4°C
Deniso, já jsem zaslechla něco o tom, že kvůli Slunečné jste měla úplně hororové zkušenosti s diváky, je to tak?
Měla, ale už se o tom ani nechci bavit, protože to říkám v poslední době pořád dokola. Chápu, že to proběhlo médii i na mém Instagramu, takže vás to zajímá. Diváci zareagovali zcela nepřiměřeně na mou roli. Včera naštěstí vyšel první díl pro předplatitele, kde se Karolína objevuje, a už mám spoustu krásných reakcí od lidí, že je Karolína skvělá, vtipná a mají ji moc rádi a že tam taková postava chyběla, takže je to přesně tak, jak jsem říkala... Aby si všichni počkali. Jsem ráda, že jsem měla pravdu, a zdravím všechny, kteří to ještě nepochopili a píšou mi ty ošklivé zprávy dál.
Ono je to mnohdy těžké, hrát zápornou postavu, s tím má už mnoho herců spoustu zkušeností. U vás to evidentně byla premiéra.
Pro mě to byla velká premiéra, a to hlavně i kvůli tomu, že Karolína není záporná postava. Proto mě to tolik překvapilo. Teď už je to super, protože tím, že se kolem toho strhla taková mediální vlna, tak mi psala spousta diváků, kteří by pravděpodobně jinak nepsali, protože nemají zapotřebí pochlebovat někomu jen tak, tak ti mi psali krásné zprávy, aby mě podpořili. To je, musím říct, mnohem příjemnější než číst si výhrůžky.
To se vám musí i hned lépe hrát. Určitě vás vaši herečtí kolegové podpořili!
Ano, Eva Burešová se mě zastala na svém Instagramu, čímž se to spustilo, a já jsem to potom přesdílela, protože jsem se k tomu chtěla vyjádřit. Mně se tam ale i normálně točí dobře, samozřejmě že teď ještě o něco lépe, když vím, že mě tam nikdo nepřijede pobodat, jak mi slibovali někteří jedinci, a kolegové jsou fantastičtí. Podporují mě i v soukromí, jsme tam opravdu bezva parta.
Teď se nám tu opět stahují kruhy korony, cítíte to také u sebe?
Ano, cítím to jako každý a velmi zřetelně. Především když jezdím tramvají, protože nemám auto, ty roušky jsou vážně nepříjemné. Jsem toho ale zastáncem, jen nechápu, že na pracovišti si mezi sebou musíte držet rozestupy, a tam jedete nacpanou tramvají. Jsem zastánce roušek, myslím si, že je fajn chodit do práce, do kina nebo do divadla. Choďte do divadla, prosím! Každý člověk by se měl rozumně rozhodnout, kam musí a kam ne. Třeba courat čtyři hodiny po nákupním centru je v tuto dobu podle mě zbytečné. Nákaza se šíří, bude se šířit a kohouty se budou dále utahovat, my herci to už cítíme, divadla jsou dost v háji. Zakázali přestávky v divadle a konzumaci, takže lidé, kteří chodili do divadla, aby se pobavili a o pauze si dali víno a chlebíček, tak teď mají pauzu maximálně na záchod. Bojím se, že lidé přestanou do divadel chodit úplně!
Teď odskočím od těchto temných témat. Jsme tu kvůli vínu, Tarapaca slaví 145. výročí! Jaký je váš vztah k vínu?
To jste se mě měla zeptat včera, to byl velmi kladný, dneska už nikoliv (smích). Ne, mám víno moc ráda, ale teď se k němu tak nějak vracím, protože v posledních pár letech jsem byla spíš pivařka. Asi jak se mi blíží ta třicítka, tak jsem se rozhodla, že holka s půllitrem a v podpatcích není ono, to si nechám na fesťáky, které letos bohužel nejsou, takže letos piju víno.
Léto jste měla tedy pracovní, nebo jste se stihla někam urvat?
Nikam jsem odletět nestihla, a ani nebylo moc za co, protože jsme všichni dost vyčerpali finanční zásoby. A zároveň točím seriál, takže si nemohu dovolit odletět někam na delší dobu. Byla jsem tedy vlastně na čtyři dny v soukromé vile s vlastní pláží v Chorvatsku – a autem, takže to bylo jako jet na chatu. Ale bylo to strašně krátké. Jinak jsem hodně pracovala a díky bohu za to, protože teď, když není divadlo, tak aspoň zase chvilku přežiju.
Tarapaca je z Chile. Když budeme optimistické a budeme myslet na to, že se situace zlepší, lákala by vás někdy Jižní Amerika? Nebo jste tam už dokonce byla?
Nebyla jsem v Chile, ale byla jsem v Bolívii a Peru, takže už jsem to tam trochu začala prozkoumávat a chtěla bych se rozhodně vrátit, akorát to nebude teď asi dlouho možné a také je to docela drahá sranda, procestovat to tak, jak to mám ráda, tedy že se jen nevyvalím v hotelu, ale trochu to tam prozkoumám. V dohledné době si to asi nebudu moct dovolit a holt cestovat budu až třeba po dětech.
Španělštinu ovládáte?
Měla jsem asi čtyři lekce ve škole, než jsem přestala chodit, protože se mi to krylo s akrobacií. Velmi sporadicky něčemu rozumím či něco řeknu, ale to jsou takové ty fráze, které člověk umí v několika jazycích, jako jsou: mám hlad, kolik je hodin, kde najdu hotel, chce se mi spát, někdo mě chce zavraždit...
Někdo mě chce zavraždit? To se vám v těch končinách hodilo? Musela jste to použít?
Já jsem to naštěstí nepotřebovala, ale byla to jedna z věcí, které nám říkali už v autobuse, protože je to tam občas dost nebezpečné. My jsme naštěstí přicházeli do kontaktu s lidmi z hor, kteří nebyli tak divocí. A v Peru je to asi trochu jiné než v Brazílii, tam to musí být saigon!
Máte nějakou srdcovou destinaci, kam byste se ráda podívala?
Chtěla bych tam, kde jsou takové ty bílé písky a modré moře. Byla jsem kdysi na Zanzibaru, což bych si klidně zopakovala, ale líbí se mi i Maledivy nebo Bali, ale to se mi teď může líbit maximálně na fotce.
