Jak byste popsala svůj život před dobou emigrace?

Snažila jsem se zapadnout do společnosti, ale můj vnitřní hlas mi pořád šeptal, že nejsem tam, kde bych měla být, a že nedělám to, co bych měla dělat. Životem jsem proplouvala a necítila se spokojená. Abych to nějak zvládala, schovala jsem se do své bubliny a jen se z ní dívala ven na to, co se kolem mě dělo.

Máte nějaký příklad, abychom si dokázali představit, čím vším jste si musela projít?

Velmi nerada se vracím k bolestným vzpomínkám a raději si spíš uchovávám ty dobré. Zároveň si myslím, že nějaké trápení si prožil každý a babrat se v něčem, co už stejně nemůžeme změnit, nemá podle mého názoru smysl. Raději přijměme, čím jsme si museli projít, i když to mohlo být bolestivé. Pojďme si raději povídat o veselejších věcech, protože špatné vzpomínky nás leda negativně rozvibrují, a tím si k sobě přitáhneme negativní věci. Mnohem lepší je se usmát, rozvibrovat se pozitivně a přitáhnout si k sobě to dobré. Ti, kterým to přesto nedá, si mohou přečíst mou otevřenou zpověď v knize Náš černobílý svět, kde se svěřuji se svými traumaty vedle dalších známých afročeských osobností.

Váš silný příběh můžeme brát jako motivaci pro ty, kteří prožili nebo prožívají šikanu, a to tak, že mají věřit, že může být i lépe a nic zlého netrvá věčně. Co dělat ve chvíli, kdy je nám opravdu smutno a nevidíme žádné východisko?

Naučila jsem se, že i když na první pohled se zdá, že žádné východisko neexistuje, vždy se nějaká cesta ven nakonec najde. Předně každý z nás by měl mít v životě blízkého přítele, čímž teď nemyslím partnera, ale někoho nezávislého, kdo vás má opravdu rád. I tehdy, když třeba ležíte v posteli s depresí, bez práce, bez peněz nebo jakékoliv perspektivy na zlepšení, a k tomu na něj ještě začnete křičet, že vás má nechat a jít pryč. Mluvím o příteli, který vám i přes to pomůže uklidit, objedná vám jídlo a donutí vás vstát a jít ven na sluníčko. Dá vám to naději, což je mé oblíbené slovo... Chci tím říct, že každý, kdo si třeba zrovna teď prochází těžkým obdobím, potřebuje změnit svou vibraci. Takže si skočte třeba zaběhat nebo na procházku, pak šup do sprchy, zkrášlete se, k tomu si pusťte vaši oblíbenou písničku, klidně si zatančete před zrcadlem a pak uvidíte, co se stane s vaším splínem. Opět zahlédnete záblesk světýlka naděje ve svých očích! Náš život je jako nádech a výdech nebo jako tlukot srdce, pořád nahoru a dolů, a to je známka bytí, to je známka existence!

Podívejte se na to, jak se ubránit šikaně:

Vzpomenete si, kdy přesně nastal ten moment, kdy jste se rozhodla, že opustíte Česko? Co se vám honilo hlavou?

Ano, úplně přesně. Seděla jsem na koberci před televizí a sledovala reportáž, kde reportérka popisovala jeden z mých zážitků s rasismem. A mně došlo, že musím pryč. Jak a kam, to mi bylo úplně jedno. Moje jediná myšlenka byla, že musím co nejrychleji odtud. A tak jsem konečně opustila tu svou bublinu a rozhodla se začít žít tak, jak mi to radil můj vnitřní hlas.

Je něco, co vás na Česku a Češích baví?

Češi mají velmi inteligentní smysl pro humor. Mám pár přátel, kteří když se začnou bavit slovními hříčkami, smějeme se, až nám tečou slzy. Česko má taky spoustu talentovaných umělců, což má pro mne velké kouzlo. Kdykoliv se mi podaří zavítat do Prahy, zajdu si na co možná nejvíc výstav a vernisáží. A jak se říká, že co Čech, to muzikant, tak se mi už párkrát stalo, že jsem někde na letišti nebo v obchodním domě slyšela hrát klavír a za ním, jak jsem se pak dozvěděla, seděl někdo z Česka.

Co máte v Česku ráda?

Smažený sýr s tatarkou a pečenou kachnu se zelím. Ale teď vážně. Velmi si vážím toho, že i přes to, jak je Česko malá země, dokázali se mnozí prosadit i v zahraničí. Ať už se jedná o sportovce, umělce, modelky, vědce, spisovatele, filmaře nebo některé světoznámé české značky. Pokaždé, když se někde dočtu, že se to nějakému Čechovi ve světě podařilo, mám z toho upřímnou radost.

Česká Barbie Gabriela Jiráčková: Na základní škole jsem si prošla krutou šikanou

Nezalitovala jste někdy, že jste z Čech odešla?

Po pravdě řečeno jsem nelitovala, i když je Česko krásné a ráda se do něj vracím. Líbí se mi podzimní Praha, když listí poletuje vzduchem a hraje všemi barvami. Ráda se jen tak procházím Brnem, a když mám čas, zajdu si do lesa na houby.

