmrzliny a sušenky ji v patnácti letech dovedly k váze sto dvacet kilogramů a velikosti XXL. Po deseti letech neúspěšných diet se Alicia rozhodla svůj problém řešit s lékaři.
Se svou váhou bojovala už od raného dětství. „Vždy jsem tak nějak vnímala, že jsem větší než ostatní," říká Alicia. Po ukončení střední školy se odstěhovala od rodiny a začala boj s depresí, úzkostí... A tehdy se Alicia začala nekontrolovatelně přejídat. Kupovala si nezdravé jídlo, které bylo levné, a nemusela se zdržovat vařením. Na její problém s narůstajícími kilogramy musela poukázat až sociální pracovnice.
Tehdy nastal zlomový bod. Alicia byla donucena navštívit lékaře a ten ji v lékařské zprávě klasifikoval jako morbidně obézní. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Do té doby jsem svou váhu popírala a neuvědomovala jsem si, jak zle na tom jsem," vzpomíná Alicia. Ta se za všech okolností vyhýbala svému odrazu v zrcadle, protože věděla, že by ji pohled na sebe až příliš ranil.
Nechala si svůj žaludek zmenšit na čtvrtinu a zhubla díky tomu o neuvěřitelných šestapadesát kilogramů! Šatník obohatila o spoustu odvážných kousků! Dříve denně spořádala i pět tisíc kalorií a mohla nosit jenom elastické legíny. Největší radost proto měla, když si po roce od operace mohla koupit úzké džíny, a dokonce i crop topy. Poprvé v životě si také vyzkoušela bikiny a její odraz v zrcadle jí po desetiletém trápení konečně začal dělat radost. "Jsem hrdá na to, co vidím," říká.
Ještě před pár lety ale její život vypadal zcela jinak. „Jedla jsem až do chvíle, kdy už jsem se nedokázala ani pohnout. Nikdy jsem se necítila plná," vzpomíná Alicia, která měla k jídlu silné citové pouto. „Snědla bych cokoli. Šla jsem ven, koupila si velké frappuccino a vaničku zmrzliny. Na to jsem snědla balení sušenek, chléb se sýrem a alespoň tři velké mísy cereálií s mlékem," popisuje Alicia.
Morbidní obezita je nejvyšší stupeň otylosti, poté už následuje jen smrt. To si uvědomovala i Alicia a začala se bát o svůj život, a tak se obrátila na odborníky. Přestože její závislost na jídle byla známkou poruchy příjmu potravy, potřebovala také fyzickou bariéru k tomu, aby se přestala přejídat. Podstoupila proto operaci žaludku, kterou dnes považuje za to nejlepší rozhodnutí.
V minulosti se Alicia pokoušela – nesčetněkrát – zhubnout, ale každá dieta končila jojo efektem. „Věděla jsem, že jediný způsob, jak se osvobodit, je udělat něco drastického," tvrdí. Už během prvních šesti měsíců Alicia zhubla o pětatřicet kilogramů a váha jí nadále klesala. Její vztah k jídlu se změnil ve chvíli, kdy musela své porce zmenšit na čtvrtinu. K velkému úbytku ale také přispělo i cvičení, kterému se dnes Alicia věnuje devadesát minut třikrát týdně.
