2°C
V Jedné rodině si střídáte čtyři děti, vlastní i nevlastní. Dokážete si takovou situaci představit i ve skutečnosti, mít takto početnou rodinu?
Já si to nemusím představovat, já to takto ve skutečném životě mám. Dokonce jsem vždycky ve svých vztazích, ať už mám na mysli své první manželství, nebo i teď to druhé, se svým stávajícím manželem Jakubem, měla ještě děti z předchozího manželství toho partnera. A přestože to nebylo tak, že bychom měli soudem ustanovenou střídavou péči, bylo to vždy na základě vzájemné dohody tatínků s maminkami dětí. Mezi mou zkušeností a mou postavou není tedy takový rozdíl. Samozřejmě se liší situace, partneři, počet dětí a okolnosti, ale tohle je pro mě naprosto normální věc.
Podívejte se na rozhovor se Zuzanou Vejvodovou o seriálu Jedna rodina:
Jak vy osobně vnímáte soudem stanovenou střídavou péči, což je případ aktérů Jedné rodiny?
Nikdy jsem takovou situaci nemusela řešit, zažila jsem vždy jen oboustrannou dohodu. Je to asi v každém případě hodně individuální, záleží vždy na dětech a rodičích, ale pokud mám mluvit sama za sebe a jak vnímám dětskou duši a i jakou mám zkušenost ze svého okolí, kde taková situace je, tak málokdy to mohu hodnotit jako vysloveně přínosné a dobré. Většinou právě pro ty děti. Zvlášť pokud to není mezi jejich rodiči úplně harmonické. A když to naopak harmonické je, tak střídavá péče soudem nemusí být nařízena, protože rodiče jsou zkrátka schopni se mezi sebou domluvit. Její přívrženec tedy rozhodně nejsem. Ale to není případ našeho seriálu, protože ten má laskavý a komediální nádech, byť s velmi pravdivými životními situacemi. My v něm jsme všichni takoví fajn rodiče a situace, které řešíme, nejsou tak vyhrocené, jakkoli se také dotýkáme i těch velmi krajních. Několik takových opravdu extrémních případů znám, ke střídání dětí dochází hned po několika málo dnech, a to je opravdu nešťastná situace, jak pro ty rodiče, tak pro děti. Určitě si myslím, že to vždycky stojí za důkladné zvážení než se do něčeho podobného pustit. Ale jak už jsem řekla, o tom náš seriál není. Věnujeme se v něm těm běžným lidským věcem a situacím. Těm, ke kterým zkrátka běžně dochází, když jsou rodiny promíchané, je v nich rozvod, nový sňatek, bývalí partneři, noví partneři... To všechno naše společnost zná a myslím, že na to Jedna rodina nahlíží laskavě a pravdivě.
Jak byste svou postavu Petry Tejkalové popsala?
Je to fajn ženská, lidi okolo sebe má ráda a chce, aby měla i s bývalými partnery hezké vztahy. Je také tolerantní. V zásadě může působit jako osoba, které záleží na harmonii, což ale neznamená, že to je takto bráno i z druhé strany. Když ale máte někoho, kdo nesouhlasí s její přítomností v novém vztahu, a mluvím v tomto případě o postavě Kláry, bývalé Karlovy ženy, tak pak i ta její snaha o nastolení harmonie může vést ke střetům. Jakkoli to ona myslí dobře, ne každý to zkrátka takto akceptuje a pak z toho vznikají jak vtipné, tak i závažnější situace. Není to ale jen o tom, jaké naše seriálové postavy jsou, ale spíše o tom, jak je vnímají právě ostatní. V zásadě si ale myslím, že Petra je správná máma, která se snaží si ke všem dětem hledat cestu. Je hodně přímá, což taky někdy může někomu působit trable, ale tím je to vlastně celé zábavnější.
Petra se v seriálu rozhodla změnit práci, začala doma vyrábět marmelády. Celkově je taková pečující. Jste jí podobná v běžném životě?
Musím říct, že mě těší, že si mě pro tu roli vybrali. A baví mě, že budu „marmeládovnice“, protože tou jsem ještě nebyla. A ještě jsme začali točit v sezoně zavařování! Sama jsem už zkoušela hodně věcí, ale zrovna zavařování džemů a marmelád ještě ne. Jinak hodně ráda peču a vařím, dělám sirupy a všechno možné. S Petrou jsme si vlastně v mnoha ohledech hodně podobné! Něco je samozřejmě trochu jinak, a to mě právě baví hledat – třeba energii nebo další příběhové linky. Ale ta láska k rodině a to, že její hlavní báze tkví právě v rodině, vztazích, upřímnosti a pravdě jednoho k druhému, ale i v tom rodinném krbu, aby bylo teplo, uvařeno, najedeno a lidi byli spokojení, to, myslím, máme společné.
Zmínila jste, že jste si také prošla rozvodem a sama jste musela řešit situaci, kdy jste seznamovala vašeho syna s novým partnerem. Přistupovala jste k těmto věcem spíše intuitivně, nebo jste zjišťovala, jak nejlépe takové situace řešit a jak je vhodné v těchto případech se svým dítětem komunikovat?
Mohu říct, že už jsem díkybohu v takovém věku, kdy člověk ví, že intuice není něco, co by v sobě neobsahovalo znalost nebo zkušenost. Můj syn je jednou z mých nejbližších bytostí a troufám si říct, že ho znám opravdu dobře a stejně tak dobře znám i sebe. A tuto znalost žádná publikace neobsáhne. Neexistuje rádce, který by řekl, jak to má řešit Tereza s Tondou, neřkuli s novým partnerem. Tohle je pro mě tedy věc zkušenosti, intuice i víry v tu momentální situaci. Také to závisí na novém partnerovi, tedy na mém současném muži Jakubovi. I tam je proměnná, jak se zachová. Vše ale uvidíme i v seriálu – jak se chovají jednotlivé složky. Není jen jedna správná univerzální cesta. Důležité je najít způsob, který je harmonický a nejvíce funkční. A to je na tom právě to zajímavé. V životě se držím jedné základní věci a tou je pravda. Vůči dítěti, partnerovi i sobě. I to je styčný bod, co máme s Petrou. Tím neříkám, že to člověk s takovým přístupem vždycky trefí, ale je dobré takový být a pokoušet se o to. Pak už jde vždycky jen o to, jak to přijme jeho okolí.
Co je podle vás hlavní poselství Jedné rodiny, které si ze seriálu mohou diváci vzít?
Ta láska se nám všem líbila už od první čtené zkoušky a za sebe mohu říct, že mě to opravdu velmi chytilo za srdce. A mám už za sebou tolik zkušeností, že vím, že právě tohle je nakonec na práci hodně znát. Je to podobné jako s jídlem. Na něm také poznáte, když je uvařené s láskou. Je to stejné jako při vaření marmelády. Máme skvělé ingredience, ale jestli ta marmeláda bude divákům nakonec chutnat, to nevím, protože každý má tu chuť jinou. My ale určitě vaříme tak, jak nejlépe umíme. A uvidíme, co to přinese, co si z toho lidé vyberou.
- 50
FOTOGRAFIÍ
