Během tiskovky bylo řečeno, že jste úplně nebyl u počátků výběru obsazení herců do seriálu Zlatá labuť. Jste nakonec spokojený?

Jsem. Mně se s tou partou točí hrozně dobře. Já jsem tedy v průběhu toho konkurzu nějak byl spraven o tom, kdo tam bude hrát a nějak jsme si to komentovali a bavili jsme se o tom a vyšlo to dobře. Ta parta je dobrá, baví mě holky, baví mě i kluci vlastně, co tam jsou, jsem rád, že můžu mít na place Danielu Kolářovou, Petra Kostku nebo spoustu dalších krásných lidí a fakt mě to baví. Chtěl bych mít víc času si s nimi pokecat.

Myslím si, že ženy především zaujme hlavní hrdina, tedy majitel Zlaté labutě. Byla to jasná volba?

Adam je hrozně hezký kluk a vždycky to tak bylo. Já jsem ho měl xkrát na kamerových zkouškách, ale on je hrozný trémista, takže většinou si kamerové zkoušky zkazí právě tou svou trémou. Ale je talentovaný a pracuje na sobě, to je strašně důležité a dobré. A vždycky holky z castingovek říkaly, že Adam je hrozně hezký kluk a šikovný a tohle a tamto, a vlastně se to ukazuje, že je to pravda, a nejste první, kdo mi to potvrdil, že Adam na ženy zabírá.

Je to právě takový neokoukaný obličej, že člověk si říká, kde se vzal... A vypadá to, že zrovna tenhle projekt ho pravděpodobně asi trošku popostrčí kupředu.

Adam je kluk, který se v tom hereckém světě už nějakou dobu pohybuje. Je z Divadla pod Palmovkou, takže my o něm víme, stejně jako o většině herců, kteří se v téhle branži pohybují, protože když to chceme dělat my režiséři a show- -runneři poctivě, tak musíme vědět, kdo se tady vyskytuje a kdo je šikovný a kdo jak na tom je. Adam vlastně možná dozrál do chvíle, kdy tohle může hrát a chce a baví ho to. Přistupuje k tomu s velkou pokorou. To je dobře, že se nepovyšuje nad tu práci samotnou a nad nikoho, je skromný, a to je na něm hezké a myslím, že to ho dělá taky sympatickým.

Stane se občas, že vyměníte roli za roli, herce za herce, že se ukáže až po castingu, že je to tak lepší?

Někdy se takové rošády stanou. Třeba když jsme psali seriál – není to případ Zlaté labutě, ale je to případ O mě se neboj – tak jsme různě dělali nějaké rošády v obsazení. Třeba Vašek Matějovský, toho jsem si poprvé vzal na roli manžela, toho fotbalisty, ale vlastně jsme to někde otočili a dostal roli právníka, který je mladý, nekonvenční, super kluk, a fungovalo to úplně dobře. Takže ano, stane se to někdy, nejsme neomylní, na kamerovkách vidíme strašně moc herců a občas člověk ztratí pozornost. Je ale vždycky dobře, když to někde přeskočí a najednou víte, že to funguje, to mám rád. Dobré je, když se člověk nevymezí, když se nezaparkuje v nějaké své utkvělé představě, že něco nějak musí být, když je schopný věci modifikovat a reagovat na to, co se mu děje.

U seriálu ze třicátých let jsem trošičku čekala, že to bude cudnější. Malinko mě překvapilo právě to, jak je to progresivní. Samozřejmě chápu, že se doba změnila.

Je to spíš pseudodobovka, v zásadě, a myslím si, že to nemusíme úplně identifikovat nebo tomu dávat nějaký label. Je to kostýmní drama a my si to chceme zaškatulkovat, ale to základní kritérium je, že ta uvolněnost žánru v dnešní době není nestandardní postup. A my to děláme tak, aby to bylo s mírou vkusu, koukatelné, příjemné, aby tomu mohl člověk trochu věřit, že se přenáší v čase někam, ale neděláme z toho historický exkurz, což je asi patrné u všech těch dobových projektů, které jsme dělali my v Dramedy. Je to zábava a musí to splňovat všechny požadavky na to, abyste na to vydrželi koukat, aby vás to pořád bavilo. Že tam je někde něco víc sexy, je pěkné. Myslím – zvlášť třeba – pokud to udrží ty chlapy u toho, tak to bude dobré. Já jsem chtěl, aby to bylo ještě víc sexy. Tlačil jsem na kluky, aby to udělali fakt hodně sexy, aby se na to právě koukali i chlapi. Protože to je jediné, jak u sledování udržíte hodně diváků, když je to sexy. Dělám si ale trochu srandu...

Kreativní producentka prozradila, co všechno se dělo při vzniku seriálu Zlatá labuť

Máte nějaký klíč na to, jak si vybíráte projekty? Protože v podstatě to, na co sáhnete, má docela velký divácký úspěch.

Ony si ty projekty vybírají mě. Někdo přijde za mnou s něčím, když tam je něco, čeho se já můžu chytit, tak do toho jdu. Ať už je to práce s nějakou stylizací, s tématem, s rodinou. Téma rodiny je v mých projektech hodně. A je to něco, k čemu inklinuji. Když je tam nějaký minimální základ to podpořit, tak to vždycky udělám, protože si myslím, že je to důležité, aby lidi na obrazovkách viděli vztahy v rodinách, aby se sami mohli inspirovat, aby si vyčistili svoje rodinné prostředí. Protože když my máme dobré rodinné prostředí, můžeme fungovat ve společnosti lépe, a když fungujeme dobře v té společnosti, tak zase fungujeme dobře zpátky v té rodině. Takže je to taková smyčka, která je dobrá. Já to vidím na sobě, když mám to rodinné zázemí v pořádku a všechno je dobré, tak funguji lépe.

Teď vyšly v televizi i druhé Kukačky. Máte ještě v plánu další pokračovačky nejen Kukaček, ale i těch dalších úspěšných projektů?

Vůbec. Nejsem úplně pro pokračování jako takové, pokud to nemá přinést nějaké nové téma nebo posunout věci dál. Pokračování ze samotné podstaty úspěchu vlastně není podle mě úplně dobře. Protože když už jednou máte úspěšnou věc, tak je dobré jít zase dál, poučit se, budovat další úspěšné projekty. Já radši buduji nové projekty, než dlouho přešlapuji v těch samých. Což se blbě říká, když jsem pět let dělal Vyprávěj, ale to byla na druhou stranu rodinná sága, která se neustále vyvíjela, a bylo o čem točit.

Novou první dámou se stala Eva Pavlová! Může být povolána zpět do služby, pomoct chce matkám samoživitelkám

Na co máte v budoucnosti zálusk, co byste si vy osobně strašně přál natočit?

Já mám jeden projekt v Bulharsku, který bych strašně chtěl dělat, ale nejsou peníze a je to velmi těžké, to tam nějak prosadit. Ten projekt se odehrává v raných sedmdesátých letech v Berlíně. Je to vlastně film, který trošku koncepčně je jako Goodbye Lenin. Celý film se smějete, a na konci vám to sevře srdce, ale tak, že vás to fakt smete. A myslím si, že tohle je něco, co já bych chtěl dělat. Jednak je to silná výpověď, jednak je to emotivní a má to pěkné téma. Zatím všechny filmové scénáře, které se ke mně dostaly, tak tohle zatím postrádaly, tak jsem si říkal, že ještě počkám. Nebo se to nikdy nestane, ale to nevadí.

Dojímáte se rád?

Ukázalo se, když jsem dělal Kukačky, že lidé si potřebují nějakým způsobem ověřit, že jim funguje ten emoční barometr. A ten systém zabírá. Když se nechali strhnout příběhem a najednou jim to vhrnulo slzy do očí, sevřelo jim to srdce, rozechvěli se, tak bylo vidět, že to strašně potřebovali. Na tohle máme málo místa v životě, protože žijeme hodně prakticky, ale ukazuje se, že tohle je taky důležité – vědět, že nejsme vychladlí a že život nás ještě nesemlel úplně.

Beáta Kaňoková ze Zlaté labutě: Pozvala jsem muže na rande a on mě odmítl

Nový lamač ženských srdcí ze seriálu Zlatá labuť: Mám rád ženy, které se nebojí říct, co si myslí