Ivo, vypadá to, že obě vaše dcery už začínají fušovat do módy!

Já bych to takhle neřekla. Ta dvanáctiletá si šla z legrace módní přehlídku pro Beatu Rajskou, protože Beata to tak vymyslela, měla tam nějaké mikiny v kolekci, které se na mou dceru hodily. Ale myslím se, že v tomhle případě se nedá mluvit o tom, že by někdo vstupoval do modelingu. I Natálka, ta starší, to má spíš tak, že když přijde nějaká příležitost, tak si přivydělá nějakou korunu, ale že by se dalo říct, že kráčí nějakým směrem, to ještě říct nejde. Kdo v šestnácti věděl, jakým směrem kráčí?

Povídáme si tu v obchodě obklopeny spodním prádlem – nejde se nezeptat, jak představujete spodní prádlo svým dcerám... Chtějí vaši radu?

Určitě! My jsme hodně s holkama propojené, takže řešíme všechno, i spodní prádlo a já jim ráda poradím. Nechají si zatím poradit a všechno je to samozřejmě o tom, aby se v tom cítily dobře, to platí i u nich. Pokud jim to nesedí a někde je to tlačí, tak to sundávají, i kdybych třicetkrát říkala, že je to úžasné.

Musíte je někdy umírňovat v jejich výběru?

Ne, vůbec. Ať si nosí, co chtějí.

S Astratexem spolupracujete už dlouho. Dokážete poradit už jako profesionálka?

Určitě. Teď sice vznikl tenhle nový prostor, kde se specializují přímo na bra fitting, ale jinak se tahle firma už dlouho touto tematikou zaobírá. Než jsem začala s Astratexem spolupracovat, tak správná volba podprsenky byla tématem, které jsem také řešila. I já jsem si podprsenky špatně vybírala. Za ty roky jsem už nasbírala tolik zkušeností, že je doma mohu s klidným srdcem předávat dál.

Nabízí podle vás český trh dostatečnou škálu a velký výběr?

Já jsem v podstatě spoluprožívala vývoj této firmy, která je česká, takže je to pro mě srdeční záležitost a musím říct, že dneska je ten výběr obrovský. S tím, když já jsem si jako náctiletá vybírala spodní prádlo, se to vůbec nedá srovnat. To byla tragédie.

Pamatujete si, jak vypadala ta první?

To si napamatuji, jediné, co si vybavuji, je to, že ta moje podprsenka měla divný střih, prsa mi lezla až do podpaždí. A v té době existovalo bohužel jen pár střihů. Já jsem potom odjela do Ameriky a tam jsem byla jako Alenka v říši divů. Ve Victoria‘s Secret jsem si tam pořídila podprsenku, která měla úzký obvod a velký košíček – měla jsem pocit, že to nikde neexistuje. Přivezla jsem si takové podprsenky tenkrát domů jako vzácnost a šetřila si je, aby mi dlouho vydržely. Naštěstí to už teď nemusím.

V dospívání se spousta dívek stydí za svá prsa. Jak je to v dnešní době? Myslíte si, že vnímání těla je v dnešní době trochu jiné?

To je na obrovsky dlouhou debatu. Je to jiné, protože prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, bylo diametrálně odlišné, než je teď. Nebyl internet, nebyly mobilní telefony, a to si mladá generace teď ani nedokáže představit. Vše bylo jednodušší ve smyslu neporovnávání se s někým. Děti nyní vyrůstají ve světě sociálních sítí už od třinácti let výš – a tam je to kruté, protože mají přirozený pud se srovnávat, a to ve věcech, které jsou mnohdy nereálné a vyumělkované. Jediný způsob, jak já se snažím jim s tím pomoct, je konverzace, dělám to tím, že si o tom všem povídáme, takže se dá spousta věcí objasnit.

7 frází, které říkají matky dcerám, a klidně by si je mohly odpustit! Poznáváte se?

Takže to má dnešní generace těžší?

Myslím si, že ano. Oni mají příklad na Instagramu, který jim chytře podle algoritmů ukazuje to, co se jim líbí, a tím pádem jsou udržováni v omylu, že je to takhle normální.

My jsme zase vyrůstaly v době, kdy nebyly taková otevřenost a informovanost...

Otázkou je, jestli ta otevřenost a ta informovanost, které jsou teď, jsou lepší než to, když jich není tolik. To se asi nejspíš ještě ukáže za pár let, až vzniknou nějaké sociologické výzkumy o tom, co je lepší. Jestli je lepší vyrůstat v prostředí, kde máte tisíc informací, ze kterých nevíte, kterou dřív zpracovat, nebo je to lepší opačně. Je to stejně vždycky i o vlastní sebereflexi a o vnímání sama sebe na základě výchovy a vývoje. Takže v tomhle má největší vliv nejbližší prostředí, tedy rodina.

Jaký je váš způsob, jak udržet jejich důvěru, aby se nebály být k vám upřímné?

To ví bůh, je to kolikrát neuvěřitelná alchymie. Pro každého rodiče je to premiéra a u každého dítěte je to trošku jiné. I když mám dvě dcery, každá z nich je jiná a další věc je, že člověk to poznává v praxi – vycítíte, že se dostáváte k hranici toho, kdy by se to dítě mohlo bloknout, tak prostě uberete. Takže jedu hodně pocitově a intuitivně a zbytečně nebazíruji na věcech, které považuji za nedůležité, a nehrotím to zbytečně. Snažím se být hodně liberální a uvolněná a od určitého věku už – myslím – by to člověk měl úplně pustit a měl by doufat, že to, co tam do určitého věku vkládal, se tam zúročí.

Modely výchovy, které na nás aplikovali naši rodiče, už ale nemusí fungovat v dnešní době. Co s tím?

Základní model je vždycky stejný a je super, že si o tom můžeme spoustu načíst. Vždycky je důležité, aby rodič chtěl pro své dítě to nejlepší, a dost v tom hraje roli vývoj rodiče samotného. Jakmile má rodič tendenci se vyvíjet a má nějakou vlastní sebereflexi, pak to pěkně dokáže přenášet na výchovu dětí. Pokud má výchovu postavenou na principech, které se nemění, protože tak to dělali jeho riodiče a před nimi prarodiče, takže "to musí být správné", pak může jednoduše narazit. Důležité je si uvědomit to, když něco neděláme dobře, a je dobré třeba se nechat inspirovat dítětem. To je v některých případech alfou a omegou, protože zjistíte, že to dítě má pravdu, a musíte to uznat.

9 vět, které za žádnou cenu neříkejte dcerám v pubertě! Proč?

Agáta Hanychová: Mirkův útěk od syna jsem mu odpustila, stejně jako alimenty!