Sobota 2. března 2024
Svátek slaví Anežka, zítra Kamil
Oblačno 11°C

Beáta Kaňoková ze Zlaté labutě: Pozvala jsem muže na rande a on mě odmítl

2. února 2023 | 06:00

Krásná herečka Beáta Kaňoková (33), kterou znáte ze seriálu Pan profesor, se dnes večer objeví po boku dalších hvězd v prvním díle dobového seriálu televize Nova Zlatá labuť. Seriál se odehrává v okamžiku, kdy naši zemi obsadili Němci na začátku druhé světové války, a ukazuje příběhy těch, kteří tyto temné časy prožívali mimo první linie. Beáta hraje prodavačku v prvním obchodním domě v Praze a mě zajímalo, jak si natáčení užila, kolik času musela trávit v maskérně a jak moc pro ni znamená emancipace.

Dnes večer se mohou diváci TV Nova těšit na první díl seriálu Zlatá labuť. Co myslíte, že na něm diváky bude nejvíc bavit?

Myslím si, že jsou nádherné všecky ty dobové interiéry, kostýmy a celkový dojem z toho, jak seriál vypadá. To si myslím, že bude velmi atraktivní pro všechny diváky, protože to baví i nás. A pak určitě i jednotlivé příběhy, protože je tam spousta linek, které jsou fakt zajímavé, a už když jsem četla scénář, tak mě to moc bavilo a jsem přesvědčená, že si tam každý určitě najde něco, co ho chytne.

Je herecký přístup k dobovým projektům trošičku jiný? Musíte si nastudovat třeba to, jaké bylo v těch dobách vystupování žen, protože doba se přece jen docela změnila?

Já myslím, že dneska už se to tak hrát nedá, doba se posunula a projev nějakým způsobem zcivilněl. Ten herecký, ale i v normálním životě. První natáčecí dny probíhaly tak, že se všichni snažili hrát to jako strašně vznešeně, až režisér Braňo Holiček prohlásil: "Takhle to nejde v dnešní době hrát, pojďte to hrát normálně, protože jinak bychom se zbláznili a nedalo by se na to koukat!" A tomu věřím. Ty staré filmy jsou krásné, ale protože opravdu vyšly z té doby a vypadalo to tak, jak to vypadalo, protože tak žili, byla to jejich skutečnost, ale dneska už se to tak dělat nedá.

Podívejte se na rozhovor s Kryštofem Bartošem o seriálu Zlatá labuť:

Video se připravuje ...
Kryštof Bartoš z Devadesátek: Jsem rád, že ženy už nejsou tolik svázané konvencemi, jako dříve • VIDEO: Videohub

Všimla jsem si, že je tam mnohem méně cudnosti, než by se očekávalo a bylo v té době přirozené, myslíte si, že to je právě i pro to, aby to bylo divácky atraktivní?

Nemyslím si, ale určitě celý seriál je potřeba trošku přiblížit dnešnímu divákovi a není třeba si na něco hrát. Všichni si pamatujeme ty filmové polibky ve starých filmech pro pamětníky, ono je to vlastně dneska trošku legrační a myslím si, že všichni už víme, že se to takhle nedělá, že když se dva lidi líbají, tak se líbají a asi by bylo legrační si hrát na to, že to je jinak. Takže si myslím, že je to úplně v pořádku tak, jak to je.

Vy hrajete prodavačku, ale užila jste si trochu ty dobové kostýmy, nebo jste byla většinou v té vaší pracovní uniformě?

My s holkama, které hrajeme prodavačky v oddělení módy, jsme nadšené, když můžeme nosit chvilku něco jiného, protože my opravdu nosíme permanentně hlavně ty mundúry, a to je trochu otravné, protože pak koukáme na všechny ty ostatní herečky, které mají krásné kostýmy, a strašně jim to závidíme. Takže já když nějaký mám, tak jsem hrozně vděčná a opravdu si to užívám, protože najednou si připadám mnohem krásnější.

Kolik času jste trávila v maskérně? Trvalo to dlouho, třeba připravit vlasy a celý ten dobový make-up?

Ano, vždycky to trvá dlouho a je to pochopitelné. Ty dobové účesy bylo náročné vytvořit, to prostě nějakou dobu trvá, ale my už jsme si zvykly, že se tam vždycky sejdeme v maskérně a povídáme si. A je to takový příjemně strávený čas.

Takže vznikla tam mezi vámi dobrá partička?

