6. prosince 2016 06:00Dovedli byste si bez masa představit svůj jídelníček? Někteří z nás asi těžko. Maso je navíc zdrojem bílkovin, železa, vitaminů skupiny B, zinku a selenu. Na druhé straně ale obsahuje, zejména maso červené, vyšší podíl nasycených mastných kyselin, tedy tuků, které nám škodí. Ovšem pokud ho jíme s mírou, není nutné se ho bát a věřit mýtům, kterými je konzumace masa opředena.
Do krmiva pro zvířata se přidávají antibiotika
Asi největším trumfem, který vždy tasí odpůrci konzumace masa, je obsah antibiotik v něm. Tento mýtus ale zřejmě vychází z praktik minulého režimu, kdy se používaly látky k urychlování růstu. V současné době je to ale zakázáno, v roce 2002 vešel v platnost zákon, který to má hlídat. Státní veterinární úřad provádí časté kontroly, které mají případné porušování odhalit.
...Autor: Shutterstock.comMaso musí být vždy červené
Když se řekne zdravé, kvalitní maso, lidé si ho často představují jako krásně červeně zbarvené. A jakmile je jeho barva jiná, vzbuzuje to dojem, že s masem není něco v pořádku. Jenže to balené může mít klidně odstín šedé, hnědé, nebo dokonce až nazelenalé, což bývá značně podezřelé. To je ale dáno formou balení masa. Při jeho vakuování totiž nedostatek vzdušného kyslíku masu bere jeho přirozenou barvu. Nicméně po otevření balíčku by mělo maso opět zčervenat. Druhým extrémem je pak zase balení masa pod tlakem do ochranné atmosféry. Tam bývá maso extrémně červené a barevné změny se objevují v místech, kde se plátky masa dotýkají, případně se dotýkají obalu. Dochází tím k oxidaci svalových barviv, což ale také není na škodu.
Červené maso vyměňte za libové.Autor: Shutterstock.comNejlepší je maso čerstvé
V některých případech je čerstvost potravin více než na místě, ale v případě masa to není úplně tak jednostranné. Maso ze svaloviny poraženého zvířete je nejlepší až po dozrání. Záleží vždy na druhu masa, způsobu zrání, ale obecně lze říci, že pokud je maso skladováno při teplotě 7 °C, pak je hovězí maso zralé ideálně po deseti až čtrnácti dnech, u vepřového masa je to pět až sedm dnů po porážce. Pak teprve maso změkne. Samozřejmě u bílého masa, jako jsou drůbež a ryby, tam je to mnohem rychlejší. Vyzrálejší maso má totiž lepší chuť, je křehčí a lépe voní.
Autor: Shutterstock.comKuřecí maso je méně tučné než třeba vepřové
Pokud člověk hledí na svou linii, vždycky sáhne automaticky raději po mase kuřecím než vepřovém. A to z hlediska obsahu tuku. Je totiž všeobecně známo, že bílé maso je na tom mnohem lépe. Jenže ono dost záleží na tom, jakou část zvířete vezmete. Protože třeba takové kuřecí stehno i s kůží může mít až 20 procent tuku, zatímco vepřová kýta se pohybuje někde mezi 3 až 10 procenty tuku. Takže pozor, každá mince má dvě strany a je nutné nad tím, co jíme, přemýšlet.
...Autor: Shutterstock.comPokud budu jíst červené maso, dostanu rakovinu
Světová zdravotnická organizace vloni na seznam karcinogenů připsala i zpracované maso, což představuje hlavně uzeniny. Údajně už padesát gramů takových potravin denně může vést k nádoru tlustého střeva. Lidé se domnívají, že to samé platí i o červeném masu. Jenže pro to ještě neexistuje dostatek důkazů, nevíme s jistotou, že by konzumace hovězího, skopového nebo vepřového skutečně vedla k rakovině. Na druhou stranu – červené maso je napsáno na seznamu "případných" karcinomů. Alfou a omegou tedy je, kolik toho sníme a v jaké úpravě. Třeba grilování nepatří mezi ty nejzdravější.Rakovinu tlustého střeva má český národ dědičnou. Můžou za ni hlavně pivo a uzeniny • VIDEO: Adam BalažovičVideo se připravuje ...Červené maso je nezdravé
A i proto si lidé myslí, že mnohem zdravější je maso bílé, tedy ryby a drůbež. Vlastně hlavní rozdíl mezi nimi je ten, že bílé může obsahovat méně tuku, i když jak víme, je to do značné míry ovlivněno tím, z jaké části těla pochází. Nicméně i když může být bílé maso výhodnější z hlediska dodržování zdravé linie, tak co se týče výživového poměru, červené maso je zdravější. Je biologicky hodnotnější zejména kvůli vyššímu obsahu železa.
Ženy v menopauze by si měly občas dopřát lososa.Autor: Shutterstock.comPřipraveno ve spolupráci s profesorkou Janou Dostálovou z Ústavu analýzy potravin a výživy.
/
Klíčová slova:
