Mám pocit, že díky roli v seriálu Zlatá labuť vzroste vaše fanynkovská základna. Jste na to připraven?

Já nevím, co na to mám říct.

Jste taková nová čerstvá tvář. Já jsem viděla, že vy dokonce i fotíte, že jste měl teď i výstavu. Je to tak?

Ano, je to právě probíhající výstava v Divadle pod Palmovkou s názvem Mirrors. Je to vlastně výstava o mých přátelích, jsou tu portréty mých kamarádů herců tak, jak je znám já, jak jsem je stihl za ty čtyři roky, co jsem v angažmá, poznat. Jsou to portréty jich samotných, ne příběhy jejich postav, jak to bývá většinou, takže je to taková intimní zpověď, kdy to úplně nečekali – nebo čekali, nevím. Známe se, takže mě nechali zajít hodně blízko a proběhla tam nějaká vzájemná důvěra. Já jsem je cvakl a vyšlo krásných sedmnáct fotek, na které jsem pyšný.

Podívejte se, co prozradila o Zlaté labuti kreativní producentka:

A řekněte mi – focení je teda vaše vášeň, záliba nebo něco víc?

Je to pro mě nové, taková protiváha tomu, co dělám na jevišti nebo před kamerou. Člověk má možnost získat nějaký odstup, díky fotografii vlastně můžu aspoň na chviličku zastavit čas a beru to jako takový formát nebo nástroj, jakým vnímat to, čeho jsme součástí ve větším kontextu. Myslím si, že když se člověk zaměří na nějaký detail na fotce, tak si uvědomí to všechno kolem. Je to taková hezká meditace nad tím, čeho jsme součástí.

Fotíte tedy nejraději lidi, krajinky či zachycujete okamžiky?

Rád fotím lidi na ulici, rád to spojuji s cestováním. A taky mám rád, řekněme, abstraktnější fotky. Mnohdy třeba rád fotky nějakým způsobem ruším, takže vznikne vlastně takový glitch art. Mám rád poruchy na fotkách, takže fotím rád lidi a zároveň i poruchy.

A poruchové lidi?

Já si myslím, že jsme všichni trošičku porouchaní.

Teď bych se vrátila zpátky k tomu seriálu Zlatá labuť. Když přišla nabídka na hlavní velkou roli, jak jste na to reagoval?

Jsem nesmírně vděčný. Už to, když jsem si uvědomil, že tam jsou paní Kolářová nebo pan Kostka...

Vlastně vám hrají rodiče!

Přesně tak, hrají moje rodiče a také je tam spousta mých spolužáků z DAMU, tak jsem se strašně těšil a myslím si, že to, co jste viděli dneska – já to tedy ještě neviděl, ale spousta lidí to říká – působí velmi přirozeně. To všechno je myslím důsledkem toho, jak jsme si na place sedli a že nám to spolu klape.

Jak se vám líbí ten styl třicátých čtyřicátých let, kdy muži v té době byli velkými gentlemany a elegány? Jak jste zaplul do téhle nové kůže?

Je to pro mě hodně nové. Zvykám si samozřejmě, ale to, jakým způsobem je scénář napsaný a jaké mají lidé mezi sebou vztahy, tak to samo o sobě dává pole působnosti pro určité chování a jednání. A ty obleky jenom doupravují ten výsledný dojem.

Vy jste na tiskovce říkal, že jako majitel obchodního domu chcete otevřít něco, co má punc luxusu. Jak pro vás osobně je luxus v životě důležitý?

Mně stačí málo, abych se cítil dobře. Myslím si, že právě v tom jsme trošku jiní, Petr je hodně ambiciózní, a já se mu tak trošku snažím porozumět.

V podstatě vás tam oslní žena, která je dost emancipovaná. Jak to máte v životě, máte rád trochu přidrzlé ženy, které se nebojí říct, co si myslí?

Petr je má rád a já je mám rád taky.

Sto let staré rady, jak si udržet manžela doma. Tomuhle otroctví se dá už snad jen smát

Dozvěděli jsme se také, že máte mnohem více zkušeností s natáčením pro zahraniční produkce. Kde vás lidé mohou vidět?

Poslední projekt, na kterém jsem pracoval, je Jack Ryan. Třetí sezonu jsem ho natáčel během covidu v Budapešti a právě běží na streamovacím portálu Amazon Prime. Takže na to bych všechny rád pozval.

Rýsují se vám ještě další zahraniční projekty, nebo chcete teď spíš zakořenit tady v Česku?

Teď budu mít do května práce hodně tady, ale jsem otevřený všemu.

Říkal jste, že máte rád cestování. Je nějaká země, kterou milujete, která je pro vás srdcová?

Japonsko.

Zpověď slavných mužů: Prozradili, co milují a nenávidí na ženách

Jak být dobrá manželka? Tohle radili ženám v 50. letech