2°C
Měla jste během uplynulého roku nějakou práci?
Něco málo bylo. Točila jsem seriály Lajna, Hvězdy nad hlavou, reklamy…
Takže jste dělala v oboru?
Ano, a když už jsem měla to štěstí, že jsem si mohla vydělat nějaké finance, snažila jsem se pomáhat těm, kteří na tom byli hůř. Založili jsme s kolegy spolek Kulturní sféra, který se chce brát za práva nejen umělců, ale i pracovníků uměleckotechnických profesí v nestátním sektoru. Je to ale běh na dlouhou trať a teď před volbami se to celé trošku pozastavilo.
To jste žádného zastánce, na kterého byste se mohli jako umělci obrátit, dosud neměli?
Je tady pár organizací, ale jsou už zkostnatělé nebo nemají kapacitu naše problémy řešit. Přece jenom mladá nastupující generace už funguje jiným způsobem a má jiné starosti než ta předešlá a je potřeba tato témata otvírat.
Čeho chcete dosáhnout?
Aby byl uzákoněn status umělce, a tím pádem jsme byli právně chráněni. V okolních zemích, například v Rakousku a Francii, už to tak funguje. Chceme být vyňati ze skupiny OSVČ, protože máme problémy jiného druhu než třeba svářeči či traktoristi, kteří tam jsou také. Přitom na úřadech s námi zacházejí jako s nimi. A tím, že nejsme vyjmuti z této skupiny, tak se nedají naše problémy řešit na vládní úrovni. Nikdo ani neví, kolik nás dohromady je.
A to všechno asi vylezlo na povrch s pandemií.
Ano, spousta mých kolegů-umělců se ocitla v nesnázích a nevztahovaly se na ně ani dotační programy. Takže jsme začali zástupcům vládních orgánů vysvětlovat, v čem jsou špatně nastavené, když naši skupinu obcházejí. Pomáhali jsme jim porozumět našemu odvětví. A oni, což jsem byla docela překvapená, nám naslouchali. Dosáhli jsme vzájemné komunikace a postupně se nám podařilo další kompenzační programy lehce pozměňovat, aby na ně dosáhlo víc lidí z naší branže.
Vy jste na ně nárok měla, získala jste nějaký finanční příspěvek?
Ano. Úplně na začátku, když nás z ničeho nic stopli a celý půlrok jsme nevěděli, co nás čeká, jsem o kompenzační bonus požádala a dostala ho. Pak ke konci, kdy už jsem sama vydělávala, jsem na něj nedosáhla.
Co to bylo za reklamy, které jste točila?
Na bonbonky Skittles, na zahraniční kosmetiku a taky pro jednu zdravotní pojišťovnu – Priority Health. Tyhle reklamy byly určeny většinou pro americký trh. Ale všechno se točilo tady.
Kdo vás zastupuje, že vám přihrává tak dobré kšefty?
Nikdo, jsem na volné noze. Ale je tady spousta castingových agentur a ty mě zvou na konkurzy, odkud pak čas od času nějaká práce vzejde.
Kolik jste snědla těch barevných bonbonků během natáčení?
Naštěstí jsem neměla ve scénáři, že je mám jíst, ale pár balíčků jsem si domů odnesla, miluju sladké. (smích)
Jste žádaná pro svoje vlasy, pleť, nebo spíš postavu?
Myslím, že „klienta“ oslovuji komplexně. A ty reklamy jsou různé. Většinou se ale na konkurzu potkávám se zástupci různých etnik. Nezvou mě tolik na produkty, které jsou určeny pro klasický evropský trh.
Takže váš netuctový vzhled je předností.
Ano, pro zahraničí je moje exotická vizáž výhodou.
Po kom jste ji zdědila?
Nevím, ale Slovenky jsou obecně exotičtější než Češky, má to spojitost s historií.
Uživil by vás modeling lépe než hraní?
Zatím jsem to nezkoumala, modelingu se nevěnuji, jenom reklamy točím, a tam je to trošičku i o hraní. Ale je pravda, že zpívání s kapelou, točení filmů nebo reklam a hraní divadla je ideální kombinace. Člověk může zalepit mezery, když v jednom oboru práce není.
Takže jste se během uplynulého roku ani nezadlužila?
Ne, na to si dávám velký pozor. Maminka mě učila, že půjčování peněz kazí přátelství a že zadlužování se nevyplácí. Jsem v rovnováze, to znamená na nule. (smích) Do minusu jsem naštěstí nespadla. Ale kdyby taková situace hrozila, šla bych klidně dělat něco rukama, práce se nebojím. Mám kamarády, kteří vědí, že jsem manuálně šikovná. Jednomu z nich jsem pomáhala brousit palubovku, když stavěl katamarán. Jemnější chlapské práce, kde není zapotřebí tolik síly, mi jdou.
