Kateřino, jak se v téhle zvláštní době máte vy?

Dneska je krásný den, takže dobře, ale jinak je to, pokud tedy zůstaneme u sportu, dost komplikovaná doba. Všichni už začali trénovat a chtěli by závodit, ale to ještě nejde, minimálně tedy na té mezinárodní úrovni. Já osobně se na léto těším a myslím, že se mám vcelku dobře.

Když se řekne olympiáda, co je to první, na co pomyslíte?

Já se pořád ještě dokážu vžít do pocitů zažívaných, když se olympiáda blížila nebo na ni člověk přijel, což je obrovské mrazení v zádech. Přece jen je to největší sportovní svátek a to, k čemu sportovci upínají své síly, protože mít úspěch – ať už mít medaili nebo být vítězem – je asi nejvíc, co může sportovec ve svém životě zažít. Je to pro každého sportovce obrovská meta.

Jste ráda, že se na olympiádu už nemusíte připravovat?

Teď ano, protože bych měla asi úplně jiný program, ale tím, že jsem si to tolikrát zažila, tak jsem docela v klidu. Jinak je to samozřejmě moment, ke kterému se sportovec upíná. Dává mu to důvod na sobě makat, a díky tomu to člověka i víc baví. Já jsem si to svoje už sportovně zažila, takže jsem docela ráda, že mám olympiádu už jen jako fanoušek.

Kam se poděly televizní hvězdy 90. let?

Jak by s vámi zamávalo, kdyby se vám stalo to, co se stalo teď, a posunuli by vám o rok olympiádu?

Hodně by záleželo na tom, kolik by mi bylo. Kdyby to byla jedna z mých prvních olympiád, tak by mi to asi tolik nevadilo. Byla jsem mladá a měla jsem před sebou ještě dlouhou kariéru. Nicméně kdyby to byla ta poslední, kdy jsem už, jak se říká, stříhala metr a byla jsem naladěna na to, že dám tento rok vše do přípravy a tím to skončí – tak musím říct, že u těch sportovně starších závodníků to může udělat problém s motivací. Roky nezastavíte!

Kde vás zastihla karanténa, s kým jste ji trávila a jak náročné to pro vás bylo?

Myslím, že jsem ji prožila relativně v klidu. Vedle Prahy, kde teď žiju, mám totiž možnost být také v komfortním prostředí na Šumavě, kde člověk nepotřeboval roušku a les měl za barákem, široko daleko nikdo. Takže jsem byla buď v Praze, nebo jsem odjížděla do hor a musím se přiznat, že ač jsem měla home office, tak jsem dobrovolně docházela do kanceláře, protože jsem měla zvláštní pocit z toho, dlouho se poflakovat. Tím, že jsem se necítila být nijak ohrožena, tak jsem se nebála chodit do práce.

Vaše dcera ještě chodí do školy. Potřebovala pomoct s učením, nebo vše zvládala sama?

Mé dceři je šestnáct let, takže tam se už očekává jistá samostatnost. Ona navíc žádnou velkou změnu nezažila, protože ona dělá školu on-line, takže co se studia týče, nezaznamenala žádný rozdíl. Je na tento styl výuky zvyklá, protože dělá tenis a potřebuje individuální styl výuky, a tohle je tím pádem její denní chleba.

Emil Zátopek: Slavný sportovec prožil lásku jako z červené knihovny

Trénujete někdy společně?

Společných tréninků moc není, spíš jsem ta, která zajišťuje veškerý servis kolem, hlavně dojíždění, ale pravda je, že poslední dobou chodíme každý večer na tenisový kurt, který máme hned za domem, a nahazuji jí míčky. Potřebuje totiž dopilovat nějaké technické detaily, zlepšit něco u bekhendu, tak mě poprosila, abych jí pomohla. Nahrávám jí z koše míče, aby si veškeré technické problémy, které cítí, že má, vyřešila. Takže je to docela vtipné, že večer místo toho, abych si sedla k televizi nebo si udělala svůj program, chodím nahazovat míčky.

Myslíte, že můžeme očekávat, že vaše dcera bude jednou olympioničkou?

Tak to bude těžké, vybrala si tenis, kde je konkurence obrovská, ne že by jinde nebyla, ale tam je to opravdu těžké. Věnuje se sice tenisu velice intenzivně, ale na olympiádu to nevypadá.

Gábina Partyšová: Půlka naší rodiny už koronu zřejmě měla!

Tohle říkejte svým dětem denně! Pozitivní fráze, které je motivují