Nenapadlo vás třeba, jaké by to bylo zůstat a dát tomu šanci?

Ve dvaadvaceti letech těžko přemýšlíte jako zralý, životem protřelý člověk, takže v té době jsem to opravdu viděla jinak. Když mě to pak po letech napadlo, uvědomila jsem si, že už mám nový život v Itálii a jsem šťastná. Tak proč to měnit?

Máte třeba pocit, že se za roky chování Čechů vůči jiným národnostem pozitivně změnilo? Že jsou více tolerantní?

Zrovna nedávno jsem narazila na statistiku, podle které Česko stále patří k nejméně tolerantním zemím v Evropě. Myslím, že by si každý z nás měl položit ruku na srdce, zamyslet se nad tím a zkusit být vstřícnější.

Nikdy nevymažu hovor s maminkou, která chtěla vyskočit z okna

Jaké byly tedy vaše začátky v Itálii a jak jste překonávala počáteční nástrahy?

Po příjezdu do Itálie pro mě byl nový začátek každý den! Žila jsem ze dne na den a úspěch bylo i to, když jsem si dokázala sama koupit pečivo nebo nasednout na správný směr v metru. A když jsem pak už dokázala i prohodit pár slov s někým na ulici, měla jsem neskutečnou radost. A tak pomalu den po dni, měsíc po měsíci a rok po roce těch malých radostí přibývalo. Co se týká nástrah, nevidím v životě nic jako nástrahu, vidím vše jako zkušenost... Takže když přišla nějaká zkušenost, snažila jsem se ji vždy zvládnout, jak nejlépe to šlo, ano, občas mi do smíchu nebylo, to je pravda. Ale teď, když si vzpomenu, velmi ráda se nad tím pousměji.

Kdo vám v Itálii nejvíce pomohl?

Těch lidí bylo tolik, že by si zasloužili vlastní knížku! Italové jsou úžasný národ lidí s velkým srdcem. Uvedu příklad na jednom z mých oblíbených zážitků. Asi po půlroce v Itálii se mi konečně podařilo pronajmout si byt. Jenže byl úplně prázdný. Tenkrát mi to bylo jedno a byla jsem šťastná, že máme kde složit hlavu. Spaly jsme s dcerkou jen tak, na nafukovacím lehátku. Asi po pěti dnech mi zavolal nějaký pán, že mu jeho známý řekl, že potřebujeme nábytek a že prý má pár věcí, které nám může dát. No a do dvou dnů jsem měla překrásně zařízený celý byt. Dostala jsem sedačku, celou kuchyň i ložnici, a dokonce i obrazy v pozlacených rámech a značkové ložní prádlo. Když za námi po osmi měsících poprvé přijela moje babička, tak se nestačila divit, jak si žijeme. Neřekla jsem jí, že to jsou darované věci, neuvěřila by.

Máte z období „nového“ života v Itálii kamarády, se kterými se stýkáte dodnes?

Za ty roky už jsem si v Itálii vytvořila něco jako novou rodinu složenou z přátel, které mám opravdu ráda, a věřím, že i oni mě. Stýkáme se, jak jen to jde, a vím, že k nim můžu kdykoliv přijet. Někteří, a není jich málo, mi dokonce dali klíče od jejich domu. Takže mě asi rádi mají a já si toho velmi vážím.

Někteří muži tlustou ženu kvůli kritice okolí odmítnou, i když se jim líbí, říká Ridina Ahmedová

Vystudovala jste v Itálii hodně zajímavé školy. Jak jste si je vybírala?

Byla jsem vždy dost zvídavá a hlavně naučená, že abych si našla dobře placenou práci, musím mít co nejvíc škol. Takže jsem si vždycky něco našla, vystudovala jsem to, dostala nějaký certifikát a cítila se silnější v kramflecích. Až časem jsem pochopila, že to není o nasbíraných diplomech. Vnitřní síle a sebedůvěře vás nikde nenaučí. Ty si musíte získat sami.

K numerologii vás přivedla maminka. Kdy nastal zlom, že jste se začala numerologii věnovat profesionálně?

Čísla na mě mluví už třicet let. Pokaždé, když jsem někomu udělala konzultaci nebo počítala význam jeho data narození, cítila jsem zvláštní energii, která mě s tím člověkem propojovala. A když pak odcházel, tak byl jiný, často jako vyměněný a s nadějí v srdci. Tam jsem pochopila dvě podstatné věci. Ta první byla, že numerologie a jak osobní, tak i firemní spirituální koučink jsou moje životní mise. Ta druhá pak, že schopnost předávat lidem rady a doporučení přes čísla není mou zásluhou, nýbrž že jsem pouhým potrubím, přes které tyhle informace proudí. Takže dnes když mi za to někdo děkuje, vždycky říkám, že to ne já, ale čísla. Navíc jsem měla to štěstí, že mě jeden velmi známý italský kouč, kterému moje čísla pomohla překonat těžké životní období, přesvědčil, abych se numerologii věnovala profesionálně.

