Jeden by řekl, že s běžeckými botami na nohou se Anna Štumpf už narodila. Vášeň a vřelý vztah k tomuto sportu přišly ale až s její láskou. Nenechala se ničím odradit – ani těhotenstvím. A zatímco spousta lidí ji odrazovala od běhání v době očekávání, ona se rozhodla nenechat si do toho mluvit. A dobře udělala.
K běhu ji přivedla láska. Přítel Olda, dnes už manžel, trávil spoustu času ve fitku a ona chtěla být s ním. Stroje ji nelákaly, a tak šla na pás. Po sto metrech už ale lapala po dechu, protože si zvolila moc rychlé tempo. Na pásu zůstala dva roky, ale o běhání se moc mluvit nedalo. Změna přišla ve chvíli, kdy si potřebovala vyčistit hlavu od stresu z práce.
Jednoho dne tedy zaklapla notebook, nazula tenisky a vyrazila ven. Od té doby začala běhat čtyřikrát týdně. Ranní trénink ji skvěle nastartoval a okolí nechápalo, kde se v ní bralo tolik dobré nálady a nadhledu. Navíc se jí rychle zlepšovala forma, a tak se těšila na svůj první závod na pět kilometrů. Po něm přišla velká euforie, která inspirovala i přítele Oldu, a o rok později spolu – bok po boku – běželi závod na 10 kilometrů. On neměl tolik natrénováno, takže si to moc neužil.
Radost přerušená těhotenstvím
"Já ale zase zářila a v cíli mu nadšeně dala přihlášku na půlmaraton. Chtěli jsme ho dát zase spolu, ale Olda nakonec kvůli své čurací pauze skončil o 500 lidí za mnou," vypráví. Zatímco on si dal od běhání na chvíli pauzu, Anna se do něj pustila naplno. Hlásila se na různé závody, mimo jiné na krásný City Cross Run v Praze nebo na půlmaraton v Olomouci, který zvládla pod dvě hodiny. Koncem roku 2015 ale zvítězilo přání otěhotnět. Jenže pár měsíců se nic nedělo.
Aby zahnala smutek, přihlásila se na maraton a s Oldou si 1. ledna 2016 koupila letenky na Filipíny. Týden nato byl těhotenský test pozitivní. "Maraton jsem vzdala, dovolenou také, ale běhat jsem chtěla dál. Začala jsem hledat informace, jak by to šlo, ale narážela jsem jen na dvě tvrzení: těhotenství je nemoc a s těhotenstvím všechno skončí," vzpomíná. Na zahraničních webech našla pár rad, ale u nás nic.
Těhu v běhu
Rozhodla se proto, že si založí blog Těhu v běhu, kde bude psát týden po týdnu, jak běhala a co řešila. "A moje tréninky? Třikrát týdně cvičení ve fitku a dvakrát týdně běh. Hodně jsem ale zpomalila, vzdálenost volila jen do pěti kilometrů a pořád naslouchala svému tělu," radí. Přesto se potýkala s obrovskou nedůvěrou okolí. Zásadně proti byla její gynekoložka. Ačkoli tvrdila, že těhotenství probíhá v pořádku, radila jí, ať radši zahnízďuje a víc spí. Kamarádky si o ní myslely své a Olda ji sice podporoval, ale pořád hlídal, aby neběhala moc rychle a dostatečně pila.
Největší fanynkou byla její maminka. Až pohodový a rychlý porod bez jakéhokoli zranění všechny přesvědčil, že zbytečně neriskovala. "Jediný přešlap, který přiznávám, bylo jít si zaběhat v šestinedělí, kdy jsem ještě měla povolené pánevní dno. Jinak ale ničeho nelituji," přiznává. Její blog pomáhá k velké osvětě. A protože její syn je velký pohodář, který v noci spí až devět hodin v kuse, zase pravidelně běhá, pracuje a připravuje se na svůj první maraton. Také píše první českou knížku o běhání v těhotenství nejen pro milovnice běhu, ale hlavně i pro jejich okolí, které by mělo chuť se na ně dívat skrz prsty.
5 tipů a rad
1. Začátečnická chyba: „Přepalované první metry a kilometry. I dnes si musím připomínat, že pomalý start není špatný start.“2. Aplikace: „Dlouho jsem běhala s Nike+ Run Club. Teď využívám aplikaci ve vysněných hodinkách Garmin Fenix 3.“
3. Oblíbená trasa: „V Praze mě baví běhat v Milíčovském lese a u Hostivařské přehrady.“
4. Jídlo: „Před i po závodu sázím na těstoviny a cukry doplňuji banánem. Po doběhu už se vyhýbám masu, které je pro unavené tělo moc těžké.“
5. Běžecký vzor: „Vážím si ‚běžeckého guru‘ Miloše Škorpila nejen pro jeho běžeckou kariéru, ale i pro vztah, který má s manželkou Danou.“
Více inspirativních příběhů o běhání, včetně rad a motivací, můžete najít v dubnovém čísle časopisu Dieta.