Moniko, od našeho posledního setkání se hodně změnilo, stala se z tebe maminka. Jaké máš pocity?
Je to skvělé, ale hodně se to odráží také od toho, že ona je báječná, je to takové miminko za odměnu. Skoro nepláče, vyhraje si sama, takže my na ni jen tak dohlížíme, aby si neublížila, ona nám dělá radost každý den.
Tys byla ta odvážná maminka, která ukázala tělo po porodu, bez filtrů a úprav. Co tě k tomu vedlo?
Jedním z impulzů bylo to, že jsem se bavila s jednou dvanáctiletou holčičkou a trochu mě vyděsila svým pohledem na svět, tvrdila totiž, že na sociálních sítích by měly být jen dokonalé fotky a je třeba se tam neukazovat, když člověk není ve formě. Já jsem se jí snažila vysvětlit, že to tak vůbec není, naopak že na tom, že tam dám svou fotku, která ukazuje, že žena nejde z porodnice tak, jak vypadala dřív, není nic špatného, ale je to přirozené. Během těhotenství jsem nabrala dvaadvacet kilo a tělu potom trvá, než se zahojí a vrátí se do formy. Já ještě stále nejsem na své původní váze, ale vůbec mi to nevadí, naopak si to užívám. A kojení je nejlepší cvičení, protože teď se opravdu v ničem nehlídám, můžu o půlnoci vyluxovat ledničku a to kojení to ze mě všechno spásá, takže kdybych mohla, tak ji kojím snad do dvanácti!
Překvapilo tě něco?
Překvapilo mě to, jak já jsem se k tomu postavila, že nejsem taková ta hysterická maminka. Když jí něco upadne, dám jí to zpátky do pusy, ctím pravidlo tří vteřin, jsem úplně v pohodě a ono se to odráží i na ní. Všechno beru intuitivně, nestresuji se čtením knih, kde se tvrdí, že tohle by měla dělat v tom a tom měsíci... Když to neudělá, udělá to později nebo u nás spíš dřív. Třeba přetáčet se mi začala už ve třech měsících a spíš ostatní maminky kolem byly nervózní, že jejich dítě to nedělá. Já jsem úplně spokojená, je skvělá parťačka, která nemá žádné záchvaty, v pohodě s námi cestuje, prostě skvělá.
Už jsem slyšela od více maminek, že je strašně stresující poslouchat matky ve skupinách, které mají neustálé tendence porovnávat své děti. Je to opravdu fenomén?
Já to nedělám, ale zaznamenala jsem to na sociálních sítích. Tam mi ostatní maminky píšou, že jejich dítě to dělalo tehdy, a některé zase píšou, že jejich to nedělá, a já jim píšu, že nic není špatně, že každé miminko má své tempo, aby se hlavně ničím nestresovaly a byly samy v pohodě, protože dítě to vycítí a odráží se to i na něm...
Táta doma pomáhá, nebojí se toho?
Pomáhá, přebaluje, dokáže ji ukonejšit a funguje skvěle, jako by to nebylo naše první. Udělal si s ní vztah už v porodnici. Byl tam s námi asi čtyři dny po porodu a to byl takový workshop, protože jsme ani jeden nikdy nedrželi v ruce takhle malé miminko, ani u přátel, vždycky jsme se toho spíš báli. V porodnici se s námi ale nikdo nemazlil a nestalo se to, že bych přišla z porodnice naučená a jeho sekýrovala, že dělá něco špatně. Dělali jsme to oba špatně od začátku a spolu se do toho dostávali. Doporučuji všem mužům udělat totéž.
Vždycky, když je první miminko hodné, tak se začne rychle myslet na druhé – jak je to u vás?
Já pořád říkám, jak už se těším na další, a Martík mě brzdí. Spíš mě zajímá, jestli by to byla holčička, nebo kluk, jaké by bylo miminko povahově, jestli by bylo stejné. Ne že bych si troufla na tolik dětí, ale my jí říkáme produkt naší lásky a mě by prostě zajímalo, jaké by byly ty další produkty.
Ty tu dneska jsi jako tvář jiných produktů. Jak ses dostala ke kosmetice z Fiji?
My se dlouho známe s Pájkou, která sem Pure Fiji dovezla, takže mě oslovila už asi před čtyřmi lety. Strašně se mi líbil příběh značky a to, že to opravdu dělají tamní obyvatelé a je to firma, která má srdce. Když si k těm produktům přivoníte, tak vás to tam úplně zanese.