Na natáčení určitě, já si myslím, že to je zase takové velké štěstí, když se potkají lidi, kteří si rozumí a se kterými vás práce baví.

Přenesla jste si něco z toho dobového stylu účesů nebo určitého druhu malování do dneška, že to třeba nějakým způsobem používáte, protože vám to slušelo?

Mně se líbí ty výrazné rtěnky, tak to používám i ráda v běžném životě. Ale jinak já bych to hrozně ráda nosila, všechny ty věci, co ony nosí, mně se to líbí, ta móda je neuvěřitelně slušivá, ale on by asi člověk taky v tom vypadal dneska trochu nepatřičně, kdyby v tom vyšel ven jen tak. Myslím, že v rámci nějaké události nebo nějaké speciální příležitosti se to dá, ale normálně v tom chodit, to už asi není ani praktické.

Jste vděčná za ten velký krok, který ženy udělaly od té doby třicátých let do dneška?

Myslíte emancipaci?

Ano.

Tak já myslím, že emancipace je stále na vzestupu, ještě pořád nejsme tam, kde bychom měly být. Já jsem velká feministka a velká podporovatelka feminismu v tom dobrém slova smyslu, protože často se to haní, často se to shazuje na nějakou úroveň, kterou to vůbec mít nemá. A to, že by si měli být ženy a muži rovni, to už by mělo být úplně automatické. Já teď čtu nádhernou knížku od Šárky Homfray, jmenuje se to Proč jsme tak naštvané, úplně jsem se do toho začetla. Je to opravdu o tom, jaké jsou stále nerovnosti mezi muži a ženami v české společnosti. A doporučuju přečíst tuhle knížku nejen ženám, protože si myslím, že díky tomu pochopí svoje postavení, ale doporučovala bych to i mužům, aby věděli, jak je to někdy těžké.

Jak se vaše emancipace projevuje v reálném životě a narážíte kvůli tomu hodně?

Tak je pravda, že člověk často naráží. Já jsem vždycky chtěla být hodně samostatná a myslím si, že to je důležité, aby se žena i bez muže dokázala o sebe postarat. Určitě v dnešní době, protože už to není tak jako v dávných dobách, kdy muž nosil domů peníze a žena se starala o domácnost. Ženy mají také nějaké svoje ambice, nějaké svoje sny a je to tak úplně v pořádku. Takže já jsem hodně samostatná a vím, že mi to často bylo na překážku, že občas ti partneři to nedokážou skousnout, že mají potřebu se o ženu starat. Vždycky je důležité najít nějaký balanc, aby se oba dva partneři v tom cítili dobře. To nejdůležitější je cítit se jako úplný člověk, abyste nemusela být závislá na tom druhém.

V seriálu je jedna taková scéna, kdy ta hlavní postava vyzve muže k tanci, což bylo také vlastně na tu dobu zvláštní. Berete občas takhle sama iniciativu do svých rukou?

Beru. Teď už samozřejmě ne, protože mám partnera, ale myslím si, že i pro muže je to někdy velmi zpestřující, když žena udělá nějaký rozhodný krok, že se jim to líbí. A taky už se mi stalo, že jsem pozvala muže na rande a setkala jsem se i s odmítnutím, a tak jsem si říkala, jak to musí být i pro ty chlapy mnohdy těžké, tohle absolvovat pořád dokola. Muži jsou mnohem častěji odmítáni než ženy, takže je to zajímavé, se občas ocitnout v té roli muže.

Dříve se i muži k ženám chovali trochu jinak, myslíte si, že by těm dnešním neuškodilo být trochu více gentlemany?

Myslím si, že obecně by se asi lidé k sobě měli hlavně chovat slušně, laskavě a s úctou, protože když neexistuje úcta mezi partnery nebo lidmi, se kterými se potkáváte, tak to nemá smysl.

A nakonec by mě zajímalo, co vás v nejbližší době čeká – jak v osobním životě, tak v pracovním... Na co se těšíte?

V pracovním životě mě teď čekají premiéry v divadle, samozřejmě uvedení seriálu Zlatá labuť a pak uvidím, mám nějaké rozjednané věci, tak uvidím, co z toho vyjde a na co bude čas a energie a taky chuť. A v osobním životě věřím, že mě čekají samé hezké věci. Mám úžasnou dceru, mám skvělého partnera, takže jsem spokojená.

Prohlédněte si fotogalerii:

Video se připravuje ...