Čím je váš systém koučování specifický a jak probíhá?

Sice jsem o něm napsala knížku, ale ten systém rozhodně nepovažuji za svůj. Měl by sloužit nám všem, a tak doufám, že bude moje kniha Tajná moc čísel jednoho dne ležet na každém stole. Ať už doma nebo v kanceláři. Systém, který používám, spočívá v tom, že nejdříve do detailu analyzuji datum narození klienta a pak si domluvíme osobní nebo on-line rozhovor. Podle toho, co mi čísla z data narození o daném člověku prozradí, s ním pak začnu pracovat. Na prvním sezení většinou odhalíme problémy a bloky, které si v sobě každý z nás nese. Pak nahlédneme do emocí a podvědomí. Je to velmi individuální. Následně si domluvíme další setkání a pustíme se do řešení přístupu ke každodennímu životu, pohledu na realitu a způsobu komunikace. Je důležité, aby si každý z nás uvědomil, že když si nastavíme mysl novým způsobem, jsme schopni si začít tvořit realitu našich snů, náš nový svět.

Premium

Pět S, která by podle sexkoučky měla mít každá žena, aby si užila potěšení ze sexu!

Můžete prozradit podle nějakého konkrétního příběhu, jak numerologie pomohla konkrétnímu člověku?

Podělím se s vámi o tři příběhy. Napsala mi jedna dáma, která byla velmi nešťastná a zablokovaná. Nedařilo se jí jak pracovně, tak v osobním životě a nechápala proč. Podívaly jsme se spolu na její život přes energii čísel a přišly jsme na to, že má obrovský výtvarný talent. Zabralo nám to celkem pět sezení, ale dnes už má za sebou dvě výstavy a své obrazy zdárně prodává. Následně změnila svůj přístup i ke své práci kosmetičky a začalo se jí dařit i finančně. Odblokovala se a začala se jí hrnout i pozvání od nápadníků. Příběh druhý je o zdravotní sestřičce, která mě kontaktovala s tím, že sice má svou práci ráda, ale že se cítí nenaplněná a chtěla by toho v životě dokázat víc. Opět promluvila čísla a vyšel na povrch její mimořádný komunikační talent a schopnost realizovat velké vize. Dnes, po roce a půl mého koučování s využitím numerologie, má vlastní zdravotnickou firmu s dvanácti zaměstnanci a starají se o bezmála osmdesát pacientů. A poslední příběh je o majitelce obrovského starého kláštera na Slovensku, která potřebovala využít numerologii ke stanovení správného data pro podání žádosti o dotace na jeho celkovou rekonstrukci. Hádejte, jak to dopadlo... Její žádost byla jednou z mála podpořených a rekonstrukce začne už na jaře příštího roku.

Komu byste koučování tímto způsobem doporučila?

Všem, kdo se někdy cítí, jako by žili život někoho jiného, a přejí si posunout se dál. Zkusili už všechno, ale pořád nic.

Myslíte si, že lidé v Česku numerologii berou spíše jako něco, čemu nevěří? Jak byste je případně přesvědčila, aby zkusili číslům naslouchat?

Nerada někoho přesvědčuji. Svět je krásný tím, že každý má jiný názor. Jen malé přirovnání. Podívejte se, jak funguje váš mobil. Jste propojena s celým světem, a přitom z něj nevede žádný kabel. Znamená to tedy, že musí existovat nějaké radiomagnetické vlny, které přenášejí signál a data do vašeho telefonu i z něj. Stejně tak funguje numerologie. Kombinace čísel nesou univerzální informace, které prostřednictvím jejich energie interpretuji jako vzkazy jednotlivým lidem.

Šťastná čísla pro rok 2022 podle znamení: Tahle vám přinesou lásku i prosperitu

Jak konkrétně čísla pomáhají s plánováním do budoucna, třeba při výběru zaměstnání, rozběhnutí nového byznysu?

Numerologie v žádném případě nepředvídá budoucnost. Je to spíš pomocník, který vám může ukázat správný směr. Ten váš... Může pomoct najít ten správný okamžik, kdy začít, a hlavně může poradit, jak na to, abyste dosáhli svých vysněných cílů.

Dají se podle čísel najít i láska a vztah, který bude fungovat?

Spíš bych řekla, ať nasloucháte svému srdci. To má vždycky pravdu. Pak si společně s partnerem zajděte za numerologem, který vám může dát velmi užitečné rady pro váš vztah, aby fungoval ještě lépe.

Moniko, co byste poradila nebo vzkázala našim čtenářkám?

Život je sám o sobě krásný, a když se naučíte vstupovat do každého dne s myšlenkou, co můžete dát a jak přispět, místo myšlenky na to, co si můžete odnést, budete se divit, kolik báječných překvapení vám život ještě přichystá. A pamatujte si, že my jsme energie a čísla jsou energie.

Z toho až mrazí! Co prozradí číslo domu o vás i o místě, kde bydlíte?

Šťastná čísla pro každé znamení. Tahle si zapamatujte a plánujte podle nich!