V čem momentálně hrajete?
Teď zrovna jde na Nově seriál Co ste hasiči, kde hraji televizní reportérku. A pro Primu jsem točila Hvězdy nad hlavou.
Točíte i pro zahraniční produkce?
Občas ano. Před nějakou dobou jsem natáčela Miracle Workers se Stevem Buscemi a Danielem Radcliffem (představitel Harryho Pottera – pozn. red.). Je to komediální seriál a tohle byla už druhá série. Točil se v Praze a tam jsem se objevila taky ve dvou dílech.
Koho jste hrála?
Lesní zbojnici, protože ten děj se odehrává v temných dobách – Dark Ages. A já patřila ke skupině zbojníků, kteří tak trošku okrádají lidi. Byla jsem taková legrační postavička z lesa, něco jako Robin Hood. Holka, která zpívá, tančí, a když je příležitost, ukradne někomu měšec.
Potkala jste se s Radcliffem osobně?
Ano, ale nehráli jsme spolu. Překvapilo mě, jak je malý. Byl mi po ramena.
Oslovila jste ho a požádala o podpis?
Ne, to jsem se styděla. Sama nemám ráda dotěrné lidi, tak se to snažím druhým nedělat. Ale Steve Buscemi za mnou přišel sám od sebe. Asi když viděl moje velké zuby, ucítil ve mně spojence. (smích) A s ním jsem si pokecala. Dokonce jsme si vyměnili čísla a chvíli jsme si posílali esemesky. Psal mi, jak se má, o tom, jak vyrůstal v Brooklynu, a já mu popisovala, že jsem ze Slovenska…
Ten je taky hodně malého vzrůstu.
To ano, ale charisma má obrovské. (smích)
Každopádně jste ho zaujala.
Já se úplně chvěla, když za mnou přišel. Pamatoval si i moje jméno, říkal: „Hi, Radka, how are you today?“
Před pěti lety byl hostem karlovarského filmového festivalu a zdál se být velký sympaťák.
To je, působí velmi lidsky. Ten den ani nehrál, ale protože některé díly částečně režíroval, objevil se na place a šel rovnou za námi: „Hey fellas, let´s take a picture together.“ Tak jsme se všichni společně vyfotili.
Do Ameriky vás náhodou nepozval?
Ne, ale psal mi, že pokud se jednou vypravím do New Yorku, ať o sobě dám vědět. Ale kdoví, jestli by si mě ještě pamatoval. (smích)
Často měníte účesy, ty vlnité vlasy jsou vaše?
Moje vlastní vlasy jsou jemné a docela krepaté. Ale objevila jsem teď takzvanou Curling Girl Method, návod, jak mít krásné vlnité vlasy. Spousta holek ji asi zná, ale pro mě to byla úplně nová věc. Přivedla mě k ní kolegyně Kačka Pechová, za což jsem jí moc vděčná. Nejprve si vlasy umyjete běžným šamponem a teplou vodou, pak na ně nanesete kondicionér nebo masku, rozčešete je speciálním kartáčem a teprve potom opláchnete studenou vodou. Sušit si je nesmíte froté ručníkem, ale bavlněným tričkem nebo látkovou dětskou plenou. A to tak, že vodu z nich do toho trička vymačkáváte. Výsledek je opravdu překvapující. Mám vždycky krásné kudrliny. Ne všem ale tenhle postup vyhovuje. Někdo studenou vodu nesnese, ale ta je důležitá, aby se vlas „zavřel“. Mně tahle metoda prospívá, vlasy mi po ní hodně zesílily.
Čemu se teď v létě věnujete?
Vystupuji se svou kapelou Drama Queens a mám před sebou i pár týdnů volna. Tak si ho chci užít, protože doufám, že od září nám začne naplno divadelní sezona. A tu mám už teď natřískanou. Některé dny bych měla mít i tři vystoupení.
A to se dá zvládnout?
Já doufám, že ano. Dopoledne hraji v Minoru pro děti, pak mám odpolední představení a večerní. Hraji s divadelním spolkem Háta ve Svatbě bez obřadu, v Zamilovaném sukničkáři a dalších inscenacích. Ale uvidíme, jak to všechno v souvislosti s covidem ještě bude.
V čem hrajete v Minoru?
V krásném představení Lipany, které je o husitech. A teď jsme nazkoušeli novou hru Bratři naděje o prvních českých loutkářích, bratrech Kopeckých, kteří byli zároveň legionáři. Všichni čtyři si prošli první světovou válkou.
autor: Ivana Bachoríková
