2°C
Vy sama jste z významné umělecké rodiny. Brala jste prostředí, kde jste vyrůstala, spíše jako výhodu, či jako něco, co vás omezovalo?
Kdyby měli rodiče zemědělský statek, je ze mě možná farmářka nebo pletu koše, chovám kozy. S velkou vervou zkouším nové a nové věci a tolik profesí se mi líbí. První dětské zalíbení a první blížení se k mé budoucí práci, to byly drobné parodické scénky v kruhu rodiny nebo blízkých přátel. Smích, který jsem svou produkcí vyvolala, byl motorem mého dalšího směřování. Nikdy jsem nezkoumala výhody a nevýhody. Cestičku mi rodiče neumetali, příležitosti jsem si hledala sama a tvrdohlavě jsem si trvala na své samostatnosti. Zkušenosti s prostředím a profesí jsem ale získávala od chvíle, kdy jsem začala vědomě vnímat, to se dá počítat za výhodu.
Kdy jste byla poprvé v divadle? Vzpomenete si, o jaké představení šlo?
Kdy to bylo poprvé, nevím, ale velmi intenzivně si vybavuji nejrůznější imprese z divadelního zákulisí. Vůně, rekvizity, kouř, smích, dámy v kostýmech. Maminku, která mě nechala řádit u svého stolečku v šatně, a já se omalovala vším, co jsem tam našla, jak jsme se sestrou přelézaly z jedné lóže do druhé a sledovaly zkoušku na jevišti, tátu-režiséra v hledišti. Všechen ten křik a smích, hudbu, tanec. Byla jsem spíš plaché a stydlivé dítě, ale někde za tou plachostí se z prvotního okouzlení rodila přitažlivost a zalíbení.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
