4°C
Co si myslíš, že dělá člověka krásným?
Pro mě je to určitě vyzařování, tím, že pracuji už čtyřicet let v modelingu, tím více si uvědomuji, že krásných mladých lidí, je kolem mě spousta, ale jen pár je takových, kteří se odlišují od zbytku davu a to je o energii. Může to být extrovert nebo introvert, ale ten faktor X je v tom, co vyzařuje.
Když vidíš člověka, ať už je to muž nebo žena, co si na něm jako prvního všimneš?
Asi oči a pohled, a potom komunikace, podání ruky, zkrátka ten první dojem. Myslím si, že už to umím přečíst.
Jak moc je pro tebe osobně důležitá krása?
Asi čím dál tím méně!
To už jsem dneska jednou slyšela, myslíš, že to jde s věkem?
Věkem to asi úplně není, ale když člověk pracuje s krásou každý den a vidí, jak je to dnes v oblasti sociálních médií celé modifikované, tak pro nás insidery, je krása v příjemnosti lidí, se kterými pracujeme, jejich nasazení a trpělivost. Možná jsme ale trochu odstřiženi od reality právě kvůli tomu prostředí, ve kterém se pohybujeme.
Když už jsi na to narazil, myslíš si, že ten obrovský rozmach sociálních sítí změnil i pohled na modeling?
Určitě a velmi. Dneska už mladá žena nechce být v podprsence Victoria secret s diamanty, chce být sportovní, jednoduchá a silná. Musím se přiznat, že jsem nebyl zezačátku fanouškem sociálních sítí, ale když vidím, jak díky nim modelky a supermodelky dostaly hlas, tak vnímám i tu pozitivní stránku, když to někdo umí uchopit.
Staly se sociální sítě novým kanálem i pro vaše rekrutery, kteří přes ně hledají nové tváře?
To je zajímavá otázka, protože už asi dva roky se o tom u nás diskutuje, že si utvoříme i takovou kategorii. Pro nás je lepší, když si člověk vybuduje svou tvář jako třeba Martin Carev nebo Hana Vágnerová, která je jednou z mých nejúspěšnějších influencerek, a my je pak oslovujeme k různým projektům. Je ale pravda, že máme v plánu tuto divizi rozšířit.
Letos proběhlo velké světové finále Schwarzkopf model look, bylo to tedy o větších nervech a přípravách?
Samozřejmě je za tím o mnoho více příprav. Musíte komunikovat s centrálou a se světem. Přihlásilo se sto šest národností, víc než sto tisíc lidé, vybrali jsme třicet finalistů, hodnotila mezinárodní porota a je to mnohem komplikovanější produkce a hlavně bylo důležité postavit dramaturgii celého večera tak, aby byla srozumitelná mezinárodně. Postavili jsme to na genialitě Nobody listena v propojení s barokní hudbou, Adamem Pavlovčinem a udělat koncept, který bude reprezentovat Prahu. A jme velmi rádi, že i Pražský hrad nám pomohl získat toto světové finále.
Byla nějaká zákulisní komplikace, která vám udělala těžkou hlavu?
Naštěstí nic takového nebylo. Pracovalo na tom tři sta padesát lidí. Jediný takový zádrhel byl v tom, že nám onemocněl interpret den před akcí, a musela se najít náhrada, která přijela z Drážďan, určitě by se našlo víc produkčních drobností, ale po třiceti letech si na to člověk už zvykne.
Měl jsi slovo při volbě vítězů?
My fungujeme tak, že je tu dvacet žen a deset mužů z celého světa a je tu evaluační komise, která má šestatřicet lidí, ve které jsem byl i já. My jsme zúžili výběr na patnáct nejlepších, ale nechtěl jsem být ve finálové porotě, protože bych jako agent protěžoval Čechy a Slováky. Nechal jsem se tedy raději z finální poroty vyřadit, takže i pro mě bylo vyhlášení překvapením.
